DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 6th part

Úterý, 2.6.

  Otráveně jsem poklepával nohou do pedálu. Čekal jsem na Ashley už deset minut. Trpělivost nebyla zrovna cnost, kterou bych trpěl.

   „Kde je?" zamručel jsem. Celý den jsem byl nervózní a tahle situace vůbec nepomáhala. Stál jsem před školou, do které chodila a sledoval dveře, kdyby se mi náhodu pokusila proklouznout. Pořád jsem si nebyl úplně jistý, jak to mezi námi vlastně je. Sice souhlasila s těmi třemi schůzkami, ale no tak. Věděl jsem, že je pořád možnost, že se pokusí utéct. Nedivil jsem se jí. Možná toho na ní opravdu bylo moc. Vždyť se bude stěhovat do Evropy proboha. Někdo zaklepal na okýnko. Musel jsem se tak zamyslet, že jsem si ani Ash nevšiml, když přicházela ze školy k mému autu. Sledoval jsem jí, jak otevírá dveře. Vypadala roztomile. V bílých šortkách, červeném tílku s Mickey Mousem a zrzavých vlasech spletených do dvou copů, připomínala spíše bezstarostnou puberťačku, než... no sebe.

   „Ahoj," usmála se na mě.

   „Ahoj," oplatil jsem jí. Pátravě jsem se díval do jejího obličeje. Po našem posledním setkání jsem čekal, že bude vypadat úplně jinak. Smutně, zdrceně a tak. Ale ona byla šťastná a veselá. Na tváři jí zářil úsměv a oči měla lesklé.

   „Takže, kam mě vezeš?" zeptala se dychtivě, když se usadila v autě.

   „Nikam, dokud si nezapneš pás," oznámil jsem jí pobaveně. Její dobrá nálada mi dělala radost. Protočila oči, ale natáhla se dozadu, aby na pás dosáhla.

   Když si ho konečně připnula, nastartoval jsem motor a pomalu jsem vyjel z parkoviště.

   „Všichni se na nás dívají," zamručela. Měla pravdu. Většina jejích spolužáků sledovala moje auto. Pokrčil jsem rameny. „Alespoň se mají na co dívat," mrknul jsem na ní. Zvedla obočí. „Co tím jako myslíš?"

   „No sebe," zasmál jsem se.

   „Ty jsi takový egoista!" obvinila mě.

   „Já? Ani náhodu," zavrtěl jsem hlavou. „Nemůžu za to, že mě většina světa miluje." Ashley se smála a její oči zářili tou nejzelenější barvou, jakou jsem kdy viděl. „Tak jistá bych si tím nebyla, Dolane," vrtěla hlavou. Přehnaně jsem vykulil oči. „Co tím chceš říct?"

   „Chci tím říct, že dokud tě můj pes nesrazil na zem, nevěděla jsem ani že existuješ," pokrčila rameny.

   „Nemůžu za to, že žiješ v době kamenné," dobíral jsem si jí.

   „Hej," zamračila se. „Já nežiju v době kamenné!"

   „Jasně, že jo. Kdo v dnešní době nekouká na youtube? Vždyť ho lidi používají častěji než televizi," smál jsem se.

   „Fajn," zamračila se Ash a založila si ruce na prsou. „Ale ty děkuj bohu, že to tak je. Protože kdybych tě znala, nikdy bych s tebou na rande nešla," vyplázla na mě jazyk.

   „Jak dospělé," odtušil jsem. Vyplázla ho znovu. „Nikdy jsem neřekla, že jsem dospělá," smála se.

   „Takže nejsi dospělá?" zvedl jsem obočí.

   „Jsem dospělá, když se mi chce," vysvětlila mi se smíchem.

   „To je," zavrtěl jsem hlavou. „Výhodné."

   „To si piš, že je," přikývla důležitě hlavou. Smál jsem se, když jsem zaparkoval na naší příjezdovce. „Jsme tady," oznámil jsem jí. Překvapeně se rozhlédla. „To je dům," konstatovala.