My old life is gone (CZ)

38. Visitor

Cítila jsem snad každou část mého těla. Přes napuchlý nos a tváře jsem nemohla pomalu ani dýchat a kvůli řemenům na ruce jsem se dočista mohla zbláznit, z neutichajícího svědění po těle, které jsem si ani nemohla podrbat. Ležela jsem znova v té samé místnosti, ze které mě vynesl. Nemám tušení co to bylo všechno za hmyz, ale s jistotou vím, že fialové podlitiny se mi neudělají z kousnutí pár ubohých mravenců. Když jsem upadla do stavu, ze kterého jsem už nic necítila a bolest jako by se na mém těle ani nepodepisovala, pravděpodobně mě vyndal. Pořád jsem měla pocit, jakoby po mě běhali malinkaté nožičky a kusadla se mi zakusovaly do pokožky. 

Nemělo cenu sebou jakkoliv trhat, nebo se snažit uprchnout. Věděla jsem, že mi nikdo nepomůže, že mě odtud nikdo nedostane a zůstanu tady do té doby, než mě zlomí. Než budu prosit raději o smrt, než tady být další minutu. 

Nedokázala jsem sebou leknutím neškubnout, když se bytelné dveře rozletěly a mě ovanul jemný průvan. Hlavu jsem neotáčela. Nebyla jsem zvědavá, co přichystal teď, nebo koho tentokrát přivedl.

,,Koukám, že jsi jí rázně uprvil její dokonale opálenou kůži." ucítila jsem prsty přejíždějící po mém lýtku. Bylo mi jasné kdo to je, na to jsem ani nemusela otevírat zavřené oči. ,,A jak vidím, i tu její prořízlou hubu jsi ji pěkně zavřel." slyšela jsem v jeho hlase že se usmívá. Jeho prsty na mém těle mi lezly na nervy, ale nic jsem nedělala, jen dál ležela. ,,Kde máš tu pilu?" prohodil. Pilu? Cože? Ač nechtěně jsem sebou trhla a otevřela oči. ,,Já věděl že nás posloucháš." popojel rukou výš na mé stehno. Snažila jsem se nemyslet na nic perverzního, ale i přes to znechucení k jeho osobě mi mé hormony pokoj nedaly. ,,Vypadni." řekl stojíc nade mnou. ,,Ale Frank..."řekl z dálky Marco. ,,Řekl jsem vypadni!!" zavrčel na Marca, který hned na to zabouchl dveře. ,,Co chceš?" zachraptěla jsem a pohlédla mu do očí. ,,Chci tebe." nechutně si oblízl horní ret a naklonil se ke mě ,,Celou!" zašeptal. ,,V žádným případě!!" můj hlas stále zněl jako přes struhadlo. ,,Já se tě neptal." ušklíbl se a rozepnul si pásek. ,,Co to děláš, vždyť jsi se Sam." vyjekla jsem házejíc sebou ze strany na stranu. ,,Odešla a je to už sakra dlouho." pokračoval ve stahování kalhot. Vrtěla jsem hlavou a snažila se dostat z řemenů. Cítila jsem to. Cítila jsem že v hodně hlubokém a tmavém koutu své duše po tom toužím. 

Ať jsem se v jeho sevření vrtěla sebevíc, jeho stisk na mých rukou nezeslábl. Když se zbavil svých kalhot, odepnul mi ruce a nohy. To mi přišlo jako výborná příležitost k útěku. Jeho tělo mě ale hned přišpendlilo na kovový stůl. Nedostala jsem ale žádnou možnost k útěku, vlastně ani k tomu se dostat z pod jeho váhy. Drsně se mi vecpal mezi nohy, které jsem nedobrovolně rozevřela. ,,Tak krásná.." vzdychl mi do ucha. Z jeho tónu mi naskočila husí kůže. Marco se neobtěžoval mě nějak oblékat, proto jsem měla jen své triko. V vlhkém studeném sklepě to není nic moc příjemného a spolu s jeho neomalenýma rukama to bylo tuplem nepříjemné. Zajel mi rukama pod triko a nechal své ruce bloudit po mé pohmožděné pokožce. Mé ruce tak nechal bez povšimnutí a já se napřáhla k pořádné facce. Schytal ji přímo do pravé tváře. Uvolnila jsem se z jeho sevření a nakopla ho mezi nohy. Spustil ruce ze mě a chytl se za své přirození. Seskočila jsem ze stolu a oběhla ho. Zem byla ledová jako je ledová voda v zimě. Nebylo to ale nic, co by mě v součastné situaci zajímalo. Trhla jsem za kliku a vyběhla ven. Chodba vypadala čistě, na rozdíl od sklepa. Na zdech svítili zářivky. Chodba vypadala dlouhá. Nestihla jsem ale uběhnout skoro ani dvě stopy, protože za ruku mě chytil jakýsi chlápek stojící u dveří. ,,Kampak holčičko?" nechutně se zašklebil pod neoholené strniště. ,,Opovaž se tu děvku pustit!!" zařval Frank. Zmítala jsem se, ale chlápek mě nehodlal pustit.

Ze dveří vyšel Frank a rozzuření mu bylo vidět už v očích. Beze slova mě hrubě chytl za ruku a jedním pohybem vhodil do sklepa. ,,Ty malá svině, ty za to zaplatíš!" snažila jsem se neotáčet a po čtyřech lézt co nejdál od něho. Dostala jsem se ke stolku, co stál u stěny. On mě ale popadl za rozcuchané vlasy a trhl mou hlavou směrem dozadu. Nepovalil mě ale na zem, vyzvedl mě a přehnul přes studený kovový stolek. Snažila jsem se zmítat, ale on mě uzemnil prudkým návalem bolesti v mém podbříšku. Nejsem příznivcem romantiky, nebo nějakého mazlení, ale i já můžu na plno říct že to bolelo. Hodně. Nemělo cenu se bránit, jeho ruce obepínali ty mé a svíraly je za mými zády. Nemělo, ale já se i tak snažila z pod něho dostat.

****

Ahojte. Ano, ano já vím že už jsem celý měsíc nic nevydala. Vím to a jsem za to na sebe neskutečně naštvaná. Musíte mě ale pochopit, když říkám, že jsem neměla moc času. Musela jsem se učit na různé uzavírací zkoušky ke třetímu čtvrtletí a když už nějaký ten čas byl, tak zas nebyla nálada a tak, však vy to znáte. No tak se s vámi loučím a mějte se.