ALL YOUR PICTURES /e.d./
Jsou tu pohádky, romantické filmy a pak skutečný život - můj život. Mohl bych vám vyprávět o tom, jak mě nesnášeli; šikanovali; jak se mi ze začátku smáli a podkopávali mi sebevědomí, ale o tom mluvit nechci.
Chci vám vypráv...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Úterý, 23. 7.
Ještě jednou sjela očima jejich včerejší konverzaci. Dlouze vydechla. Žaludek se jí svíral a vzápětí dělal nepříjemné převraty. Neměla tušení, proč je tak nervózní. Vždyť jdou spolu jen na pozdní oběd. Zamkla telefon, tiše ho položila zpátky do lavice a otřela si zpocené ruce do látky šatů. Nebyl to její obvyklý styl, ale nějakou záhadou se ráno rozhodla si je vzít. Koupila se je asi před měsícem s nadějí, že jednou bude mít dost odvahy si je obléct. V lavici jí zavibroval mobil. Orosila se, ale vzápětí se zase zklidnila, když zjistila, že je to učiteli jedno. Přece jenom to byl poslední týden před prázdninami.
*platí ten dnešek? :)* Usmála se.
*rozhodně :)*
*to je dobře, protože na tebe čekám u školy ;)* Zalkla se. Počítala s tím, že se setkají až tam - vždyť to byly jenom dva bloky.
*co?*
*že čekám před školou, tak hejbni :P*
*to vážně pojedeme ty dva bloky autem? :/*
*kdo mluvil o autě? přijel jsem na kole :D* Zamotala se jí hlava.
*na řidítka už mě nikdo nedostane*
*já vím ;)* Víc nenapsal. A ani neodepsal, když se s ním Mona pokusila znovu navázat konverzaci.
„Marlowe!" uvnitř ní hrklo. Neohlížela se, nedávala najevo že ji slyšela a přidala do kroku. „Marlowe!" ozvalo se znovu, tentokrát hlasitěji, blíže a mnohem hrozivěji. Jen. Pár. Metrů. Horkou dlaní svírala popruh batohu a snažila se co nejrychleji prodrat skrz dav studentů ven. „Mar- sakra, uhněte!" To bylo poslední, co za sebou uslyšela, než její plíce pohltil čerstvý horký vzduch a kůži prosytily sluneční paprsky. Spěchala dál a nechala tak křičící Carly kdesi za sebou - uvězněnou v proudu těl a skoro se topící.
„Ahoj, krásko," pískl Ethan a s omluvou opustil hlouček fanynek, který se kolem něho shlukl, „páni, tobě to dneska vážně sluší."
„Ahoj, Ethane," pokusila se usmát. Sice jí Carly dělala starosti a věděla, že by jí Ethan mohl pomoct, ale mu nedokázala zkazit náladu. A vlastně i přidělávat zbytečné starosti. Vždyť se vlastně nic tak hrozného nestalo, ne?
„Tak, jaký je teda tvůj plán?" zadívala se na něj, jak se opírá o své kolo.
„No, plán A jsi zamítla, tak jsem musel vymyslet plán B."
„Jak ohleduplné," zamumlala tiše.
„Sedni si," vybídl ji a odstoupil kousek od kola.
„Eh, co? Řekla jsem, že na ty řidítka už nikdy nevlezu," zamračila se na něj.
„O řidítkách nikdo nemluvil. Sedni si na sedačku."
