My old life is gone (CZ)

7. What that mean?

Ahoj lidičky. Máme tu další díl . Znovu chci moc poděkovat za votes a 110 přečtení ❤. Jste zlatíčka. Užijte si kapitolu. 

••••

V minulé kapitole:

,,Nešahej na mě." zařvala jsem a vytrhla se jí. ,,Tak hele holčičko, udělala si svýmu otci obrovskou ostudu a za to tě musíme potrestat." Chytila mě za vlasy a tahala někam pryč. ,,Neruším vás?" uslyšela jsem povědomý hlas.

••••

Jared:

Ze zadních dveří restaurace vyšla žena a muž.  Vypadaly jako otec s dcerou. Očividně ta žena která tam stála už před nima, čekala na ně.  Vyskytla se mi šance něco zjistit, pomyslel jsem si. Přikrčil jsem se za autem a zalezl víc do stínu. Naneštěstí jsem jejich rozhovoru vůbec nerozuměl, ale to, jak žena horečně gestikulovala rukama, jasně vypovídalo o nepříjemné hádce. Musel jsem se dostat blíž. Nenápadně jsem se plížil za keř růží, těsně u stěny domu. Když jsem se znovu podíval na rodinku za restaurací, dívka zrovna schytala facku. Ta holka mi někoho strašně připomínala, když jsem se zadíval pozorněji, poznal jsem ji. Coby? Co ta dělá na večírku NTAS? ,,Nešahej na mě." zakřičela. ,,Tak hele holčičko, udělala si svýmu otci obrovskou ostudu, i přes to, že tě předním varoval ať se o to ani nepokusíš." řeka postarší žena a chytila ji za vlasy. V tu chvíli jsem byl vážně v rozpacích. Mám jí pomoct? Nemám jí pomoct? Co se jí stane když jí nepomůžu? Nechtěl jsem aby se jí něco stalo, proto jsem bez většího přemýšlení vyšel ze stínu. Když jsem byl přímo za tou ženskou, řekl jsem: ,,Neruším vás?" a poklepal ji na rameno. Coby zvedla hlavu a podívala se na mě rozčíleným a překvapeným výrazem.  ,,Jo rušíš, takže se nestarej a jdi zpátky dovnitř." nasraně na mě zasyčela ta, o půl hlavy menší ženská. ,,Řekl bych že nebude můj táta uvnitř rád, když mu řeknu, že za restaurací rodiče mlátí jejich dceru.", zalhal jsem a dál se na ní bez jakéhokoli výrazu díval. Pustila Coby vlasy a přistoupila ke mě. ,,Tohle ale není tvůj problém, proto se o to laskavě nestarej.", napřáhla se a chtěla mi dát pěstí. No jo, ty jejich výcviky. Chytl jsem jí napřáhnutou ruku. ,,Paní, já ženy nemlátím, ale kdyby jste byla muž, tak byste si zasloužila pořádně upravit fasádu.", vyrovnaně jsem jí řekl a pustil ji. Coby jsem pomohl vstát a dovedl ji do mého auta. 

Coby

Ten povědomý hlas byl Jaredovo. Sice nevím co tam dělal, ale pomohl mi a dostal mě odsud. Zita tam zůstala stát. ,,Jsi v pořádku?", zeptal se mě ustaraně. ,,Jo, děkuju.", řekla jsem a sáhla po klic od auta. Nasedli jsme do auta a jeli neznámo kam. Chvíli jsem koukala ven z okna, ale únava mě přemohla a já usnula. 

Nevím jak dlouho jsem spala, ale když jsem znova otevřela oči, stáli jsme už před Jaredovo barákem. ,,Jare, odvezl bys mě domů?" zeptala jsem se ho. ,,Dneska přespíš u nás. Ještě by se ti tam něco stalo." vystoupil z auta. Kdyby se tam Jared neobjevil, tak by mi Zita v příštích dnech nadělala spoustu starostí zakrýváním modřin po obličeji. Když ji někdo vidí, nikdy by mi nevěřil že je schopná neçčeh otakového, ani já nechápu jak je to možné. Pomohl mi ven z auta a zamířili jsme k velkým vchodovým dveřím.

,,Jare díky. Díky že jsi mi pomohl." usmála jsem se na něho. ,,Nemáš za co. Coby řekni mi popravdě, co jsi tam dělala?" můj úsměv zmizel když jsem uviděla jeho výraz. ,,No... Já....Já tam byla s mojim fotrem." nechtěla jsem mu to říct, protože by se mě na tátu vyptával a já se o něm nechci bavit. ,,Jak se jmenuje tvůj otec?" a je to tady. Jednou mě zastavil nějaký chlápek v černém kabátě a taky se na mého otce vyptával, stejným tonem jako Jar. ,,Edward Willson." řekla jsem znechuceně. 

Jared

,,Edward Willson." řekla. Ne to musí být nedorozumění, to neni on, ale co by její otec, Edward Willson dělal na tom večírku? Kdyby to nebyl on?

