DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 8th part

Čtvrtek, 4.6.

„Graysone, vstávej!" cukla se mnou někdo. Ignoroval jsem to. Něco teplého bylo obalené kolem mě a já se nehodlal hnout. Ostatně zdál se mi krásný sen o mě, Ashley, prázdném domě a mé posteli.

„Do háje, Graysone!" ječel mi hlas u ucha. „Jestli se nevzbudíš, jednu ti vrazím!" vyhrožoval. Otráveně jsem otevřel jedno oko a podíval se na Ethanův naštvaný obličej. „Co je?" zamumlal jsem.

„Středa, 8:30 ráno," odpověděl mi.

„Tak proč mě budíš?" mračil jsem se. Nikdy jsem nevstával před 9tou hodinou.

„Protože, ty idiote, máš vedle sebe holku, která má být za půl hodiny na škole!" upozornil mě. Bylo to, jako by mě polil studenou vodou - okamžitě jsem byl vzhůru. „Do prdele," zaječel jsem.

„Budu tak hodný, že vám udělám snídani," vysmíval se mi.

„Jdi do háje," zavrčel jsem a otočil se na Ashley, která si stále spokojeně spala. Byla opravdu roztomilá. Opatrně jsem se nad ní naklonil a začal jí líbat na tváře. „Ashley, vstávej," mumlal jsem.

„Ještě chvíli, tati," zamumlala a zakroutila se. Zvedl jsem obočí. „Vypadám, jako tvůj táta?" zeptal jsem se. Odpověď jsem nedostal. „Zlato, vážně musíš vstávat. Musíš do školy," zkoušel jsem to.

„Nikam se mi nechce," bránila se.

„Já vím, ale zaspali jsme. Máme jenom půl hodiny," snažil jsem se jí probrat. Povedlo se. Rychle vyskočila do sedu „Kolik je hodin?" vyváděla.

„Půl deváté," řekl jsem. Ash s výdechem padla do peřin. „Já se lekla," stěžovala si. Zamračil jsem se. „Ash?"

Pobaveně se na mě usmála. „Dneska mám až od desíti," vysvětlila mi.

„Bezva," vydechl jsem a přitáhl si jí k sobě. Vážně se mi nechtělo vstávat. Už jsem usínal, když vedle mě začal zvonit telefon. Podle vyzvánění, jsem poznal, že to není můj. Zamračil jsem se. Chtěl jsem spát. Se stále zavřenýma očima jsem se pro něj natáhl a zvedl ho nad sebe, abych mohl na displey vidět. Ash vedle mě spokojeně oddechovala a ani zvonící telefon jí nemohl probrat. Nepochyboval jsem o tom, že by ji neprobrala ani bomba, která by vybuchla těsně vedle její hlavy. S naštvaným bručením jsem otevřel oči. Na mobilu svítilo PATRIK.

„Kdo to je?" zamumlal jsem si pro sebe. Nikdy o žádném Patrikovi nemluvila. Když mobil nepřástával zvonit, zvedl jsem ho a přiložil k uchu.

„Už jsem myslel, že to nezvedneš!" ozvalo se z telefonu naštvaně. Zvedl jsem obočí, ale mlčel. Co je to za debila?

„Můžeš mi laskavě říct, kde jsi? Říkal jsem ti, že se večer stavím, ale ty jsi nebyla doma," ječel dál do telefonu. Jeho řev byl tak hlasitý, že Ashley se začala vrtět až se nakonec probudila. „Co se děje?" zamumlala.

Zakryl jsem rukou mikrofón a podíval se do jejích ospalých očí. „Kdo je Patrik?"

Všechna ospalost byla najednou pryč a vystřídalo jí zděšení a strach. „Dej mi ten mobil, Graysone," zašeptala.

„Ani náhodou," zamračil jsem se. „Máš z něj strach," konstatoval jsem.

„Graysone," prosila.

„Ne," zavrtěl jsem znovu hlavou. Než stačila něco říct, křik v telefonu se ozval znovu. „Ashley já s tebou mluvím, ty kurvo jedna! Počkej až tě potkám, zmaluju tě tak, že tě ani vlastní matka nepozná," vyhrožoval. Moje volná pěst se zaťala a krev mi hučela v uších. Ashley vedle mě se schoulila do klubíčka a pevně se mé zaťaté ruky držela. Opravdu se bála.