My old life is gone (CZ)

14. Prej ledajaká....

Throwback:

Bože můj..... Co jsem to zase v noci dělala? že spím schoulená pod jeho paží. Jar ještě oddychoval, takže jsem se mohla z jeho náruče opatrně vyvléci. Tentokrát už s opatrností jsem se vykradla z pokoje a zamířila do koupelny na konci chodby.

•••••

Až teď jsem si všimla, že jejich dům je jako bludiště. Ale vážně. Tolik odboček a dveří v jednom domě jsem ještě neviděla. Sáhla jsem po zlaté klice od koupelny . Dveře se však neotevřeli.
,,Moment." aha. Právě jsem vyrušila Franka. Za pár vteřin se dveře otevřeli a Frank na se na mě mile usmál. No ale WAU. Neměla jsem, ale projela jsem ho pohledem. Co byste čekali od Jaredova bratra. Že vám nestojí ani o opření kola? No to ne ne ne človíčku, tohle je další výstavní kousek. Z vypracované hrudi pomaloučku odkapávaly kapičky vody a ručník mu jen tak tak držel okolo pasu. Všimnul si mého nestydatého prohlížení a rozesmál se.

,,Ať ti ty oči nevypadnou...." mrkl na mě a ustoupil z dveří tak, abych se okolo něho jen tak tak protáhla. Zaculila jsem se a ladně do něj drkla aby uhnul. Ani kousek. Nepohnul se ani o kousek. No tak jsem se otřela svým poprsím o jeho holou kůži. Pleskla jsem si přes zadek a zabouchla bílé dveře.

Jako kdyby už nebyl zadaný, tak to byl pořádný kus. No dobře přiznávám, na Jareda nemá. Ale je fakt dobrý.

Osprchla jsem se a oblékla se do bílého županu, co ležel na mramorové desce. Mokré vlasy jsem si vyždímala do ručníku a pak jen vyfénovala. Miluju nově umyté vlasy. Jsou takový hebký a načančaný. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a dočesané vlasy si prohrábla rukou.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám jít do Jaredova pokoje a nebo rovnou dolů.
Jdu dolů.
Prošla jsem okolo Jaredovo dveří a seběhla nablýskané schody. V kuchyni byl ale jen Frank.
,,Tak co, sůvo." dobíral si mě. Nejsem přece žádná sůva.
,,Ccc." odfrkla jsem si. Na moje neštěstí byl ten župan dost malý, jako kdyby jejich služebná neuměla prát a on se zcvrkl. Frank zas teď prohlížel mě, no což, já dělala to samé. Sedla jsem si vedle něho na židličku.
,,Tak co dostanu za vězeňský blaf k sňídani?"
,,Tady nejsi ve vězení." odsekl Frank.
,,Řekla bych že skoro. Chci domů Franku.", zadívala jsem se na jeho velké dlaně, ve kterých se malá lžička od kávy nadobro ztrácela. Podíval se na mě.
"A co já s tím mám dělat. Já nemůžu nic.", zase odvrátil pohled na misku plnou cereálií.
,,Vždyť si mě dostal z té kanceláře.", zakňourala jsem.
,,Ano, dostal, víc pro tebe ale udělat nemůžu."
,,Franku pochop, že mám doma psa a ten nepřežije, pokud mu nedám najíst a napít. Určitě je nějaké řešení, musí být.", hledala jsem na něm alespoň náznak pochopení, ale nic.
,,Co mám udělat pro to, aby mě tvůj otec pustil pryč odtud?", zvedla jsem se ze židle a pokračovala pryč z kuchyně.
,,To ti říct nemůžu, to musí on sám.", nahromadil se ve mě vztek smísený se zoufalstvím. Musím vypadnout pryč. Buď po dobrým, nebo po zlým. Dál okolo schodů do další tmavé chodbičky pod nimi. Stojím před jeho kanceláří, kde mě ještě včera držel. Těžko říct, jestli se mi chce jít zase tam, ale nemám jinou možnost. Frank mi řekl jasně že to on mi to řekne.
RAZ, DVA, TŘI.
Zaklepala jsem na dřevěné dveře. Mezi trámy se objevil Roger.
,,Co potřebuješ?"
,,Mám prosbu.", jednoduše jsem odpověděla a na jeho pokyn vešla dovnitř.

