DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 4.

Sobota, 6. 6.

   „Dobré ráno," zabroukal vesele Ethan a cestou do ledničky líbl mámu na tvář.

   „Dobré. Co že ta dobrá nálada?" zasmála se a přendala osmaženou slanina na velký talíř.
   „Nevím, o čem to mluvíš," zamumlal a vyndal si z lednice krabici s pomerančovým džusem.

   „Je to v tom dívka, že? Jestli- Ethane! Vezmi si laskavě skleničku. Děkuju," napomenula ho. Protočil očima a uklidil džus zpátky.

   „Šetřím vodou," pokrčil rameny, „Věděla jsi, že v některých afrických zemích-"

   „Fajn, chápu, nechceš o tom mluvit," zasmála se, „vždycky, když se něčemu chceš vyhnout, začneš plácat blbosti," zamumlala pobaveně a vypnula sporák.

   „Budeš snídat?" zavolala na něho, když odcházel z kuchyně.

   „Nemám hlad!" zavolal Ethan zpátky a pokračoval zpátky do svého pokoje. Nemohl uvěřit tomu, že právě odmítl snídani.

   „Hey, bro, co je k snídani?" zanotoval vesele Grayson cestou po schodech. Ethan jen letmo zvedl hlavu: „Myslím, že slanina a vajíčka," pokrčil rameny. Grayson kývl. Až dole pod schody si uvědomil, že to znělo jako by si nebyl jistý, ale to už Ethan nezaznamenal, protože ležel zahrabaný ve své peřině a zíral do stropu.

   Okolo druhé se rozhodl vstát a jít se projít, ale nakonec skončil v posilovně a bezmyšlenkovitě střídal jeden cvik za druhý. Možná tohle bylo to, co potřeboval, aby na ni alespoň na chvíli zapomněl.

Neděle, 7. 6.

   „Jdu ven!"

   „Dobře, dneska mám noční, takže..."

   „Neboj, do sedmi jsem určitě zpátky," usmála se a objala ji.

   „Mono?" Otočila se. „Mám tě ráda."

   „Já tebe taky, mami," kývla nazpátek a zavřela za sebou dveře. Horký vzduch ji okamžitě pohltil a ona ihned zatoužila vrátit se zpátky. Ale potřebovala si trochu pročistit hlavu, takže jen přiměla své nohy k pohybu a skatem, který držela v ruce, lehce pohupovala do rytmu své chůze. Sešla z chodníku a položila skate na zem. Stoupla na něj levou nohou a pravou se několikrát pořádně odrazila, než si na něj stoupla oběma nohama a jen vyvažovala. Ve sluchátkách jí při tom vyřvávala jedna písnička za druhou. Když dojela do skateparku, byla tak vyčerpaná, že si jen sedla do stínu a opřela se o kmen stromu. Zaklonila hlavu a nechala víčka klesnout.

   „Do háje!"

   Prudce otevřela oči a okamžitě zaregistrovala Ethana sbírajícího se ze země. Chvíli váhala, ale nakonec vstala, přešla posměšné pohledy kolemjdoucích, sebrala jeho skate, který od něho ujel asi deset metrů a vydala se k němu. S každým krokem jí těžkly nohy. Dva kroky od něho už byly jako ze železa, tak se zastavila.

   „Ahoj," zářivě se na ni usmál a mírně na ni mávl. Všimla si jeho odřené dlaně a lehce sebou cukla. Nelíbila se jí představa krvácející rány. Ne, že by se jí z toho zvedal žaludek - ráda sledovala kriminálky nebo četla hororové příběhy - ,ale nelíbila se jí představa, že by ho, nedej bože!, měla ošetřovat nebo dokonce zachraňovat.

   „A-ahoj," mírně se usmála a přešlápla na druhou nohu, „Ethane," dořekla a vydechla při tom. Jeho výraz se změnil.

   „Ty si pamatuješ moje jméno?" Pokrčila rameny. Na jeho tváři se okamžitě rozprostřel široký úsměv. Třeba to, že se natáhl na betoně před zraky několika desítek lidí přece jenom za něco stálo.