DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 9.

Pátek, 12. 6.

   Vůně čerstvých kopretin je silně udeřila do nosu. Byl pátek, 7:30 ráno a na jejím nočním stolku se o slovo hlásil budík. Moc toho nenaspala, takže byla unavená, vyčerpaná a hodně nervózní. Dneska ji čekal poslední test z psychologie a ona se na něj vůbec neučila. Což o to, měla z psychologie nejlepší známky nejen ze třídy, ale dokonce z celého ročníku a pokud se chtěla dostat na Berkley, musela si svůj dobrý průměr udržet. Stejně jako v ostatních předmětech.

   Oblékla se, ohřála si upečené lívance a snažila se při tom trochu učit. Do školy vyrazila s desetiminutovým zpožděním, protože se až moc začetla do článku a poruchách lidské osobnosti. Do třídy doběhla půl minuty před zvoněním. Psychologie jí naštěstí nebo naneštěstí čekala druhou hodinu. Proto využila toho, že je obvykle na angličtině aktivní a učila se místo toho na test.

   *Mono? * nevědomky se nad tou zprávou usmála. Chtěla mu odepsat, ale věděla, že by se pak nedokázala soustředit.

1) Vyjmenujte 4 typy lidské osobnosti.

2) Popište postup léčby u bipolární poruchy.

3) Charakterizujte Stockholmský syndrom. ...

   Okamžitě zaregistrovala ztrápené pohledy spolužáků okolo. Měla chuť udělat totéž, protože při pohledu na těch osm otázek se jí úplně vyprázdnila mysl. Dokázala si přesně vybavit, v jaké kapitole a v jakém odstavci se to nachází, ale pokaždé, když se snažila vybavit si ty slova přesně, hlava jí úplně vypla. A čím víc se snažila si vzpomenout, tím více se jí v mysli rýsoval něčí obličej. Ty pronikavé tmavohnědé oči poznala ihned. Pamatovala si, když asi před dvěma lety narazila na jejich první video. Ze začátku jí přišli trošku tuctoví, ale s postupem času se do nich zamilovala. Netrpělivě čekala na každé nové video a jejich tváře si črtala do sešitů. A pak najednou nic.

   Přestala je sledovat, přestala je obdivovat, přestala se o ně zajímat. Protože v jejím životě už pro ně nebylo místo. Vlastně byla teď na Ethana trochu naštvaná, protože od té doby, co ji jen tak a bez důvodu zastavil na ulici ji znovu pohlcoval ten samý pocit jako před lety a vyvolával v ní tak až moc vzpomínek.

   „Minuta." Hlas učitele Thompsona je vrátil zpátky do přítomnosti. Nervózně poklepávala propiskou v ruce a propalovala při tom prázdný test.

   „Tak mládeži," tleskl, „odevzdáváme." Mona si povzdechla. Těch několik nesmyslných vět ji nemohlo zachránit. Sbalila si věci, tašku přehodila přes rameno a mezi posledními svůj test odevzdala.

   „Slečno Marlowe?" Tázavý tón učitele ji donutil se otočit. Stál za svým stolem a v ruce držel její test.

   „Jste v pořádku? Obvykle si berete papír navíc, ale tohle," zvedl test a zakroutil hlavou.

   „Nějak mi to nemyslelo," pokrčila nevinně rameny.

   „Postup léčby u bipolární poruchy?" zeptal se.

   „Doporučuje se pomalý a klidný přístup, vhodná je behaviorální léčba, pane," odpověděla automaticky bez přemýšlení.

   „Stavte se za mnou, prosím, po vyučování. Napíšete si to znovu, dobře?" usmál se povzbudivě a začal si skládat listy na sebe. Usmála se. Poprvé za celé dopoledne někomu věnovala zcela upřímný úsměv.

   „A-ahoj, jsi v pořádku?" zasmál se vyděšeně Ethan, zatímco ho ona silně objímala okolo hrudníku. Mona ho přestala dusit a jen si položila ruce na jeho ramena. „V naprostém!"

   „Jsi si jistá?"