To není možný jaká je Coby herečka, dělá že je úplně obyčejná holka a přitom je jednou z agentek NTAS. ,,Coby proč jsi mi lhala?" byl jsem zoufalej, Coby se mi dostala do hlavy a tohle zjištění to úplně pokazilo. ,,Jak jsem ti lhala? Na mého otce si se neptal, proto jsem ti o něm nic neříkala." řekla mírně naštvaně a sedla si na pohovku. ,,Nemyslím tím tvého tátu!" zvýšil jsem hlas. 

Coby

Zvýšil jeho nádherný hlas. Nechápu na co tím naráží. Jak jsem mu lhala? Nechápu. ,,Jarede já nechápu o čem to mluvíš." naštvaně jsem se k němu otočila. ,,Co tím myslím? Ty si tady hraješ na mojí kamarádku a přitom si poslaná debilním NTAS, abys mě a mojí rodinu mohla udat. Že se nestydíš." už na mě křičel. Nechápu co to do něho vjelo. Jaká NTAS? Koho bych měla udávat, proč? ,,Jarede jsi normální? Já si na nic nehraju, za to nechápu proč na mě křičíš." stoupla jsem si do bojového pozoru který mě učili tátovy trenéři. ,,Já jsem naprosto normální Coby. To bys měla vědět proč na tebe křičím." sáhl si za opasek. ,,Hele Jarede, nechápu co se stalo. Každopádně odcházím. S takovým kreténem tady nebudu." vyrazila jsem ke dveřím. ,,Nikam nejdeš agentko Coby Willson. Nemůžu tě pustit pryč." 

Jared

  ,,Nikam nejdeš agentko Coby Willson. Nemůžu tě pustit pryč." stále jsem nemohol uvěřit tomu, že je ona tou agentkou. Tou co na nás poslalo NTAS. Zamířil jsem na ní pistolí, kterou jsem měl doposud schovanou za opaskem.  ,,Agentkou? Jarede ja nejsem žádná agentka." zasmála se otočená ke mě zády. ,,Nehraj si se mnou, prosím. Nechci ti ublížit, ale nedáváš mi jinou šanci." řekl jsem smutně. Otočila se. Podívala se mi hluboko do očí a pak na pistoli. Lekla se a začala couvat. Zastavili ji až dveře. ,,Teď mě zastřelíš? Za něco, co nejsem?" Vypadala tak smutně a bezbraně. Proč mi tohle dělá? Třeba opravdu není tou agentkou, ne to je blbost. ,,Nic, ale provedla bys, kdybych tě teď pustil." 

Coby

,,Můžu si zavolat pro vysvětlení?" koukala jsem přímo před sebe. Rozmýšlel se. ,,Jo, ale jenom na pět minut." řekl. Vytočila jsem otcovo číslo. 

,,Tak docela brzo začínáš škemrat. To už tě někde vyhodil a nechal?" ozval se z mobilu jeho sarkastický hlas. 

,,Všechno mi řekni." rázně jsem řekla do mobilu. 

,,Co tím myslíš?" dělal že neví. 

,,Můžeš mi vysvětlit co je to NTAS?" zakřičela jsem do telefonu. 

,,Nevím o čem to mluvíš." ten hajzl. 

,,CO TO ZNAMENÁ?" ještě víc jsem zařvala. 

,,Zkratka." ,,Čeho?"už jsem byla úplně vytočená. 

,,Národní Tajné Agentské Služby. Asi už bylo na čase abych ti řekl kde pracuju." On je Agent? Děláte si ze mě srandu? Ale co já s tím mám mít společného? Snad si Jared nemyslí  že jsem taky agentka!!! 

,,A to si mi nemohl říct dřív?" 

,,Nebyl správný čas."  Zavěsil. 

Jared

,,Jarede já s tím nemám nic společného. Prosím věř mi." vstala a šla ke mě. ,,Nemůžu. Nemáš žádný důkaz. Řekni mi pravdu. Já ti nic neudělám, naopak, jestli se dostaneš do rukou mého otce a neřekneš mu to, tak ten ti teprve něco udělá." zastavila se asi 50 centimetrů ode mě. ,,Nemyslíš si, že kdybych byla agentkou, tak už bych vás dávno udala? Viděla jsem nějakého chlapa, dneska než jsme jeli na pláž. Vycházel z vašeho domu a vypadla mu bouchačka. Jarede prosím veř mi, že s nima nemám nic společného." podívala se mi do očí a nevím proč, ale něco mi říkalo že mluví pravdu. Sklonil jsem zbraň. 

Skočila ke mě a objala mě. ,,Děkuju." špitla mi do trička. Co jsem si myslel? Jakože ji dokážu třeba zastřelit? I kdyby byla agentkou, tak bych ji nedokázal zastřelit. Mám ji rád. Ukázal jsem ji cestu do mého pokoje. Za chvíli jsme oba usnuly. 

To be continued.....

••••

KONEEC. Tak snad se vám líbila kapitola. Přemýšlela jsem jestli mám nechat aby se Coby s Jaredem políbili. No vidíte sami. Tak teď víme že otec Coby je agent NTAS. Jak si myslíte že dopadne celá tato kauza s agentama? Udělal Jared správně, že Coby uvěřil? 

No to se dozvíme v další kapitole tak se mějte. :)