My old life is gone (CZ)

10. Davej na sebe pozor.

Ahojte človíčkové. Máme tady 10. Kapitolu!!!!! :D Tak víte co, prvních deset kapitol bych řekla že je nejhorších, ale jelikož vy jste úžo-žůžo-úžasný, tak to pro mě byla jako procházka rájem. 295 přečtení? U téhle hovadiny? Nechápu, ale i tak jsem happy jak dva grepy. :D
Dobře už končim. Užijte si 10. kapitolu.

•••••

V minulé kapitole:

Došel jsem zase za Sam a seznámil ji s naším plánem. Zítra večer vyrážíme. Bude to težký, ale já ji musím zachránit.

•••••

JARED
Za tento večer jsem asi milionkrát prošel plánek celé budovy i větracích šacht. Nejmíň stokrát jestli mám sbalené všechno co potřebuji a tak desetkrát se pomodlil aby to všechno dobře dopadlo. Kdyby se Sam nepovedlo vyluštit heslo, nebo nás nedejbohu chytili, sice nevím co by s námi udělali, ale dobře by to s námi nedopadlo a s Coby už vůbec ne.

Spát jsem šel pozdě, protože z toho stresu, který ve mě přebýval, mi ne a ne spadnout víčka.

Budík mě probudil falešným zvukem ptáčků. Jak uklidňující, aspoň něco dneska. V mžiku jsem se přesunul do prostorné kuchyně. Nikdo tam nebyl, jenom já a ten překrásný, nablýskaný kávovar támhle v rohu desky. To je výhoda kávovarů, protože když někdo jako já, je schopný při dělání ranního kafe, si opařit nohy a pohmoždit si pravou ruku, tak je kávovar jediná vaše záchrana. Usedl jsem za bar a věnoval se příspěvkům na Twiteru. ,,Čau parťáku." Sam se uchechtla a opřela se o pult přede mnou. Moje napuchlé oči svědčily tomu, že jsem se toho moc nenaspal. ,,Ahoj parťačko. Těšíš se na večer?" škádlivě jsem se na ní usmál. ,, A jak." slastně se oblízla a sedla si vedle mě.

,,Řekneme to Frankovi?" nejistě se na mě podívala. ,,Si se zbláznila? Víš co by zase dělal za výstup." protočil jsem svoje oči a na to se Sam usmála. ,,Co mi nemá říkat?" Sakra, jak dlouho nás poslouchal? No, jestli se to dozví, tak tam Sam nepustí a já budu v prdeli. Frank nedostal svojí odpověď, my na něho jen nevině koukali. ,,Tak co mi nemá říct?" zvýšil hlas. ,,No...my dneska večer....." začal jsem odpovídat. ,,Jdeme na jednu párty do klubu." dokončila ji za mě Sam. ,,A to mi jako nemáte říkat proč?" tak jako jemně vyzývavě na nás kývnul hlavou. ,,No my tam chtěli jít jako samy dva a vím, že bys chtěl jít s námi, proto jsme ti to nechtěli říct." snažil jsem se o přesvědčující tón. No on smrštil obočí a přivřel oči.

,,Proč tam chcete jít samy?" Ježiš já nevím sakra, třeba vůbec nejdem na párty ale do agentského hnízda, na sebevražednou misi. Tak bych mu to teď řekl, ale copak já můžu? Ne, nemůžu. Musím si vymyslet nějaký důvod..........tak schválně. 

,,No protože mě nenecháš jít nikam samotnou a já jsem taky plnoletá a proto se o mě nemusíš bát jako o malou sestřičku." Sam mě předběhla, ale myslím že její důvod byl lepší než ten můj. Frank svěsil hlavu. Sam měla dost rázný hlas a když přidala na hlasitosti, zněla jako učitelka ze základky. 

,,Aha, promiň že o tebe mám strach." prohodil přes rameno Frank a odešel pryč. 

,,Sam to jsi neměla..." 

