DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 2nd part

Sobota, 30.5

Mám?

Nemám?

Mám?

„Do háje morového!"

Naštvaně jsem popadl mobil ležící přede mnou a hodil ho přes celý pokoj na postel. Samozřejmě, že se odrazil a s ráno dopadl na zem.

„No to si děláš-" vztekal jsem se, když jsem vstával ze židle a šel ho zkontrolovat. Naši by ze mě udělali sekanou, kdybych ho rozbil.

„Jdu ven" zařval zezdola Ethan. Otráveně jsem dosedl zpět na židli směrem ke dveřím. Jasně, že jde zrovna ven, když si s ním chci promluvit.

Naštvaně jsem zafuněl. Dnešek šel čím dál, tím víc do háje. Alespoň že ten mobil to přežil.

Otráveně jsem se otočil k počítači, abych dál znuděně sjížděl Twitter. Nuda!

„Kurva!" zařval jsem, rychle se otočil na židli a dojel na ní k posteli, kde jsem předtím nechal mobil. Bohužel jsem trošku neodhadl sílu, takže jsem se i se židlí převalil.

„Do háje," vrčel jsem. Moje nervy byly na pochodu.

S hlubokým, uklidňujícím nádechem jsem popadl mobil a odemkl ho. Chvíli jsem se jen díval na úvodní obrazovku s obrázkem ledního medvěda v růžové sukni. Tenkrát mi ho tam dal Ethan a já si ho nikdy nezměnil. Asi je čas.

S uchechtnutím nad svými myšlenkami jsem kliknul na Ashleyino číslo.

Zavolat, nebo napsat?

„Napsat," řekl jsem si sám pro sebe. Pak jsem rychle, než si to rozmyslím, otevřel chat a napsal jí trapné *Ahoj*.

Jak originální, Graysone!

S povzdechem jsem opatrně položil mobil vedle sebe a rozhodil ruce po mém letišti. Bože.

Nikdy jsem se s holka nechoval, jako naprostá kundička, ale s ní je to úplně jiné.

Cink! ozvalo se vedle mě.

Rychlostí, kterou by nepřekonal ani Potterův Kulový blesk, jsem popadl mobil a klikl na ikonku zprávy: *Ahoj, už jsem si říkala, jestli vůbec napíšeš :D* četl jsem.

Vymrštil jsem se do sedu a díval se na tu zprávu jak vyoraná myš. Myslela na mě!

S pitomým úsměvem jsem jí odpovídal: *Nevěděl jsem, kdy ti končí hodina a nechtěl jsem tě rušit.* odpověděl jsem.

„Graysone!" ozvalo se za dveřmi.

„Pojď dál, tati," řekl jsem, zatímco jsem pokládal mobil na noční stolek.

Poslední dobu vypadal hůř a hůř. Doktor tvrdil, že to ozařování s lidmi dělá, ale že je to dobré znamení. Znamená to, že to pomáhá. Alespoň, že tak. Nejsem si jistej, jak by to semnou bez našeho starouše skončilo.

„Co se děje?" zeptal jsem se.

„Potřebuju hodit do města, máma šla ven s kamarádkami a vzala si auto, takže se nemám, jak tam dostat," vysvětli mi.

„Jasně, co potřebuješ ve městě?" ptal jsem se mezitím, co jsem vstával z postele.

„Máma chce už týdny přidělat tu poličku, ale neměl jsem čas ani sílu," uchechtnul se. „A hlavně mi chybějí šrouby."

Cink! zařval můj mobil. Se smutným pohledem jsem ho strčil do kapsy, aniž bych věděl, co mi Ashley poslala.

„Můžeme se pro ně stavit a já ti s tím pak pomůžu," navrhl jsem. Nechtěl jsem ho v tom nechat samotného.