DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 23rd part

   „Grayi?!"

   „Co?" zamumlal jsem a otočil se na druhý bok, čímž jsem dohlídl na budík. 10:25.

   „Graysone!" ozval se křik znovu. Než jsem stačil odpovědět, uslyšel jsem dupání po schodech a hned na to se rozrazily dveře mého pokoje.

   „Graysone Bailey Dolane!" křikla udýchaná, rudá Ashley. Vypadala jako vy zrovna uběhla maratón. Rychle jsem vyletěl do sedu. „Co je? Děje se něco?" děsil jsem se.

   „Nikam nejedu!" zaječela.

   „Cože?" nechápal jsem. Co po mně taky chcete, že? Takhle brzy ráno.

   „Nikam nejedu!" křičela a nadšeně se na mě dívala.

   „To chápu. Ale kam bys měla -," zarazil jsem se. „Nejedeš do Evropy?"

   „Ne!" smála se. Rychle jsem vyskočil z postele a popadl jí do náruče. „Nikam nejedeš?!"

   „Ne!" smála se.

   „Bože, díky!" kroutil jsem hlavou a točil jsem s ní. Trochu jsem neodhadl vzdálenost od postele a během jedné z naších otoček jsem o ní zavadil, takže jsem se zřítili na postel. Rychle jsem se nadzvedl, abych ze své holky neudělal placku. Ta pode mnou ležela a nadšeně se smála.

   „Jak to? Co se změnilo?" ptal jsem se zvědavě. Díval jsem se do její tváře a nikdy mi nepřipadala krásnější. Zavrtěla se a pokusila se zpoza mě dostat, ale nedovolil jsem jí to.

   „Naši se pohádali," pokrčila rameny a zapletla mi ruce do vlasů. „Mamka řekla, že odmítá odjet. Hádali se fakt dlouho, až to táta vzdal a zavolal šéfovi, že to musí zrušit."

   Pousmála jsem se. „Miluju tě."

   „Taky tě miluju," zasmála se a natáhla se, aby mě políbila.

   Co se stalo dál, zůstane pod peřinou.

- - -

   „Hej, vole, jsem táááááááááády!"

   Otráveně jsem se otočil na posteli a přitáhl si polštář přes hlavu. Vypadá to, že se všichni rozhodli sabotovat můj spánek.

   „Camerone Alexandere Dallasi, kolikrát ti mám říkat, abys neječel v mém domě?" slyšel jsem mamku.

   Spokojeně jsem se usmál. Možná, když na něj mamka bude chvíli ječet, nakonec vypadne.

1. minuta uběhla.

2. minuta uběhla.

3. minuta uběhla.

   Najednou se rozrazily dveře od pokoje a třískly o zeď.

   „Neslyšel jsi mě, kreténe?" zeptal jsem se otráveně Cameron a plácl sebou na postel. S nejznechucenějším pohledem, který jsem po ránu zvedl, jsem se na něj otočil. „Co chceš?"

   „Ethan tady není," odpověděl na naprosto něco jiného, jak jinak.

   „Chytá venku motýlky," zavrčel jsem.

   „To jsem si mohl myslet," souhlasil naprosto vážně. „A proto jsem tady."

   „A proto jsi tady," papouškoval jsem znechuceně. „Co chceš?"

   „Tvoji ségru," smál se nevinně. Naštvaně jsem se zvedl a podíval se na něj. „Dej mi už, kurva, pokoj," zavrčel jsem. „Ségra má kluka, máš smůlu! Teď vypadni!" a svalil jsem se zpět do peřin.