All your pictures - 23.

30 5 11
                                    

13. 8. (pondělí)

   „Dobrý den," usmál se Ethan na Cathrine. Zrovna vynášela smetí do popelnice před domem.

   „Ah, ahoj. Už jste zpátky? Prý jste jeli kempovat, jaké to bylo?" optala se mile. Ethan pokrčil rameny.

   „Bylo to fajn, ale... jsem rád, že jsem zpátky."

   „To věřím," mrkla na něj, „poslyš, právě jsem dopekla koláč, dáš si?" V očích se mu zalesklo.

   „Koláč od vás rozhodně neodmítnu."

- - -

   „Poslyš, Ethane," povzdechla si p několika minutách, kdy Ethan jedl už druhý kousek koláče a Cathrine dopíjela studenou kávu. Jakmile ho oslovila, zcela a plně tím upoutala jeho pozornost.

   „Ano?"

   „Myslím... myslím, že tě má ráda," promluvila najednou tiše, „možná víc, než ráda – totiž Mona."

   „Co? Jak to myslíte?" zeptal se překvapeně a rychle zamrkal. Jako by ho štípaly oči. Vidličku s kouskem koláče při tom zaraženě odložil na talířek.

   „Hele, neví, že to vím, ale... všechny ty obrazy na půdě – má tam snad dvacet tvých portrétů a desítky fotek. Myslím, že tě miluje, Ethane."

   Mátlo ho to – všechno. Ale hlavně ona. Zamotala mu hlavu, chovala se k němu jako by pro ní znamenal něco víc a pak to vždycky hned zničila jako by pro ni naopak neznamenal skoro nic. Ale všechny ty pohledy, společné výlety, výlety, zprávy, její úsměv...
A teď tohle? Neměl naprosté tušení, jak si to celé vyložit. Ale jedno věděl jistě, ať už ho ráda měla nebo ne, on ji tak trochu milovat. Dobře, možná určitě. Naprosto. I když na to nikdy nevěřil, byl do ní zblázněný už od první chvíle.

   „Ale-"

   „Jdi, možná na mě bude naštvaná, ale musíš to vidět. Ty dveře naproti schodům," kývla hlavou směrem na chodbu. Přikývl. Jedinou možností – a vlastně i řešením toho celého zamotaného problému -, bylo se vzchopit a konečně se jí zeptat. A možná jí dát ultimátum.

   Zvedl se ze židle, která při tom vydala skřípavý zvuk a vydal se nahoru. Nohy mu najednou ztěžkly a plíce se sevřely. S každým dalším schodem se ho zmocňoval zvláštní pocit nejistoty. Co když řekne ,ne'?

   Jeho mysl chtěla pokračovat ve vytváření všech možných variant, ale Ethan jemně zatřásl hlavou, přičemž mu do obličeje spadlo několik malých pramenů a zarazil tak tok všech myšlenek. Začal by totiž být ještě nervóznější, než je teď. Stoupl na poslední schod a ohlédl se. Zvažoval, jestli má cenu se v tom ještě více rýpat a možná tak dát příčinu konce jejich jedinečnému, zvláštnímu a drahocennému přátelství. A to všechno jenom kvůli jeho citům.

   Touha po pravdě ho ale nakonec přemohla. Otevřel nenápadné dveře naproti schodišti a vystoupal po těch několika schůdcích na půdu. Byla celá obložená smrkovým dřevem, které se ve vzduchu mísilo s barvami a ředidlem.

   Udělal několik kroků k jednomu většímu obdélníkovému předmětu pod plachtou a odkryl větší obraz. Byl na něm on, ještě s delšími vlasy a usmíval se. Bylo to tak realistické: každý vlas, malinké vrásky okolo očí, miniaturní pihy na jeho obličeji, lesk v očích, tvar jeho rtů, každý záhyb na mikině,...

   Našel jich několik – přesně jak řekla Cathrine –, všechny byly zcela dokonale přesné a naprosto živé. Malé, velké, kolorované, malované suchými pastely, stínované tužkou, na plátně i papíře.

DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)Kde žijí příběhy. Začni objevovat