My old life is gone (CZ)

8. His family

Hey blázni, neuvěřitelný, děkuju vám za 153 přečtení a 30 votes. Jste úúúúžasní. Jinak další díl je tady, tak už se nezdržujte čtením tohohle canceru a přesuňte se níž. :D

••••

V minulé kapitole:

Mám ji rád. Ukázal jsem ji cestu do mého pokoje a za chvíli jsme oba usnuly.

xxxx

JARED

8:48 Jaredův pokoj

Pomalu jsem otevřel své zalepené oči. Sluníčko krásně svítilo přes mé křídové závěsy. Pomalu jsem se začal rozhlížet  po pokoji a zastavil se u spící Coby. Byla zachumlaná až pod bradu do peřiny a spokojeně oddychovala. Chvíli jsem se na ní ještě koukal a pak se posadil. Promnul jsem si oči a pomalu se rozešel ke dveřím. Jemně jsem chytl studenou kliku a pohnul s ní dolů. Dveře trošičku zavrzaly a já proklouzl na chodbu. Rozhodl jsem se že nám udělám snídani. Táta s mámou a bráchou přijedou až večer, takže máme ještě spoustu času pro sebe.

Rozehřál jsem pánev a na ní výklepl čtyři vajíčka. Trochu osolil a jen pozoroval bublající bílky. Vajíčka byla hotová hned, takže jsem je naservíroval na bílé hranaté talíře. Udělal jsem čaj a postavil hrnky na stůl. Otevřel jsem mobil a koukl se na Instagram a Facebook. Ozvalo se cvakání zámku. Sice jsem netušil co je to, ale bežel se tam podívat. ,,Jé, Jare. Ty už jsi vzhůru?" řekla mamka a hned na to ze dveří vyšel bratr s tátou a Samanthou. ,,Co tady děláte mami? Měli jste přijet až večer." v klidu jsem je pozoroval opřený o futro. ,,No, jednání se přerušilo, vždyť znáš Damona. No a tak jsme přijeli dřív. Nejsi snad rád?" řekl Frank, drknul do mě ramenem  a pokračoval do obýváku. ,,No jo, ale nečekal jsem vás." uchechtl jsem se a šel za Frankem. Koukl se na prostřený stůl a vzpoměl si na Coby. To je v prdeli. Nemůžou ji tady najít, nechci vůbec myslet na to co by jí udělali kdyby zjistili že je agent, teda vlastně neni, ale oni by si to mysleli. Sakra, Sakra. Co budu dělat? Mám nápad. Rychle jsem strčil dřív Cobyinin hrneček a talířek do myčky. Její jídlo jsem si nasypal na můj talíř. ,,Jdu si to sníst do pokoje." zařval jsem na mojí rodinu a pokračoval dál po schodech. ,,Počkej, to si to nesníš s náma?" ,,Mami děláš jako bysme se neviděli tejden." protočim očima a jdu do pokoje. Pomalu otevřu dveře a vejdu dovnitř. Coby už nespí. ,,Ahoj." řekne a sedne si. ,,Ahoj. Nesu ti něco k jídlu." řeknu a podám jí talíř. ,,Ne to je dobrý, nemám hlad." Nebudu ji do ničeho nutit. ,,No dobře, ale máme menší problém Cob." Jasně mi pohledem naznačuje abych mluvil. ,,No, tak trošku přijeli moji rodiče s bráchou dřív domů." usměje se. ,,A to je ten problém? Jare já ráda poznám tvou rodinu." Ne, ona to nepochopila. ,,Cob ale moje rodina ti neuvěří. Neuvěří ti to, že nejsi agentkou NTAS. Už dlouho hledáme cestu, jak se dostat k někomu z téhle společnosti. A ty jsi dcera chlapa, který tomu všemu velí. Jsi jejich nejlepší cíl a slabina tvého otce. Cob oni tě budou mučit, mlátit, klidně vyhrožovat smrtí, jen aby z tebe dostali nějaké informace." težce polkla a praskla si kloub na ruce. ,,Jarede já tam ale opravdu nepatřím,  musí k tomu být nějaké vysvětlení, já a slabina mého otce? Vždyť ten by byl nejraději kdyby mě máma nikdy neporodila." smutně se na mě koukla a vzpřímila se. ,,Cob já ti to všechno věřim, ale oni OPRAVDU nebudou. Musíš se schovat tady v mém pokoji, než tě budu moci dostat pryč z tohoto domu a nejlépe i z města." ,,Dobře, počkám tady." přitáhl jsem si ji do obětí a pak se zvedl z postele. Zamířil jsem dolů za rodinou, aby to nebylo moc nápadný. Zacvakl jsem dveře a rozešel se dolů. U schodá stál táta s Frankem a o něčem diskutovali. Táta v ruce držel černou malou kabelku....kterou....včera....měla....Coby....na....tom....večírku. Strnul jsem. Táta se otočil mým směrem. ,,Jarede koho to je?" Klid Jare, nedávej na sobě znát že lžeš. ,,Našel jsem jí včera před restaurací, asi ji tam někdo zapoměl tak jsem ji vzal sebou." řeknu klidným hlasem a scházím po schodech  dolů. ,,BUM." ozve se rána z mého pokoje. ,,Jarede co to bylo?" zbystří otec a chytne mě za rameno. ,,Já nic neslyšel.". Roger (jeho otec) otevře kabelku. Snažil jsem se ho zastavit, ale jen mě odstrčil. ,,Coby Willson." přečte asi dvakrát po sobě táta. ,,Jarede ty jsi přivedl agentku a ještě k tomu dceru velitele k nám domů?" rozzáří se táta. ,,NeNeNeNe tati ona neni agentka. To je jenom nedorozumění." táta se na mě otočí a zamračí se ,,Snad mi necheš říkat že jsi uvěřil těm jejim nacvičeným kecům? Jarede tohle přesně agenti dělaj, dostanou se ti pod kůži a až je budeš mít rád, tak tě srazí na kolena. Ty fakt chceš aby tebe a tvoji rodinu zavřeli do vězení?" řekne táta smutně a pohladí mě po rameni. ,,Nechci, ale...." přeruší mě táta ,,Už nechci nic slyšet."

