My old life is gone (CZ)

40. The End

POZOR!!! Kapitola má skoro 2000 slov. :D Opravdu jsem se překonala. Tak si běžte užít neobvykle dlouhou poslední kapitolu. :)

-,,Pak se to zlomilo, její zdravá mysl se rozpadla a zůstalo po ní jen prázdno."-

Nechal se tím tak unést, že ji proudem strhl i s lehátkem na zem. Díky tomu ji dostal nečekaný příval vzduchu v plicích a prudce ji bodlo v hlavě. Uvolnil jí popruhy na rukouch a tak upadla na studenou zem. Znovu pustil proud vody a nechal ji se pod ním kroutit a plácat. Přišlo ji to vtipné, ta absurdnost téhle situace. Absurdnost toho, že si myslel že jí ubohým proudem vody ublíží. Začala se hlasitě smát, její nakřáplý hlas zněl v celé místnosti a odrážel se od stěn, takže vytvářel strašidelnou ozvěnu. V tom se proud vody vypnul. Dívka sedící na zemi otevřela oči a spatřila muže s hadicí v ruce. Nemohla se přestat smát. To jak k ní přistoupil a kopnul jí do boku tak silně, že mezi smíchem se rozkašlala. Zůstala ležet na boku a nepřítomně se pochechtávala. Marco se sehnul a chytil jí za bradu. Pohlédl ji do očí, ale neviděl tam nic. Jen prázdno. ,,Čemu se směješ?" nechápavě na ni zařval a pustil jí bradu. Neodpovídala. Pořád civěla kam si za něho. Uchopil jí ledová ramena a posadil ji do sedu. Nahá dívka se k němu naklonila a přitiskla své bledé rty k tim jeho. Nebráni se, ale hned jak si uvědomil, co dělá, snažil se odtrhnout. Na to ale bylo pozdě, Coby stiskla jeho jazyk v zubech a překousla měkou tkáň. Marco od ní s bolestným zavytím uskočil a krev smýsená se slinami mu odkapávala z pusy. Coby si špičku jazyka dvakrát převalila v puse, než jí vyplivla. Přemýšlela že by ji spolkla, ale to by ji pak Maco neviděl. To mu nemohla udělta. Znovu se začala s pusou od krve smát. Zajíkala se až se za břicho popadala. Marco ji nakopl, takže si znovu lehla na zem. ,,Ty smině, co si to udělala?" ,,Náhodou ti skrácený jazýček bude slušet..." přemítla si v hlavě obraz tichého, bezjazykového Marca a musela se usmát. Z jejího přemýšlení je vyrušila smršť výstřelů v chodbě. Výstřeli utichly a ozvali se rychlé kroky. Marco pustil svou pusu a vytáhl nůž. V tom se dveře otevřeli a ona spatřila zjevení, u ktrého ani nedoufala že ho ještě někde spatří. Zůstal stát ve dveřích a vykulil oči na bezvládně ležící dívku na zemi. Cítila jak se v ní něco pohnulo, ale jak rychle to teplo z jejího nitra přišlo, tak rychle zase odešlo. Byl tam. Celý od krve a s pistolí v ruce. Chvíli, chviličku na sebe koukali, než Marco zařval a vrhl se na něj. Švihl nožem proti němu, ale Jared se vyhnul a bouchnul ho pistolí do hlavy. On se tak skásel k zemi a držel si hlavu. Jared se rozeběhl k ní, ale v tom mu Marco, stále ležící na zemi chytil nohu a schodil ho na zem. Jar se ohnal nohou v tmavě černých kožených botách po jeho tělu, ale Marco se úspěšně vyhnul překulením a zalehl ho. Nůž mezi tím stratil, a tak ho začal škrtit. Jared se ho snažil chytit pod krkem taky, ale Marco mu nedal šanci. Coby se chvíli usmívala, ale pak zahlédla dlouhý nůž ležící kousek od ní. Stoupla si na všechny čtyři a dolezla až k němu. Chytila ho do pravé ruky a s výskotem ho přehodila do druhé ruky. Párkrát s nim bodla do vzduchu, než si stoupla na vratké nohy. Emoce s ní hazeli jako s pírkem a ona nedokázala potlačit ten vztek, který vyplnil tu černotu v jejím nitru a rozešla se rozhodným, stále ještě trochu nejistým krokem k Marcovi, ležícím nad Jaredem. Popadla ho za vlasy a s řevem s ní trhla dozadu. Marco se pustil Jaredovo krku a ohnal se po ní. Dřív něž ji ale stihl udeřit, zabodla svůj nůž do jeho klíční kosti a on zařval bolestí. Skácel se k zemi.  Obkročmo si na něj sedla a podívala se mu do očí plných bolesti. Nemohla se udržet a začala se mu smát. Smála se a nožem přejížděla po jeho odhaleném krku, ruce držící si bodnou ránu, tváři, i čelu. Nechtěla ho zabít, ještě ne. Chtěla aby ho to bolelo, pálilo. Příkládala špičku nože k dálší části jeho těla, když ji ruku chytli něčí ruce. ,,Musíš toho nechat, musíme se dostat pryč!!" řekl Jared. S širokým, blánzivým úsměvem se na něho podívala. ,,Jediný co musim, je pořádně ho zmrzačit." řekla to klidným hlasem a úsměv ji stále nepřecházel. ,,Coby!!! Jdeme! Nech toho." zakřičel už ostře. Ona mu však svou ruku vytrhla a zaryla nůž na jeho krku. Hluboko jen tak, aby po něm zbyla jizva. C. To bylo to, co její nůž na něm zanechal. Pak už se se smíchem zvedla a zabodla mu nůž do stehna. Málem by jí v tom Jar zabránil, ale ona byla rychlejší. Naposledy na něho ukázala prostředníček a vyšla z místnosti. Jared jí popadl a přehodil si jí přes rameno. Neměli čas se procházet po základně. Museli ven, pryč než je tady zabijou. Nevěděl co se to s ní stalo, proč se smála, když byli v takové situaci. Neměl ale čas se tím nějak víc zabívat. V tom sebou začala Coby házet a on ji pustil. ,,Co to děláš? Musíme ven!!" zakřičel. ,,Ne, Ne, počkat." poškrábala se na hlavě a rozhlédla se po chodbě. Přikládala uši k jednotlivým dveřím. Jared na ni jen nechápavě koukal. Zbláznila se? ,,To bude ono." vzala za kliku a vstoupila do místnosti. ,,Halooo?" zeptala se.  ,,Kdo to je? Nechte mě už bejt vy parchanti!!" řekla dívka se zavázanýma očima, ležící na kovové posteli. Coby k ní přešla a rozvázala jí oči, při čemž dívka zamžikala očima proti světlu. ,,Co chceš?" zeptala se. Coby se zase usmála a pomohla ji vstát. ,,Pomoct ti? Takže pohni, myslim že tady stejně jako já nechceš zůstat už ani chvilku." dívka si prohlédla téměř nahou Coby. ,,Oh, já zapomněla. To mi udělal jeden ten poskok. Nemáš něco na oblečení?" zeptala se naprosto klidně, jako by to byla její dlouho letá kamarádka a jí by tady nedrželi už několik týdnů. Dívka zavrtěla hlavou. ,,No nevadí. Najdem něco po cestě...". Jared už nervozně poklepával nohou, protože neměli čas na vykecávání. Dívka se rychle rozkoukala, prokličkovali pár chodeb, vyběhli schody, které vedli ze sklepa kde je drželi a vyběhli z vysoké budovy. Když do ní vcházel, byla většina mafiánů pryč, takže pro něj nebylo tak obtížné zbytek pozabíjet. Než ale utekli od budovy uplně, Coby se obrátila ke kameře visící nad vchodem a zakřičela: ,,A máte to vy zmrdi!!!" ukázala na ně oba prostředníčky a začala se s vykulenýma očima smát jako trhlá. Pak už se rozběhli pryč. Jared nevěděl kdy se ostatní vrátí, takže rychle pospíchal k jeho autu zaparkovanému v lese a napěchoval dvě dívky na zadní sedačky. Auto se rozjelo a budovu nechalo za sebou. Neměl sebemenší představu kam pojedou, aby pro ně nepřišli. To však Coby starost nedělalo. Ta zavřískala, skočila na místo řidiče a zabubnovala dlaněma na palubovku. ,,Máme to v kapse Jare." Jared se snažil nevnímat její plný hrudník v podprsence, pohupující se pod nerovným terénem. ,,Jo." odpověděl stroze a falešně se usmál.