   „Mám za jedna, Ethane! Z testu! Panebože, Ethane, mám jedničku, když to zvládnu udržet do čtvrťáku, můžu jít na Berkley!" vykřikla a v zápalu radosti ho políbila.

   „Ou, já- promiň, to-"

   „V pohodě," vydechl zmateně Ethan.

   „Ehm, bylo to...?" promluvil po několikaminutovém trapném tichu a podrbal se při tom na zátylku. „Ne, já- bylo to nedorozumění, dělej, že se to nikdy nestalo, dobře?"

   „Jo, dobře," zachraptěl.

   „Poslyš, Mono," odkašlal si.

   „Ne, Ethane, počkej. Na začátku jsem ti řekla, že chci zůstat jen přáteli, nic víc. To, co se stalo... bylo to-"

   „Neuvážené," řekl za ni.

   „Hloupé."

   „Prostě omyl."

   „Přesně tak," přikývla, „a... děkuju za odvoz."

   „Mono, já to chápu," položil svou ruku na její, „jen tě chci zítra někam vzít a seznámit tě s někým. Budeš mít čas?"

   „No, počkej," zamyslela se a začala počítat, „snídaně s mámou, dopolední nákupy s Carly, oběd s mým klukem, dopoledne sraz u mojí učitelky matiky – pizza a film – a v šest večeře s Prezidentem. Hm... ale jo, někam tě šoupnu," řekla vážně. Vyměnili si jeden pouhý pohled a oba vyprskly smíchy.

   „Budu to brát jako ano."

SOMEBODY'S P.O.V.

   „Věci. A nezapomeň na diář," mávla k růžovému sešitu na stole. Knihovna teď byla zcela tichá a prázdná, až na ně dvě a postarší knihovnici. Jediným zvukem tak byl klapot podpatků, které měla tmavovlasá dívka na nohou.

   „Ehm, Candys?"

   „Neříkej mi Candys, blbko!" vyštěkla tmavovláska. „Ehm, ale tohle bys měla vidět," zachraptěla tiše její společnice a kývla k oknu. Tmavovlasá dívka si ji přeměřila pohledem a dlouhými kroky došla k oknu. Z východního křídla školy byl dokonalý výhled na parkoviště, na jehož kraji se objímali dva lidé. Ji poznala ihned.

   „Ona?" zvedla obočí. „Jo. A víš, s kým tam je?"

   „Je mi povědomý," přiznala, „chodí k nám na školu?"

   „Ne. Je to Ethan Dolan, zlato."

„Jako ten Dolan?" vykřikla tmavovláska a přitiskla svou blonďatou společnici ke zdi, držíc ji až přespříliš silně za ramena. „Jo, ten Dolan. Pořád vypadá božsky," dodala, když ji pustila, „možná ještě líp, než na tom festivalu."

   „Nevěděla jsem, že dělá charitu," odfrkla si.

   „Charitu?"

   „No, neříkej mi, že by ji na parkovišti objímal jen tak úplnou náhodou!"

   „Třeba je jen fanynka, jako ty," pokrčila rameny blondýna.

   „Jo, jasně," protočila očima Candys, „a jen tak náhodou – čistě z fanouškovského hlediska –, teď nastupuje k němu do auta." Pronesla sarkasticky. „Občas si říkám, jestli jsi se tak blbá už narodila nebo jsi prošla speciálním kurzem!" vyštěkla pohoršeně. Následně pohodila vlasy a kroky ještě delšími než předtím mířila ke dveřím.

   „Candys, počkej!" vykřikla blondýnka a okamžitě za ní vyrazila ověšená Candysiinými věcmi.

   „Neříkej mi Candys!" vyštěkla znovu naštvaně – přičemž jí hlas vyletěl do neuvěřitelně vysokého tónu -, a hodila přitom po své společnici varovný pohled značící, že ji příště vlastnoručně zadusí.

   „Kam pospícháš?"

   „Sežeň mi Debb, potřebuju pomoc. Ať je v pět v Barney's. Musím si něco zařídit."