My old life is gone (CZ)

23. Home Sweet Home

Ahojte zlatíčka. Další kapitola, po sakra dlouhé době. :( Moc se za to omlouvám, ale celé vánoce jsem byla nemocná a náladu jsem na psaní neměla. K tomu se ještě učím na přijmačky a uzavírají se známky, takže mám celkem dost frmol. :D However, snad to bude po uzavření známek lepší a budu mít nápady. :D

Enjoy ^^

°°°°°

Throwback:

Musím je trochu obměkčit. Marcusovo bílé triko jsem si ,,omylem,, polila vodou z kohoutku. Sebevědomě jsem vyrazila do obýváku.

*****

,,Uhm.... Jsem se tak trochu polila." vybreptla jsem, když jsem došla k opěradlu gauče. Francesco se na mě pomalu otočil a přejel mě pohledem. No, Marco ten už slintal až se pod nim dělala louže. Trochu jsem si odlepila mé bílé triko od těla. Marco se vzpamatoval a s vykulenýma očima se koukl na Franceska. Ten si mě zatím hladově prohlížel.

,,Pojď, nějaký ti dám." Marco se zvedl z gauče a přešel ke mě. ,,Franci."

,,Marco." obrátil pohled na mě. ,,Těšilo mě Coby." rozloučil se s námi a odešel.

,,Co to děláš?" Marco mě chytil za zápěstí.

,,Co by mělo být? " usmala jsem se na něj.

,,Nedělej to, nesnaž se o Franceho." mračil se na mě.

,,O čem to sakra mluvíš? Já se o nikoho nesnažim. Teda pokud tady nebudu muset tvrdnout další týden." založila jsem si ruce na prsouch a podívala se na něho.

,,Ne Coby, i kdyby by tě nepustil, nesmíš se s ním zaplést." odfrkla jsem si nad tím, jak se příšerně moc stará.

,,Takže to znamená že mě pustí?" Ano, na vyjednávání nejsem moc dobrá, ale ani nechápu, proč se s ním nemám zaplétat, vždyť je to celkem pohlednej chlap. I když je to mafiánský kápo, takže asi nebude k ženám moc chapavý.

,,Dobře, budu se to snažit vyřešit, ale pokud se sem nedostavíš ve správnej čas, tak za to zaplatíš nejen ty, ale i já." hmm, podvolil se. Teď jen abych už vypadla z týhle díry. Navlékla jsem si u něho v ložnici mé šaty a seběhla po schodech dolů.

,,Děkuju, uvidíme se brzy." mrkla jsem na Marcuse a dlouze ho políbila. Z dveří jsem vyběhla podle možností ženy na podpadku a nečekaně jsem se nacházela uprostřed ničeho. Nejlepší volba mé cesty byla nejspíš v levo, nebo v pravo, nevim. Prostě podle mého hrozného instinktu jsem se vydala na levo. Po nějaké neznámé cestě jsem šla asi další hodinu, samozřejmé jsem měla nohy z podpadků jako na trní a už asi takovou třičtvrtě hodinu šla bez nich. Uslyšela jsem za sebou známý zvuk tich čtyř černých gum a bručení velkého stroje. Rychle jsem se otočila a začla mávat rukama všude okolo sebe. Bílé auto začalo zpomalovat a já si uvědomila že už nebudu muset šlapat pěšky. Popoběhla jsem k oknu spolujezdce, které už bylo otevřeno a usmála se na mého zachránce. Každopádně, co bych neměla zapomenout zmínit, je to, že muj zachránce nebyl nikdo ledajaký, byl to muž kterého jsem viděla v den našeho výletu na pláž vychazet z Jaredova domu. Plně jsem doufala že mě nezná a že mě odveze do města. Strnulá, ale stále nedávajíc na sobě znát zaskočení jsem se na něho široce usmívala.

,,Potřebujete někam hodit slečno?"  ukázal mi tu krásnou řadu bílích zubů, co mi byla tak povědomá.

,,Uhmm... Jasně, jen tady do města." ukázala jsem směrem k němu a zase se na něj usmála. Kývnul k sobě abych nastoupila. Nasoukala jsem se do stísněného prostoru.

,,Co tady dělá takhle mladá holka sama?" ano, nad tím jsem nepřemýšlela. Nechtěla jsem být moc průhledná, ale nenapadlo mě nic, než se vymluvit na autobus, i když autobusem prakticky nejezdím.

,,Jela jsem autobusem a tak nějak jsem přejela zastávku. Takže... Jsem se rozhodla jít pěšky." myslím že mi to zbaštil. Teď už jsem se potřebovala dostat jen domů.

-

Odhodila jsem jehly do kouta a zakotvila to na koženém gauči. Možná to někomu přijde hloupé, ale takhle ležíc na gauči, nasavající vůni lilií na stole jsem konečně znovu šťastná. Přijde mi to jako dřív, když jsem neměla šajna o tom, kolik mafiánu v tomhle městě vůbec je. Teď už mi ale bylo tohle na houby, zepletla jsem se do toho a už se toho nezbavím. Vyhoupla jsem se na nohy a vydala se do koupelny. Vysvlékla jsem se a vlezla do velkého sprchového koutu a za sebou zasunula dveře z čirého skla. Nechala jsem na sebe spadat kapky teplé vody a přes zavřené oči jsem si vychutnávala klid který přinašely. Na rukou už se mi tvořili vtipná scvrklá kůže, proto jsem usoudila že bych mohla vylést. Zabalila jsem se do velké osušky a sešla do kuchyně. Postavila jsem vodu na kafe a pustila si televizy. S cvaknutím konvice jsem vstala a zalila si kafe ve velkém hrnečku. Jen co jsem dosedla na gauč, domem se rozezněl hlasitý zvuk zvonku.

°°°°°

Moc, moc bych uvítala jakýkoliv názor na tuhle story. :) Opravdu, když už jste tady, zanechte tam ať kladný, nebo záporný názor....moc vám za to budu vděčná <3