DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 5th part

Neděle 31.5.

   O dvě hodiny později ležím rozvalený přes celé mé letiště a projíždím google. Snažím se najít místo, kam bych Ash na schůzku číslo jedna vzal. Google mi našem miliony míst, kde to vypadla opravdu hezky, ale popravdě, žádné těch míst nebylo to, co jsem si pro to představoval. Naštvaně jsem zabouchl notebook a přemýšlel, jestli mu ublíží, když s ním třísknu o zeď. Už jsem to vážně zvažoval, když se dveře rychle otevřely. Zvědavě jsem zvedl hlavu. Popravdě, čekal jsem, že tam bude mamka, naštvaná kvůli tomu, že jsem se stále nedonutil zvednout zadek a uklidit myčku. Vlastně jsem to ani neměl v plánu. To jsem jí ale říct nemohl. Ve dveřích ale nebyla ona, ale Ethan.

   První moje myšlenka, byla vykopnout ho ven, protože jsem neměl náladu se s ním bavit, když mě něco napadlo. Jestli mi někdo může pomoct s dokonalým místem, je to právě on. Beztak má díky svým procházkám prochozený celé New Jersey.

   „Hej," pozdravil jsem ho. „Potřebuju pomoct," vyhrkl jsem na něj. Ethan se na chvíli zarazil, možná, jako by se chystal něco říct, ale nakonec jen kývl a sedl si na postel vedle mě.

   „S čím?" chtěl vědět.

   „Potřebuju nějaké místo, kam bych mohl Ashley vzít," vysvětlil jsem mu.

   „Kdo je Ashley?" zamračil se. Na čele se mu vytvořily vrásky, které jsem každé ráno vídal v zrcadle.

   „Něco jako moje holka," řekl jsem.

   „Tvoje holka?" zvedl obočí. Vypadal dost překvapeně. Jako by nečekal, že někdo tak úžasný, jako jsem já, si může najít holku.

   „Jo, ty idiote," uchechtl jsem se. Matně jsem si uvědomil, že tohle bylo to, co jsem potřeboval. S někým si o ní promluvit. Protože na mě ta holka byla moc.

   „Tak jo," pokrčil Ethan rameny. S nadšeným hlasem jsem mu o ní začal vyprávět. Mluvil jsem o našem prvním setkáním – i čeho se Ethan mohl potrhat smíchy – o tom, jak jsem jí potkal ve městě, jak moc byla naštvaný, když zjistila, co dělám a taky o tom, že odjíždí. Někdy během mého mluvení jsme se posunuli, takže Ethan teď leže na jedné půlce postele a já na druhé.

   „Tak to je něco," vydechl.

   „To mi vyprávěj," uchechtl jsem se. „Ale ona za to všechno stojí," dodal jsem. Ethan jen přikývl. „Vzal bych jí k Petersonovi," řekl. Zamračil jsem se. Znělo to, jako nějaká restaurace, ale nepamatoval jsem si, že bych v něčem takovém někdy byl. „Kam?"

   On jen zakroutil očima. „Vygoogli si to," řekl.

   „Jak se to píše?" zeptal jsem se, když jsem se natahoval pro notebook.

   „Ježíši, Gray," zavrčel. „P-E-T-E-R-S-O-N G-R-E-A-T F-A-L-L-S," slepoval. Rychle jsem to napsal do počítače a projížděl fotky. „Bude tam hodně lidí," zamumlal jsem.

   „Žijeme v New Jersey. Pořád je tu hodně lidí. Zvláště na těch hezkých místech," zasmál se Ethan.

   „Tak musíme najít místo, kde nikdo nebude," zavrčel jsem a počítač zase zaklapnul. „Nebo alespoň místo, kde není zase tolik turistů," povzdechl jsem si.

   „Graysone, ty jsi tak blbej," zamračil se. „V NJ neexistuje místo, kde nejsou turisté. Jsou všude. Jsou jako-" zamyslela se. „Jako holuby." Povzdechl jsem si. „To abych jí, kurva pozval k nám na zahradu," zavrčel jsem.

   „Technicky v za to můžeš," uchechtl se Ethan.

   Zamračil jsem se na něj. „To není vtipné."