DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 14th part

Pátek, 19. 6.

   „Co je tak důležité, že jsi mě vytáhl z mé poslední hodiny?" mračila se na mě Ashley, jakmile vyšla ze školy. Ignoroval jsem její otázku a místo toho jsem si jí přitáhl k sobě a políbil jí. „Ahoj," usmál jsem se na ní.

   „Ahoj," zahuhlala trochu vyvedená z míry. Nikdy mě nepřestane bavit, co s ní moje polibky dělají.

   „Omlouvám se, že jsem tě vytáhl z tvé poslední hodiny, ale potřebuju, aby sis zabalila na výlet," řekl jsem.

   „Zabalit? To jako jedeme na díl?" nechápala.

   „Vlastně na celý víkend," pokrčil jsem rameny.

   „Graysone, nemůžu jen tak odjet," mračila se. „Naši mi to beztak nedovolí."

   „Vlastně to už dovolili," řekl jsem nezaujatě.

   „Cože?" Nevinně jsem pokrčil rameny a vzal jí za ruku, abych jí klidně i násilím dotáhl k autu. „Mluvil jsem s nimi ve středu. Říkali, že když s nepojedeme sami, tak můžeš," vysvětlil jsem jí cestou.

   „Ale," zarazila se. „Oni to fakt dovolili?"

   „No, jo," smál jsem se jejímu šoku. „Kdo mi také dokáže něco odmítnout?" zeptal jsem se nevinně. Hodila po mě zabijácký pohled. „Takže, kam jedeme?"

   „Za Moniným tátou," vysvětlil jsem jí.

   „Kde její táta?" zvedla na mě obočí.

   „Ve Fort Knox," řekl jsem pomalu. Nebyl jsem si jistý, jak moc se jí tam bude chtít.

   „A to je?" nadhodila.

   „V Kentucky."

   „Dobře. Proč je její táta v Kentucky?" nechápala.

   „Je voják," pokrčil jsem rameny.

   „Cože?" vyjekla překvapeně.

   „Fort Knox je vojenská základna," dodal jsem opatrně.

   „My jedeme na vojenskou základnu?" opakovala. „Jo," protáhl jsem.

   „Tak to je hustý!" vykřikla nadšeně. Překvapeně jsem zvedl obočí. „Vážně?"

   „Jo. Nikdy jsem neviděla skutečného vojáka." Byla nadšená jak malé dítě. S úsměvem jsem jí otevřel dveře od svého brouka. „Jsem rád, že jsi tak nadšené. Ale vyrážíme až v noci. Ve dvě ráno," pokrčil jsem rameny. Zatvářila se pěkně znechuceně. „Ve dvě ráno? Vážně?" mračila se.

   „Jo. Ale dobrá zpráva je, že vaši si myslí, že jedeme dnes večer, takže můžeš přespat u nás," mrkl jsem na ní. Její tváře nabrali barvu rajčete. „Moc ráda u tebe přespím," zamumlala.

   „Bezva, protože jsem si už připravil náhradní deku, kdyby jsi náhodou měla potřebu mi tu mou zase krást," uculil jsem se na ní.

   „Hej!"

- - -

   „Ash, batoh by ti stačil," protočil jsem oči, když jsem jí sledoval, jak tahá kufr z pod postele, na které jsem byl rozvalený.

   „Děláš si srandu?" ozvalo se tlumeně. „Batoh by mi nemohl stačit ani kdybychom jeli na půl dne," smála se. Protočil jsem oči. „Doufám, že je to ten malý kufr," upozornil jsem jí. „Jedeme čtyři."

   „Neboj, není to loďák," uklidnila mě. Konečně se z pod postele začala vysouvat, čímž se mi naskytl skvělí pohled na její zadek. Ne, že bych se na něj díval. Vážně. Vylezla ven. Z vlasů ji vysela pavučina, ale na její tváři vysel pyšný úsměv. „Mám ho!" ukázala na kufr u jejích nohou. Natáhl jsem se tak, abych na kufr viděl. K mému obrovskému překvapení to byl jen příruční kufr. „Jsi si jistá, že tohle je o něco větší než batoh?" zvedl jsem obočí. Hodila po mně pohled typu co-tím-jako-myslíš?

   „Mlčím," zamumlal jsem a svalil se zpět do postele.

   „Chytrý kluk," mrkla na mě.