Jared zastavil před obchodem se smíšeným zbožím a popadl první kousky oblečení co tam našel. Dlouho už by to nevydržel a i přes tuhle hroznou situaci by se na ní konečně vrhl. Zastavili u lesa. Coby vylezla z auta a šla se převlíct. Takovou dobu si před touhle chvílí přemítal v hlavě co jí řekne, co udělá až ji odtamtud odveze, ale nemohl se přimět vylézt z toho auta a jít za ní. Coby byla venku hrozně dlouho a on začínal mít podezžení, jestli se ji něco nestalo. ,,Počkej tady jo?" otočil se na tichou dívku v zádu auta. Přikývla a on vylezl do chladné noci. Asi pět metrů od auta seděla na zemi, schoulená s přitaženýma nohama k bradě. ,,Co se děje Coby?" Sedl se do těsné blízkosti vedle ní. Zvedla k němu uplakané oči. ,,Co jsem to udělala Jare? Proč jsem to udělala? A proč jsem z toho měla radost?" upírala na něj zrak. Nevěděl co jí na to má odpovědět. Neznal žádnou správnou opověď, ani on sám nevěděl co si má myslet. Její otázka zůstala viset ve vzduchu. Chtěl kolem ní obalit své ruce a přitisknout si ji k hrudi, aby věděla a cítila to srdce, z kterého jí celou, celičkou miluje. Nevěděl kam zmizela jeho odvaha. Chtěl ji vzít obličej do dlaní a říct ji že jí miluje. Slova se mu ale strácela na jazyku. ,,Už jsem ani nedoufala v to, že pro mě přijdeš." řekla s hlavou zabořenou do rukou. ,,Děkuju." podívala se na něho. Cítil se jako omámený, když zvedl ruce k jejímu obličeji a přisedl si před ní. ,,Vždycky bych pro tebe přišel. Ať už by to bylo kamkoliv. To ti slibuju." řekl tiše. Nespouštěl ji z očí. Srdce mu tlouklo jako o závod, když otevřel pusu a vypustil ty slova z úst: ,,Miluji tě Coby." nečekal na reakci a přitiskl své rty k těm jejím. Coby to vyvedlo z míry. Jeho slib, to slovo, i jeho nesmělé polibky. Nebyla připravená na něco takového, ne zrovna teď a tady. Věděla ale že někde hluboko pod její polámanou skořápkou to cítí stejně. Jared se odtáhl, když viděl že Coby nezačala spolupracovat. ,,Coby promiň, omlouvám se ti...Já..." sklopil zrak. Položila mu studenou dlaň na tvář a přiměla ho se na ni podívat. Jared na ni koukal. V očích mu tančilo pokušení. Jemně, jako ještě nikdy, přiložila své rty k těm jeho a nechala se ovinout velkýma rukama. Jaredovi poskočilo srdce když se Coby nezvedla a neodešla. Zůstala tam, s něžným pohledem, tak rozdílným od toho jaký měla v tom sklepení. I když neměl nic, věděl že už má všechno. Všechno co kdy potřeboval.

