DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 5.

   „Děkuju," přešlápla na druhou nohu a sklopila zrak. Nervózně si zkousla ret.

   „Za co?" uchechtl se radostně.

   „Za to, že jsi mě přivedl na jiné myšlenky." Přikývl.

   „To zírám, dneska jsme došli k tvému skutečnému domu," zasmál se. Mona vzhlédla.

   „V podstatě tě neznám, to jsi čekal, že řeknu: ,Jo, ráda tě poznávám. Nechceš zajít k nám na film a pizzu? A po cestě ven si posbírej co chceš.'" zahrála ironicky.

   „Strašně přehráváš, ale pizzu bych si dal," zasmál se. Jeho zvonivý smích jí zaplnil mysl. Koutky úst se jí zvedly a oči se rozzářily. Zase se cítila dobře. Jakoby všechny starosti zmizely lusknutím prstů.

   „Tak asi ahoj," mávla a pak si uvědomila, že to bylo to nejtrapnější, co mohla udělat. Tedy, byly tu i trapnější věci, ale tohle byla jedna z prvních na nepsaném seznamu.

   „Ahoj," usmál se sladce a sledoval ji, jak zády k němu přichází ke dveřím.

   „Mono?" zavolal na poslední chvíli.

   „Ano?"

   „V kolik tě můžu zítra vyzvednout?" Zamyslela se. Mohla by uprosit mámu, aby ji nechala doma, ale...

   „Ve tři?" řekla nakonec.

   „Dobře, ve tři jsem tu a vem si něco pohodlnýho," usmál se zářivě.

   „Proč? Chceš mě zavést do lesa a tam zabít?" zažertovala.

   „Nech se překvapit," mrkl.

   „Dobře, budu se těšit, Mr. Mysterious," vyplázla na něj dětinsky jazyk a konečně zašla dovnitř.

   „Já taky, Miss Sweet," zašeptal si pro sebe a se skatem v jedné ruce odkráčel na druhou stranu ulice, přičemž si nevědomky vesele pobrukoval.

   „Ahoj." Leknutím nadskočila. Cathrine se opírala o zeď vedle vchodu do obývacího pokoje a usmívala se.

   „A-ahoj, mami," nervózně se usmála. Neměla ani tušení, že tam stojí. Zvláště ne tehdy, když tiše proklouzla dovnitř, skoro za sebou zabouchla dveře a kukátkem pozorovala Ethana postávajícího venku. Nedokázala vysvětlit, proč se tak cítí pokaždé, když se na ni podívá, když jí věnuje nervózní úsměv, když na ni promluví...

   „Halo," mávala usilovněji.

   „Mhm?" vzhlédla.

   „Tvůj nový kamarád? Vypadá mile, nechtěla bys ho-"

   „Ne! To je dobrý!" zarazila ji. „Teda... on, on... nemá čas," plácla a vzápětí si v duchu nafackovala. Cathrine se rozesmála.

   „Dobře, chápu, ale jsem ráda, že jsi zase trochu jako dřív."

   „Jo, to já taky," zašeptala zlomeně. Dobrá nálada mezi nimi zmizela a nahradila ji tíživá a trochu trapná atmosféra.

   „Promiň, že jsem-"

   „To je dobrý, jdu nahoru, měj se..."

   Nesnášela, když jí to neustále připomínala, protože jí potom všechny ty vzpomínky okupovaly mysl neskutečně dlouhou dobu. A to ona nechtěla. Jediné, co chtěla bylo, aby se prostě vrátil domů a ona už nemusela myslet na to, kde je a jestli je v pořádku. Povzdechla si. Pro dnešek to viděla tak, že bude vzlykat do polštáře, z čehož se jí už teď dělalo špatně.