   „Jak jinak," uculil jsem se. Nic na to neřekla. Prostě se jen otočila ke své skříni a začala se v ní přehrabovat a věci házet do kufru. Já jsem se mezitím zvedl z postele a vydal se slídit po pokoji. Zatím jsem tu ještě nebyl a tak jsem byl zvědavej. Byl to jasně dívčí pokoj. Letiště uprostřed pokoje bylo plné plyšových medvědů a jiných zvířátek, zdi byli ozdobené plakáty a fotkami kamarádek a poličky byli plné knih. Mimo postele tu byla jen menší skříň, komoda a stůl. Zvědavě jsem k němu přišel. Leželo tam spousta učení, ale mě zaujala fotka, kterou jsem moc dobře poznával. Byla to fotka, kterou před pár týdny vyfotil Ethan na naší zahradě. V té době jsme se ještě s Ash neznali. Teď ta fotka stála v rámečku na jejím stole. Otočil jsem se, abych se Ash zeptal, kde jí vzala. Slova mi ale došla ve chvíli, kdy jsem jí uviděl balit poslední zbytky věcí do kufru. Pomalu jsem se k ní přikradl a objal jí zezadu. „Máš všechno?"

   „Skoro," řekla. Když se na mě otočila, její tváře byli červené.

   „Co je?" zeptal jsem se.

   „Já ehm, musím si dobalit ještě, ehm, spodní prádlo," zamumlala a znovu zrudla. „Nemohl by ses prostě otočit?"

   „Otočit?" zeptal jsem se pobaveně.

   „No tak, Graysone," naléhala. Pobaveně jsem jí políbil na nos. „Ani náhodou, kočko. Tohle si chci užít," bránil jsem se. Uznávám, možná jsem si trochu její rozpaky užíval.

   „Graysone," mračila se.

   „Ale no tak," zkusil jsem psí oči.

   „Ani náhodou!" bránila se. Svoje ruce natáhla tak, aby moje očí zakryla. „A takhle se na mě nedívej," upozornila mě.

   „Ash, prosím," smál jsem se.

   „Ne, a do rohu," vykázala mě. Se smíchem jsem se tam rozešel a vzorně jsem si stoupl zády k ní. Sotva jsem ale slyšel zvuk otvírání šuplíků, otočil jsem se, abych jí mohl sledovat. Stála nakloněná nad šuplíky a kousala si ret, když se v nich přehrabovala. Bylo to opravdu sexy sledovat jí takhle. Myslím, třeba představa, že by takhle stála nahá... nebo jen v tom prádle.... Kurva. Tyhle myšlenky jsem měl v hlavě pořád. Nejvíc ovšem v noci. Zrovna mé dnešní sny byli tak žhavé, že jsem si ráno musel měnit kalhoty. Jako nic proti, ale rád bych zažil realitu. Jenže po tom všem, čím si Ashley musela projít s tím kreténem, jsem na ní nechtěl spěchat. Sledoval jsem jí, jak se zvedla a s hromádkou v náručí se vrátila v kufru, aby do něj všechno zabalila. „Hotovo," řekla a zvedla hlavu, takže mě nachytala, jak jí sleduju. „Ty jsi šmíroval!"

   Zasmál jsem se. „Jen malinko," ukázal jsem mezi palcem a ukazováčkem.

   „Jsi hrozně úchylný!" smála se. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. Došel jsem až k ní a vtáhl si jí do náručí. „Jenom, když přijde na tebe, lásko," vysvětlil jsem jí.

    „Je to takový vždycky?" zašeptala potichu, ale pevně se mi dívala do tváře.

   „Co?" nechápal jsem.

   „Tohle," ukázala mezi nás. „Pokaždé, když něco takového řekneš, mám pocit, že se mi rozskočí srdce. A pak ještě další pocity," zamumlala a u té poslední věty zčervenala. Nemusel jsem se jí ptát, jaké pocity to jsou. Ostatně před nějakou chvílí jsem na ně myslel. „Nevím, kotě. Nikdy jsem nic podobného nezažil," pokrčil jsem rameny.

   Překvapeně zvedla obočí. „Nikdy?"

   „Ne," usmál jsem se. „Jen s tebou," dodal jsem.

   „Dobře, protože já taky ne," řekla. Zasmál jsem se. Miloval jsem její upřímnost. Miloval jsem jí. Ale byl jsem si zatraceně jistý, že tohle jí řeknu, až bude opravdu připravená.

   Takže místo slov jsem se naklonil a políbil jí. Tak aby to polibek řekl ze mě. Jestli pochopila, nebo ne, už bylo jen na ní.

   „Je čas na dobrodružství," mrkl jsem na ní, když jsem se odtáhl. Do jedné ruky jsem vzal její kufr, do druhé její ruku a pak jsme společně vyšli ven.