My old life is gone (CZ)

28. Beginning

AŽ VÁM NAPÍŠU, PUSŤTE SI PÍSNIČKU!!!

*****

Vystoupila jsem z auta a vytáhla i svou tašku. Zamkla jsem a vydala se k obrovskému baráku. S posledním tichým nádechem jsem zmáčkla zlaté tlačítko. V domě se ozval zvonek a následovně hlasitý dupot blížící se ke dveřím. 

,,Ahoj." řekl s nečitelným výrazem. 

,,A-Ahoj." trochu se mi rozklepal hlas. Odkašlala jsem si a vtrhla dovnitř. Nesmí poznat že to vím. Nahodila jsem šibalský úsměv a hodila tašku na pohovku. Ať se mnou měl jakýkoliv plány, i tak jsem si musela přiznat, že mě přitahuje a to vážně hodně. Nevím jestli měl v plánu mě tím tričkem dohnat k infarktu, ale myslím že by se mu to mohlo podařit. Nečekal na nic a přitiskl mě celou svou váhou na zeď za mnou. 

Hladově mě políbil. Lekla jsem se. 

,,Nesmí nic poznat!!!" v hlavě mi hlas neustále opakoval tu jedinou a nejdůležitější větu. 

Začala jsem spolupracovat. Tohohle jsem se bála. To já mu přece slíbila že budeme pokračovat. Chtěla jsem to, NE nechtěla!!! Ale ano, toužila jsem po tom jako kočka po myši. Má týdenní pauza mi zase dala zabrat a ta příležitost. Za zátylek jsem si ho přitáhla blíž a prohloubila náš polibek. Zahákla jsem si nohu za jeho zadkem. Pokračoval od mého lýtka, ke stehnu, až se dostal na mou slabinu. 

,,Musím to zastavit!!!!" červený světýlko blikalo jako o závod. 

Odhodlaně jsem náš polibek přerušila. Nechápavě se na mě koukl. S rukou spočívající na mé kamarádce se na mě pořád díval. Cítila jsem koště, smetající všechny ty zákazy. Bylo to pryč, jediný co mě dělilo od toho co jsem opravdu chtěla bylo pár centimetrů mezi námi. Vrhla jsem se na něho a nekoukala na to, co by mě čekalo, nebýt Jareda. Pod jeho polibky jsem zavzdychala a nadzvukovou rychlostí mě hodil na gauč. Zavalil mě svým tělem a já mu mezi tím sundala nestydatě upnuté triko. Jeho velké ruce našli knoflík u mých kalhot a za chvíli jsem ležela jen ve spodním prádle, pod tak strašně sexy chlapem. Můj rozpálený rozkrok se teprve rozpálil, když do mě vnikl a neuvěřitelnou rychlostí přirážel. Myslela jsem že už by víc ani nemohl, ale pod mými neustálými vzdychy on opravdu zrychlil a já byla bez pochyby na krajíčku té dávky nepředstavitelného ráje. Zavalila mě vlna blaha. Prohla jsem se v zádech pod euforií slasti a svůj pohled zabodla do jeho očí. Tich špinavých a prolhaných očí. 

*****

PUSTIT PÍSNIČKU!!

V krásných černých šatech, učesaná jak se sluší a s malou kabelkou jsem stála před honosným sídlem obklopeným zářivými světly. Svůj krok jsem nasměrovala k otevřeným dveřím. Když jsem vstoupila na mramorové dlaždice, ucítila jsem na sobě pár pohledů. Na úplném konci se nacházel bílý klavír, zaplavující celou místnost klasickou hudbou. Usmála jsem se na muže procházejícího okolo mě a pohledem hledala tátu. Místo něho jsem ale našla Reného upírajícího svůj pohled na mě. Arogantně jsem na něj mrkla a s hlavou zdviženou jsem se ztratila v davu. Otec tady ale pořád nikde nebyl. Z tácu v rukou jednoho z číšníků jsem si vzala hned dvě sklenky a obě do sebe kopla. Cítila jsem se silnější, cílevědomější. Čím víc jsem se proplétala mezi lidmi, tím víc se mě ptaly na mé jméno, když mi ty slizouni hleděly do výstřihu. Měla jsem sto chutí jim zarazit nůž spočívající na mé noze hned vedle pistole do jejich vyžraných pupků. S pár nádechy jsem se uklidnila a nůž nechala na svém místě. Lidé se přesunuli na taneční plochu a já spatřila zahořklého starého chlapa, stojícího vedle nafouklé ženské. I když Jared říkal, ať se opravdu s jeho vraždou nezdržuji, místo s nožem mě vibrovalo pod tím slovem. Koutkem oka jsem pořád pozorovala dvojici stojící vedle basisty a klavírníka. Na jazyku se my vytvořila hořká chuť, když se tak falešně a sebevědomě usmál. Lidé pořád tancovaly na melodii waltzu a otec je jen povrchně pozoroval. Stále jsem se držela v postranní velkého sálu, abych mu nebyla na dohled. 

V tom to přišlo. Nahnul se k Zišpíně a sešel vyleštěné schody. Narovnala jsem se a sledovala každý jeho krok, než vešel do zadních požárních dveří. Měla jsem ho nechat, ale to já nedokázala. Strkala jsem snad do každého páru, jen abych už stála u dveří. Potichu jsem otevřela jednu polovinu dveří a proklouzla za ním do podzimního večeru. 

*****

Další kapitolka!!! Já už opravdu nevim co sem dolů vždycky psát, aby to nebylo otravný, ale nic jiného mě nenapadá. :D Jinak se tento díl zase moc protáhl a jelikož jsem si řekla že nebudu psát díly moc dlouhý, tak jsem to tady ukončila. :D 

Jinak, dneska jsme se dostali na 2. místo v Akčních a já myslela že umřu radostí. O tomhle se mi nikdy ani nesnilo, natož že se nám to opravdu podaří. Jste úžasní. Moc moc vám děkuju.

Doufám že můj příběh pořád čtete s radostí a mějte se :)