My old life is gone (CZ)

22. Francesco

Throwback:
,,Proč ti vlastně říkají MR." popotáhla jsem si z cigarety.

,,Marcus Rosario. M a R. Tak to vzniklo." jako rameny a vyfoukl kouř.

,,Hmm."

•••••

Zdál se mi sen a že to byl sen. Velký otcův dům, jednoduchá pistole, nenávist. Sen přesně skonstruoval tu chvíli, když jsem vstupovala do velkého baráku, když jsem vešla do jeho kanceláře. Ta část, která mi připomínala chuť orgasmu, se blížila. Odhodlaná, s adrenalinem kolujícím v krvi jsem napřáhla ruku s pistolí a namířila na něho. Odjišťovala jsem ji, když se okolo mě rozezněl zvonek. Obraz se mi strácel a já se probírala uprostřed velké postele se spoustu měkoučkými polštářky.

Nějakej kokot mi právě překazil sen. Stekle jsem vyskočila z postele a s Marcusovo trikem, které před chvílí ještě leželo na zemi jsem seběhla mramorové schody. Marcus stál ve dveřích. Nebylo vidět kdo je za nimi. Hlas mi byl ale velmi povědomý. Bílé dveře se zaklaply a Marcus stál čelem ke mě.

,,Kdo to byl?" prohrábla jsem si své vlasy.

,,Nikdo." bez jakékoli emoce se Marcus odebral do kuchyně hned vedle vchodových dveří.

,,Takže tady je někdo blázen a tady si někdo povídá sám pro sebe a tady si někdo myslí že jsem úplně vadná." vysmívala jsem se mu jak jen jsem to dokázala. Vzal si ignorujíc mě misku a sypal do ní lupínky.

,,Takovej silnej pošuk" zmáčkla jsem mu biceps. ,,a papá lupínky? Ale nene." šišlala jsem na něho jak na malého spratka. Ignor.
,,Nechtěl by si tady tenhle malý pošuk zase zahřát svého lupínka?" pleskla jsem ho přes zadek. Fláknul s lupínkama o desku..

,,Ale, ale lup..." nestihla jsem už nic zašišlat, protože mě za boky přitiskl k bílé desce.

,,Ještě jednou něco zašišláš, tak si mě nepřej." líbil se mi naštvanej, plamínky šlehající mu z očí mě příjemně hřáli. Obmotala jsem si nohy okolo jeho zad a rukama za jeho krkem, jsem si ho přitáhla do polibku. Odtáhla jsem se.

,,Žádné vazby. Jen nezávaznej sex." přikývl. Vyhledal můj krk, na kterém mě zasypal polibky. Svíjela jsem se pod jeho omamnou vůní a rukama které nevynechali jediný kousek mého těla. Uslyšela jsem klepání.

,,Kdo to je?" odtáhla jsem se od něho.

,,Nikdo." odbyl mě a pokračoval v činnosti. Zase někdo zaklepal.

,,Někdo klepe. Takže jdi otevřít, dokončíme to později." mrkla jsem na něho a přejela mu přes jeho chloubu. ,,a opovaž se o tom někomu říct." pohrozila jsem mu než nadobro zmizel z kuchyně. Seskočila jsem s pultíku a upravila si vlasy. V jedné ze skříněk jsem našla velký hrnek a díky kávovaru si chystala udělala výtečnou kávu. Kávovar už pracoval a já nakoukla skrz široký oblouk do chodby. Stál tam muž. Vysoký, potetovaný skoro od ucha k uchu a zrovna vcházel dovnitř domu. Celkem kousek, bylo první co mě napadlo. Vždycky jsem spíš byla na takovou klasiku, ale proč neudělat vyjimku. Nestačil se ani posadit, když si mě všiml.

,,To je Coby. Pomůže nám s Edwardem." řekl Marcus a společně se posadili na gauč.

,,A jeho mi jako nepředstavíš?" nafoukle jsem se přesunula na protější křeslo. Marcus po mě hodil nervózní pohled. Když jsem se otočila na toho chlápka, uvědomila jsem si, že nemám spodní prádlo. Celkem oplzle po mě pokukoval, i tak si myslim, že je to pan důležitý, už jenom jaký z něho má Marcus respekt, jak se k němu chová a jak na něho mluví.

,,Jmenuji se Francesco. Francesco Rosario. Marcovo bratr." nahnul se přes stoleček podal mi velkou ruku. Potřásla jsem s ní a on si nazpět posadil vedle Marcuse.

,,Takže Coby, bratr už tě obeznámil s podmínkami a celkově s tím co máš udělat?" opřel se o opěrku a upřeně na mě koukal.
Sakra co maj všichni z týhle rodiny furt s tím zíráním?

,,Jen tak okrajově, je to lajdák." zamlaskala jsem si a potřásla hlavou ze strany na stranu. Při tom Marko stiskl čelist. Nenápadně jsem si skousla ret a obrátila se zpět k Francescovi. Je tak sakra sexy když je naštvanej.

,,Máme to do poslední tečky propracované. Tvůj otec, jako jeden ze zakladatelů, pojede na výročí zakladatelů agentů v Americe. Bude tam nespočitatelné množství agentů a jejich chotí. Takový zákrok bysme si provedli sami v utajení, ale já, jako jeden z bossů americké mafie jsem známí svým vzhledem a takovými činy. Kdyby mě tam tedy někdo zahlídl, bez váhání by mě zatkli, nebo při nejhorším zabili. Jako našeho kamaráda Grewa. Ale ty? Tebe nikdo nezná. Jsi pohledná a lechce se dostaneš na nepřístupná místa. Budeš ho co nejvíc neviděně sledovat a až se oddělí od skupinky těch sviní, vykonáš to, co máš."

,,OK. Kdy to bude?" lhostejně jsem prohodila.

,,Příští týden v úterý." založil si ruce na prsouch.

,,Odvezete mě domů, nebo mám jít pěšky?" odbočila jsem od tématu. Vlastně mě to vážně zajímalo. Netuším kde tenhle barák je a jak se dostat domů.

,,Budeš tady, aby jsi nezdrhla." dělá si ze mě prdel že jo? Že jo? Protože jestli ne, tak ať si mě nepřeje. I přes mou rozzuřenost, že si dovolí mi takto zdělit, že budu tady bez mého rozhodnutí, jsem ji zavřela dovnitř a v naprostém klidu pronesla:

,,Nebudu." zvedla jsem se z křesla a šla do kuchyně pro mé kafe. S rukama propletenýma v uchu hrnku jsem se opřela o mramorovou desku. Ty dva tam pořád o něčem mluvili. Zaschle jsem každý pátý slovo. Nevím čím to je, ale škádlení mužů svím tělem, mě baví nevysvětlitelným způsobem. A navíc, nebudou mě tady doprdele držet. Musím je trochu obměkčit. Marcusovo bílé triko jsem si ,,omylem,, polila vodou z kohoutku. Sebevědomě jsem vyrazila do obýváku.

°°°°°

Vánoční kapitolka!!! ❤
Teď v 17:32 dopisuju a moje rodina už usedá ke stolu. Přeji vám tedy štastné vánoce a bohatého ježíška. 🎄🎁🎆