****

Tak jsme tady. Na konci. Do poslední chvíle jsem přemýšlela, jestli mám příběh zakončit šťastně, nebo Jareda zabiju. ( Takhle to z ní strašně zvráceně. :D Jak byla ovšem trochu i tahle kapitola. :D ) Nakonec jak vidíte sami, Jareda nikdo nezabil a konečně vyznal svou lásku ke Coby. No, já moc na slaďárny nejsem, ale chtěla jsem to tak mít, protože Coby utěžila měnší újmu na zdravém rozumu, takže jsem chtěla aby měla někoho, o koho se bude moci opřít. (Ach, jak dojemné. :D) Dívka, kterou zachránili, se tady moc  neprojevila, ale mohla bych třeba někdy do budoucna napsat nějaký příběh jen o ní. Jak se na to místo dostala. :) Uvidíme. 

Každopádně psaní tohohle příběhu jsem si neskutečně užila a i přesto, že je to trochu kravina, to má už neskutečných 8K přečtení. Vím, že spoustu příběhů ma o několik desítek víc přečtení, ale pro mě je to strašný úspěch. :) <3 Takže jsem vám chtěla jenom říct, že jsem vděčná že jste se mnou měli trpělivost, když jsem flákala přidáváni kapitol. :D   

Nevím co sem napsat víc. Jen to, že uvažuji o druhém dílu. (a pak o tom příběhu s tou dívkou.) Takže třeba kdyby jste měli zájem a stáli byste o to, tak bych se do toho v budoucnu třeba i pustila. :)   

Poslední co bych chtěla říct je to, že tohle je moje nejdelší kapitola v dějinách mé aktivity na Wattpadu. :D A chtěla bych, kdybyste mi dali do komentářů vědět, jestli se vám konec líbil a také jestli byste se chtěli pustit do dalšího příběhu s Coby a Jaredem v hlavních rolích. :D Takže šup, šup ať už tam jsou. :D    

Mějte se zas u nějakého příběhu. Vaše Míša. :)