,,Mám ji!!!!" zařve na celou předsíň Frank a vytáhne Coby z mého pokoje. Vede ji, teda táhne za sebou po schodech. ,,Jarede co mi to dělaj?" zeptá se ustrašeně Coby a podívá se na vysokého Franka. ,,Neboj se." jediný co stihnu říct a už se mi ztratí z obzoru. NE!! to se nemělo stát.....

COBY

Jared vešel do pokoje jen v boxerkách a nesl jídlo. Pro mě. Nabízel mi ho, ale já odmítla. Začal mluvit o jeho rodině a že mě nemůžou najít. Prej mám počkat tady u něj v pokoji. OUKEJ. Odešel jako tělo bez duše. Z chodby se začaly ozývat hlasy, ale ničemu jsem nerozuměla. No, to bych nebyla já, abych nešla poslouchat za dveře. Odkryla jsem ze sebe voňavou peřinu a spustila nohy na plovoucí podlahu. Stoupla jsem si a chtěla se rozejít, noha mi ale uvízla v peřině, která ležela na zemi a já upadla. Ozvala se ohromná rána a ztichly ty hlasy z chodby. Ozvalo se dupání po schodech. Sakra oni mě tu najdou a ublíží mi. Rozletěli se dveře a vešel do místnosti vysoký muž v černém obleku. Hnědé vlasy měl sčesané dozadu. Popadl mě za ruku a táhl ke dveřím. Kopla jsem ho do achylovky. Pustil mě a chytl si nohu. Netrvalo to ani minutu a už mě táhl dolů ze schodů. Pod schodama stál starší muž a držel mou občanku. Vedle něho na mě koukal Jared. Jeho pohled jasně mluvil o všem. JSME V PRDELI. ,,Jarede co mi to dělaj?"strach si s mým hlasem pěkně pohrál a ze mě vyšlo jen takové tiché zaskřehotání. ,,Neboj se." slyšela jsem v dálce a pak jsme vešli do nějaké místnosti.

Ten starý muž odsunul židli od stolu a ten vysoký co mě vedl, mě na ni posadil a svázal plastovýma páskama. ,,Franku jdi už pryč." zavelil ten starší a stoupl si naproti mě. ,,Takže dobrý den paní Willson. Já jsem Roger Hart." začal klidný a milým hlasem. ,,Sakra děvče, dívej se na mě, když na tebe mluvím. To tě v agentské škole neučili slušné chování? Asi ne." Já v žádné nebyla ty idiote!!! Haló!! Jsi hluchej!!! ,,Řekni mi tedy něco o tvé misi, pro co přesně tě sem poslali?" zeptal se a čuměl na mě jak nasvatý obrázek. ,,Pro nic." odsekla jsem. Praštil mě pěstí do břicha. ,,Takže ještě jednou, pro co tě sem poslali?" ,,Pane Harte, já netuším o čem to mluvíte. Žádná mise neexistuje a ani to že jsem agent neni pravda." řekla jsem slušně a podívala se na něho. Zamračil se jako bejk a prozměnu mě vlepil silnou facku, až jsem otočila hlavu na stranu.

Ptal se mě pořád na to samé a dokola, dokola, dokola. Asi 3 a půl hodiny. Bolí mě celé tělo, udeřil mě snad na každičký kus mého tělo. ,,Stále mi tady hodláš lhát? Už 3 a půl hodiny se tě ptam na tu hloupou otázku a ty jsi neby schopná mi říct tu zasranou odpověď?" ,,Já vám ale opakuji tu odpověď stále dokola." Teď jsem právě viděla jak mu z uší vychází pára. ,,Ty zasraná mrcho agentská..... skončim to s tebou rychle,  už mi tady do očí lhát nebudeš." zasyčel a vytáhl nablýskanou bouchačku. Přiložil mi ji na čelo.

,,Dobrou....."

To be continued......

xxxx

Tak cooo? Jak se vám líbilo? Tak snad jo. Jinak co si myslíte? Jak to dopadne? :) Těšte se na další kapitolu. Brzy ji tu máte. • Jinak koukněte na mojí novou story. Jmenuje se Pull The Trigger. Příběh mladé Raven se odehráva v postapokalyptyckém světě. Tak se mrkněte.• :)

Mějte se ❤