DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 20th part

3. 7. (sobota)

   „Musíme se rozejít," zamumlala Ashley a dívala se na mě skrze vlasy.

   „Rozejít?" mračil jsem se. „Proč?"

   „Neposloucháš mě!" zašeptala. „Konečně jsme měli příležitost být spolu, a ty jsi odmítl," o krok podstoupila dozadu. „Znovu jsi mě odmítl," další krok. „Stál mě jen odmítáš," šeptala.

   Rychle jsem natáhl ruku, abych jí zachytil. „Ale já tě miluju!" křikl jsem a stále se jí pokoušel chytit. Pokaždé mi utekla.

   „Odmítáš mě!" šeptala. Byla už tak daleko...

   „Ashley!" ječel jsem a snažil se jí doběhnout, ale bylo to, jako bych se nemohl hnout z místa. Pokaždé když jsem přidal, ona se o něco víc vzdálila.

   A pak byla najednou pryč.

   „Kurva!" zaječel jsem a rychle jsem se vymrštil do sedu.

   Pokoj byl ještě ztemněný, jediné světlo vycházelo z notebooku, který jsem včera nechal zapnutý na pracovním stole.

   „Do prdele," zanadával jsem si znovu. Rukou jsem si třel ztuhlí krk, který byl celý mokrá od potu. Bože, ty noční můry byly opravdu otravné. Bylo to pořád jedno a to samé: Ash, která se se mnou rozchází, Ash která je naštvaná, Ash která je příliš daleko. A všechno kvůli jedné pitomé noci, kterou jsem se rozhodl s ní nevyspat. Ne, že bych toho teď nelitoval. Krom těch pitomých snů, mé trápila ještě jedna noční můra – modré koule. Přiznejme si to, poslední dobou jsem ve sprše strávil více času než kdy jindy.

   S Ashley to bylo... No, asi dobré. Tak nějak jsme se shodli, že to bude lepší nechat na osudu, jak to pojmenovala.

   Můj mozek se ale evidentně rozhodl, že jsem nebyl potrestán dostatečně a nadšeně si se mnou hrál.

   Nádhera, fakt!

   S naštvaným výdechem jsem se natáhl pro mobil a zkontroloval čas: 3:21.

   „Že já se na to nevyseru, fakt!" vrčel jsem. Tělo se mi zhroutilo zpět do peřin a ruka s mobilem mi překryla oči.

   Plánem bylo uklidnit se a nejlépe i usnout.

Pink!

   Unaveně jsem odtáhl ruku a zvedl mobil tak, abych na něj viděl.

*Starlet?*

   Pobaveně a překvapeně zároveň jsem zvedl obočí.

*Ashley?*

*Nespíš!*

   Pobaveně jsem se zasmál.

*Ne, nespím. Proč jsi vzhůru? Není zítra tvůj velký den? :D*

*Dneska.*

*Co dneska?*

*Ten velký den je dneska. A není jenom můj. Ostatně, to ty mě představuješ svým rodičům :D.*

*Dobře, dobře. Takže je to náš velký den. Pořád nevím proč nespíš.*

*Jsem nervózní.*

*Ale prosím tě. Naši si tě zamilují.*

*Jak to víš?*

*Protože jsi úžasná. A protože, tě miluju.*

*Taky tě miluju.*