,,Ty jsi měl snad lepší nápad? Hele, kvůli tobě jsem řekla něco takového svému manželovi, takže si toho doprdele važ." zamračila se na mě a odešla z místnosti někam nahoru.

20:30 Jaredův dům

Blížil se čas našeho odchodu. Museli jsme se oblíct normálně, aby nic nepoznali. Tašku jsem si propašoval do auta už odpoledne, proto když jsme odcházeli z domu, nebylo to tak průhledný. Jak jsem si už předem zjistil, pracovní doba všech vysoko postavených lidí končí v osm hodin. Měli bysme tedy vkročit do budovy ochuzené o tyto členy. Zastavil jsem auta dva bloky od té obrovské pasti, v podobě sídla NTAS. Navlíkl jsem se do černých upnutých tepláků. Nás konečný vzhled přípomínal nějaké zločince, snažíc se vypadat nenápadně.

Okolo velké vily byli rozmístěny kamery. Když se kamera natočila na druhou stranu, proklouzli jsme přes plot až k umělecky ostříhaným keříků. ,,Jsme domluveni, budeme se informovat přes vysílačky. Až budeš moct odheslovat počítač, tak ti řeknu." kývla a z baťohu vytáhla přenosný bluetooth notebook. ,,Jasný, jen musíš do počítače zapojit tohle USB, kterým se napojím na centrální počítač." teď jsem pro změnu kývl já a odšroubovával ventilační mřížku. Krev se ve mě vařila a ruce se mi z adrenalinu klepaly. ,,Dávej na sebe pozor." zastavila mě Sam. Věnoval jsem ji vděčný úsměv. Naposledy jsem se nadechl a vlezl do šachty. Po pár metrech se přede mnou objevilo první rozcestí. Podle mapy mám jít doprava, rovně, doleva, doleva a měl bych dorazit k vypínači. Super, doprava doleva, doleva. Za pět minut se předen mnou objevil panel, podobný pojistkám.

Netušil jsem co mám vypnout. Úplně jsem se v tich barevných čudlíkách ztrácel. ,,Sam? Co mám vypnout na tom panelu? Přepínám." vysílačka zarachtala a ozval se dívčí hlásek. ,,Vidíš tam modrý vypínač vpravo nahoře? Jestli jo, tak ho vypni spolu s červeným tlačítkem uprostřed naráz. Tím jim zkratuješ veškeré elektrické spojení v budově. Teď jen zmáčkni ten vypínač pojistek. Přepínám." Chápu, stiskl jsem poslední čudlík a všechna podsvícená tlačítka zhasla.

Rychlostí světla jsem se proplazil až k vývodu ventilace v místnosti s počítačem. Spustil jsem se na zem. Do místnosti prosvítal jen měsíční svit. Konec obdivování, jde se do práce. Počítač jsem napojil na nabitou baterii a do něj pak i Samino USB. Počítač se spustil. Vyskočilo na mě asi deset okýnek. ,,Sam můžeš, přepínám." za dvě minuty se počítač odemkl. Rychle jsem našel soubor s členami NTAS. Ke každému člověkovi měli napsáno spoustu informací, ale těma jsem se teď nezaobíral. Mě zajímalo jen jedno jméno. Coby Willson. Nikde nebylo, nakopíroval jsem si soubor na svou flešku a vypojil baterii i s USB. Najednou se světla rozjela a já věděl že už mi opravdu dochází čas. Vyšvihl jsem se zpět do větrací šachty, ale z pod mikiny mě vypadl USB konektor z baterie. Už už jsem pro něj skákal, ale na chodbě se ozvaly hlasy. Nemám na vybranou, musím ho tam nechat. V posledním momenťe jsem zavřel ventilační vývod a dveře se otevřely a v nich stáli dva chlapy. Ty už jsem ale neřešil a prodíral se úzkou ventilací zpět na svobodu......

To be continued.....

•••••

Konečne konec, je 23:00 a já už to kontrolovat nechci. :D I tak doufám že se vám kapitolka líbila a budu ráda za kazdý váš hlas a komentář.

Dobrou noc ❤❤❤