My old life is gone (CZ)

32. Weird feelings

Další dva týdny za mnou. Mé tělo už si začalo zvykat na časté cvičení a mé svaly už začínají spolupracovat.

Jednou večer za mnou přišel Jared a čekala, až k němu zvednu hlavu od laptopu.

,,Víš Cob, nechtěla bys třeba někdy zase nějakou lekci sebeobrany?" nervozně přešlápl.

,,Myslím, že to co umím mi stačí." bez zájmu jsem mu odpověděla.

,,No já vím, ale měla by sis občas zaboxovat, nebo třeba zkusit pár cviků." nechápu proč je tak nervozní? Do teď o sebeobraně nepadlo ani jediné slůvko a najednou, z čista jasna se vynoří s takovým nápadem.

,,Uhm jo, možná někdy..." odpovím.  ,,Ale proč?" zeptám se po chvíli.

,,Pro jistotu. Vím, že je tu krásně a bezpečno, ale i to může být jen iluze. Můžou nás tady najít, to snad chápeš?" odkašle si. ,,Nechci aby se ti něco stalo." řekne to takovým, takovým zvláštním tonem. Donutí mě to zvednout hlavu k němu.

,,Já vím." přitakám, ale nesnáším tyto situace. Chápu, že před nimi prostě v bezpečí nebudeme snad nikde, ale i tak to pomyšlení mi nahání strach.

Jeho oči se vpíjí do těch mých. Snažím se uhnout pohledem, ale něco ve mně mi nedovolí se odlepit od jeho nádherných očí. Odložím notebook a stále dívajíc se do jeho očí se postavím naproti němu. Pohltí mě do sevření svou okouzlující vůní. V podbříšku mě lahodně zašimrá a já se jemně zachvěju. Nedokázala bych ani sebemíň odhadnout, proč jsem jeho oči vnímala jako jámy, do kterých se musím dostat a prozkoumat je. Chytil mě za ruku a stiskl ji ve svých dlaních. Prohlídla jsem si naše propletené ruce. Je to špatně, špatně!! Jakoby mozek dal pěstí srdci a já se vzpamatovala. Opatrně jsem si vytáhla ruku z té jeho a popadla laptop.

,,Půjdu spát." zadrmolila jsem na pořád zmateného Jareda a zabouchnu dveře. Co to bylo??? CO. TO. KURVA. BYLO??? Opřená o dveře, s laptopem v ruce jsem se bouchala do hlavy o dveře. Když už se zdálo, že má moje lebka dost, položila jsem si noťas na postel a doběhla do koupelny. Shodila jsem ze sebe domácí úbor a napustila si obrovskou vanu.

Ve vaně jsem musela usnout, protože voda už byla celkem studená. Prostydlá jsem se zabalila do osušky a skočila si do postele. Vykašlala jsem se na pyžamo a s osuškou shozenou na zem jsem se zachumlala do peřin nahá. Pořád mě ale mělo co hřát. Zvláštni pocit, který je divný, ale srdce bije hned snáž.

-

Ráno jsem se došourala k prádelníku a vytáhla jednoduchá tanga a podprsenku. Vylezla jsem na balkon, udělat sousedům nějakej ten stryptýz. Koukala jsem na projíždějící auta a lidí pospíchající do práce. Jaký bezstarostný život.

Neslyšela jsem však kroky v mém pokoji a dál v předkonu koukala okolo sebe.

,,Ehhm..." odkašlal si někdo za mnou. Otočila jsem se na Jareda. Téměř nahého Jareda. Jen kraťasy nebezpečně nízko a tvářema jako rajče. WAU!! Z předklonu jsem se narovnala a otočila se k němu čelem. Nestydatě si mě přejel pohledem. Jen červenej brouku!!  Naschvál jsem si ho taky přejela a nebezpečně si skousla ret. Přetrhaně se nadechl. Nevím co mě to popadlo. Proč jsem se při procházení okolo něho o jeho rozkrok otřela zadkem? Nechápu proč moje hormony dokážou mé tělo tolik ovládat.

-

Pochoduju jako poslušný voják v patách Jaredovi. Chodí opravdu rychle. Zajdeme do garáží a nasedneme do auta. Jar mě bere na střelnici za městem. Přiznám se, že po ranním incidentu je má nálada obzvlášť dobrá, a proto se ani nedivím Jaredova pohledu ,,Jako fakt?", když si při poskakování i pobrukuju. Hopsnu na sedadlo spolujezdce a mi vyjedeme z podzemní garáže.

Ve městě uvízneme v několika zácpách, než vjedeme na dálnicí, z které pak sjedeme na vedlejší silnici. Okolo nás je celkem pusto. Tady snad ani žádný zvíře žít nemůže. Chvíli se takhle drncáme po nerovném povrchu, než prudce zastavíme. Před námi je budova, na toto prostředí až příliš dobře udržovaná.

,,To je ono?" mrknu na Jareda.

,,A vidíš tady snad něco jinýho." rozhlídnu se okolo.

,,Ne." zašklebím se a předběhnu ho.

Uvnitř nás přivítá muž, něco okolo třicítky. Teda pokud se tomu přivítání dá říct. Vrazil mi do ruky pistoly a nechal mě stát v boxu samotnou. Nebylo to poprvé, co jsem držela v ruce bouchačku, ale i tak můj skill nebyl moc vysoko. Stoupla jsem si do střílecí pozice. Zapřela jsem se zadní nohou a přední plně našponovala. Poupravila jsem si sluchátka a natáhla obě ruce před sebe. Odjistila jsem pistoli a zmáčkla spoušť. Kulka zasáhla pravý okraj terče ve tvaru člověka. Znovu jsem zopakovala postup a kulka se o moc ke středu nepřiblížila. Zaklela jsem si.

,,Děláš to špatně." Jared mi odhrnul jedno sluchátko.

,,Co dělám špatně?" prásknu rukama o stehna.

,,Jsi moc ztuhlá." otočím hlavu k němu. ,,Ukaž." stoupne si za mě a chytí mi ramena.

,,Nebuď tak strnulá, uvolni ramena." smáčkne mi je. O místa jeho doteku do mě vpluje vlna energie. Pod jeho rukama se uvolním. Dostane mě podle něho do správné pozice a chytne mi mé ruce, aby je nasměroval proti terči. Jeho teplý dech mě zašimrá na krku a opírajíc se o jeho hrudník vystřelím. Kulka se přiblíží jen na pár centimetrů ke středu a já si zajásám. Má radost ale zmizí, když jeho ruce opustí ty mé a jeho hrudník už mě nadále nepodepírá.

****

Tak co čtenáři? Chyběla jsem vám? :D Ne opravdu, ta neaktivita je hrozná.. Já vím...jenže já se k tomu ale vážně nemůžu dokopat. :D Ne že by mě to nebavilo, ale když mám prázdniny, tak lítam pořád někde venku a doma se pak jenom válím a koukám na seriály. :D No nic.

Za každý vote, nebo koment jsem ráda a moc mě to potěší že se vám to líbí. :)