DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 18th part

(pátek 26.6)

„Zatraceně, Ashley, tak se prober," tahal jsem za její ramena. Na její druhé straně stal mladý policista a kontroloval její životní funkce.

„Vypadá to, že jenom omdlela," zhodnotil situaci. „Můžu zavolat sanitku, ale nemyslím si, že je to něco vážného.

Souhlasně jsem přikývl a začal Ashley plácat po tváři. „No tak, lásko!" prosil jsem jí.

Dalších několik chvil jsem se jí pokoušel probudit, než jsem vzdal taktiku hodného přítele, popadl skleničku, celou ji naplnil vodou a chrstl ji Ashley do tváře.

Její oči se otevřely a zběsile mrkala. „Co je?" zahuhlala.

„Hej," pohladil jsem jí rukou po zádech. „Nebolí tě nic?"

Vykuleně se na mě podívala. „Jenom se mi motá hlava."

„Dobře," pomohla jsem jí zvednout se. „Není ti nic?"

„Jsem v pořádku, Graysone," usmála se. „Jenom jsem šokovaná," zavrtěla hlavou. Pak se zadívala na mou tvář a zamračila se. „Máš roztržený ret," zašeptala a pomalu mi po něm přejela prstem.

„To nejsem sám," zopakoval jsem ten pohyb na jejím rtu.

Potichu se zasmála a přikývla. „Stejně si myslím, že vypadáš hůř."

„Na tom něco je," souhlasil jsem. Vzal jsem jí za ruku a vedl jí do obýváku. „Než si tě vezmu, tak se to zahojí," zamumlal jsem si sám pro sebe.

„Cože?" chtěla vědět.

Usmál jsem se. „To nic," stiskl jsem jí ruku. Společně jsme vešli do pokoje. U krbu stáli dva policisti a o něčem živě diskutovali. Když jsme vešli, otočil se na nás.

„Slečno Davisonová?" oslovil Ash jeden z nich.

„Ano?" kňukla a nenápadně se přesunula blíž ke mně.

„Jsem poručík Laison. Potřebovali bychom vaši výpověď," dodal.

Zamračil jsem se. „Nemohlo by to počkat?" řekl jsem napruženě. „Je unavená," mluvil jsem za ní.

„To je v pořádku, Grayi," pohladila mě po rameni. „Chci to mít za sebou."

„Fajn," zamručel jsem. „Udělám ti čaj," nabídl jsem jí.

„Ne!" vyjekla vyděšeně.

Cítil jsem, jak mi tuhne krev v žilách. „Budu jen v kuchyni, lásko," slíbil jsem jí.

„Prosím ne," dívala se na mě se slzami v očích.

„Dobře," zamumlal jsem. Ruku v ruce jsme si sedli na sedačku a policisté nás následovali.

„Dobrá tedy," začal poručík. „Nejprve bych potřeboval mluvit s vašimi rodiči, jelikož ani jeden z vás není dospělí," vysvětloval.

Když Ashley nic neřekla, promluvil jsem já. „Davisnovi jsou na pracovní cestě," řekl jsem. „Ale jestli potřebujete mluvit s někým plnoletým, můžete si promluvit s mým otcem. Ví o všem," pokrčil jsem rameny.

„To bude pro začátek stačit," přikývl. „Ale stejně budu muset s vašimi rodiči mluvit," podíval se na Ash.

Ta jen přikývala.

„Dobrá, a teď k tomu, co se tady stalo..."

***

„Spíš?" ozvalo se vedle mě potichu.