My old life is gone (CZ)

3. Memories..

Další díl. Snad se vám bude líbit. :) (v médiích Jared)

xxxx

Supermarket byl za rohem. Na kruháči jsem se držela v levo a pak odbočila na druhý odbočce. Zaparkovala jsem si hned před skleňenou stěnou obchodu. Něco málo jsem si vybtrala a šla k pokladnám. Přece jenom mám jen tu sportovní tašku a tam se toho moc nevejde. U pokladny seděl takovej starej páprda. Trvalo mu asi 10 minut než mi namarkoval můj "velký" nákup. Chtěla jsem se podívat na mojí motorku, ale viděla jsem tam jen hlouček asi 3 lidí. Rychle jsem naházela nákup do tašky a pospíchala k lásce.

,,Potřebujete něco chlapci?" zeptala jsem se, se zkříženýma rukama na prsou.
,,Ne a ty?" otočil se na mě jeden vymakanej týpek. ,,I když..." Projel si mě pohledem. Protočila jsem očima.
,,No vlastně jo, ject domů." falešně jsem se na něj usmála a protlačila se k mému stroji.
,,Neříkej mi že je to tvoje." uchechtl se jeden a s nim i ostatní.
,,Nechci tě nějak sklamat, ale jo, je." nasedla jsem si a nasadila si helmu na hlavu.
,,Vždyť to ani nemůžeš umět nastartovat, na to řídit." už mě začínal srát
,,Hele, jdi si otravovat někoho jinýho. Já na tebe nemám čas, ani náladu." věnovala jsem mu vražedný pohled. Stále stál před mou motorkou. Slezla jsem z ní. Pan Herkules se postavil proti mě, neváhala jsem a kopla ho mezi nohy. Svalil se na zem a mě se naskytla šance udeřit ho znova a však do břicha. V tuhle chvíli se mi hodily ty nekonečný hodiny výcviku. Vlastně ani nevim proč mě do toho táta nutil. Ty ostatní dva se sehli k tomu, kterýho udeřila holka. Já si jich už dál nevšímala a jela domů.

Zazvonil mi mobil.

Neznámé číslo: ,,Ahoj Coby, to jsem já Jared. Ehm....jelikož jsem prohrál, tak bych tě chtěl někam pozvat. Já vim, nedáva to moc logiku, ale žádný jiný důvod mě nenapadl. :D ,,

Já: ,,Ahoj, jo budu moc ráda. :) co třeba zítra ráno? Jít si někam zaběhat?"

Jared: ,,To bysme mohli, dáš mi adresu?"

Já: ,,Wilber street 143. Budu tě čekat v osm. Pa." a zavěsila jsem.

To bude ještě zajímavý. Moc se mi nikam nechce, ale co mám dělat.  Boby už dojedl. Bok po boku jsme vešli do pokoje. Zaběhla jsem do koupelny a rychle se osprchovala. Vyčistila si zuby a šla do pokoje. Spadla jsem na postel a než jsem se nadála, spala jsem. Byla jsem utahaná jako štěně.

••••

Vzbudilo mě něco mokrého na mé tváři. Otevřela jsem oči a kdo jinej to byl než Boby.
,,Boby fuj, nelízej mě." otřela jsem si oslintanou tvář a neochotně se podívala na mobil. 7:46. Doprdele, doprdele. Vystřelila jsem z postele jako blesk. V tom se mi zamotala hlava a já omdlela. Tohle se mi stalo už podruhý za tento týden.

Probudilo mě až zběsilé zvonění zvonku. Jared. Tentokrát už opatrně jsem se zvedla a šla otevřít dveře. Neuvědomila jsem si že nejsem ani učesaná a trhla dveřma.
,,Ahoj." řekla jsem a zívla si.
,,Mmm...ahoj."
,,Promiň za můj vzhled, ale om....vlastně to je jedno a nestuj tam tak a pojď dovnitř." mávla jsem rukou.
,,Máš to tu hezký a ty tu bydlíš sama?" zeptal se mě Jared
,,Myslíš jestli mám přítele? Ne nemam. " zahyhňala jsem se a mrkla na něj.
,,N..NE to jsem nemyslel." odvrátil odemě pohled a prohlížel si zbytek domu.
,,Hele sedni si a já se jdu oblíct." kývnul a sedl si s mobilem v ruce na gauč.

Rychle jsem si přečísla vlasy a svázala je do drdolu. Umyla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Prohrábla jsem se ve skříni a vytáhla černé legíny s šedým tričkem a černou mikinou.