,,Tak proč jsi tady?", znovu se optal.
,,Chci domů.", ušklíbl se sám pro sebe. Nevím co je tu vtipné.
,,A to jako proč? Nelíbí se ti u nás?", sepjal ruce.
,,O to nejde. Nebydlím tady a nemám s vámi nic společného. U NTAS nepracuji a nic jiného jsem neprovedla. Tak proč byste mě tu drželi?"
,,Oh hloupá Coby. Měla bys už vědět, že mafiáni jen tak své vězně nepouštějí. Ne pokud ví to co ty.", vykulila jsem na něho oči.
,,Ma-fi-e?", zakoktala jsem.
,,Ah.... Blik cvak příjem. To však teď není podstatné. O jednom řešení bych ale i přesto věděl."
,,Jakém?", pomalu ze mě vyšlo.
,,Leda že by jsi nám pomohla. Jelikož tvůj otec patří do skupiny agentů, která má to nejvyšší postavení, nebude pro tebe těžké zajistit nám drobné informace.", Sakra proč sem zase tahají fotra, už by bylo lepší se upsat peklu, než poslouchat cokoliv co se týká jeho.
,,Podrobněji by to nešlo?", ošklivě se na mě zamračil.
,,Tenhle tón by sis taky mohla odpustit.", držela jsem se, abych neprotočila očima.
,,Co že by to tedy přesně zahrnovalo?"
,,No nikdo jiný než dcera takového velikána a ještě sexy jako ty, by nemohla svést jednoho z jeho kolegů. Jelikož ten by se nám velmi hodil.", tak jako nenápadně mi zdělil co po mě chce. Nemám z toho dobrý pocit, a už vůbec se mi do toho nechce, ale co mám dělat? Je-li to to jediné co pro moje propuštění mohu udělat. Kývla jsem na souhlas.
,,Máš na to 10 dní a teď už vypadni.", vystřelila jsem jako blesk. Nakoukla jsem do Jarova pokoje. Hrál si na mobilu. Jak dětinské.
,,Dobré ráno mafiáne.", opřela jsem se o futro.
,,Co-co-co to říkáš? ", to koktání bylo fakt nenápadný Jarede.
,,Hele já nevím proč jsi mi to neřekl, ale to je teď jedno. Ocházím."
,,Já tohle nemůžu říct jen tak ledajaký holce.", zasupěl.
,,Aha, já myslela že mě máš třeba rád, ale já byla jen ledajaká holka. Hmmm."
,,Ne, takhle jsem to nemyslel.", snažil zamluvit to, co řekl.
,,Ne ty jsi ti jen nechtěl říct, ale přesně to sis myslel. Promiň, asi jsem se v tobě spletla." zakroutila jsem hlavou a mířila pryč z tohohle domu.
,,Coby já.... já to tak fakt nemyslel. Víš, ty nejsi ledajaká holka. Ty jsi krásná, chytrá a vtipná. Víš....", pustil moje zápěstí a přitáhl si mě za pas k sobě.
,,Coby...." začal se pomalu naklánět. Je to tady zas. Nemůžu se s ním líbat, ani nic horšího. Vždyť je to můj kamarád, no i když toho si nejsem úplně jistá. Takže....

NE!!! Prostě ne.

Když on má tak nádherný rty, tím si ale to co řekl nevyžehlí, tohle není ta správná cesta chlapečku.

To be continued....

•••••

Tak ahoj. Vím že jsem dlouho nic nepřidala, ale nějak jsem neměla chuť a nápady. Snad se nezlobíte.

Jinak jak se vám kapitola líbí?

Teď už papa ❤❤