DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 11.

Původně bylo v plánu něco úplně jiného, ale pak přišel ten nápad (který měl být maximálně na dva odstavce, pff) a já si říkala: „Tohle nejde, neblbni, to nemůžeš udělat!" A ono co? Ono bum! Udělala jsem to a je z toho celá kapitola. A vzápětí začala vymýšlet sálodlouhou omluvu, jenže jsem si pak uvědomila, že to k ničemu nebude :D takže se s tím asi budete (dobře, hlavně já) muset smířit. 

Neděle, 14. 6.

   „Kam jdeš?" zeptala se zmateně Mona, zatímco se snažila úplně probudit. Cathrine se opírala o kuchyňskou linku a popíjela černou kávu. „Mám denní, pamatuješ? Do konce měsíce, říkala jsem ti to." Mona chápavě kývla hlavou. „Uhm, když už jsme u toho, musím jít, abych nepřišla pozdě. Promiň, jestli jsem tě vzbudila, zlatíčko, bež si ještě lehnout," usmála se na Monu, vtiskla jí pusu na čelo a během chvilky byla pryč. Zůstala po ní jen vůně silné kávy ve vzduchu a její typická vůně, která Monu provázela celým domem, když mířila zpátky do pokoje. Byla natolik probuzená, že se rovnou vysprchovala, převlékla a nasnídala.

   Otevřela dveře a s hrnkem zeleného neslazeného čaje vyšla před dům. Zamžourala na silně svítící sluníčko a donutila své nohy k pohybu. Schránka na dopisy byla prázdná, jen na cestičce ležely dnešní noviny. Sebrala je a vydala se zpátky k domu.

   „Sakra!"

   Otočila se. Přes živý plůtek moc dobře neviděla, kdo tam je, ale ten hlas se jí zdál trochu povědomý. Otočila se a stále bosá docupitala k brance. Logan se sbíral ze země a oprašoval si při tom odřená kolena.

   „Jsi v pořádku?" vyhrkla a otevřela branku. „Jo, jenom- au," sykl. „Ukaž to," nakázala mu. Beze slova k ní natočil levý loket. „Možná to bude chtít stehy, zatím ti to vydezinfikuju," povzdechla si.

   „Hele, to je dobrý-"

   „Já se neptala," řekla rozhodně a táhla ho za druhý loket dovnitř.

   „Bydlím přes ulici," namítl. „Logane," snížila hlas o půl tónu níž. „Dobře, dobře, už mlčím," protočil očima.

   „Sedni si, hned budu zpátky," nakázala mu a odběhla do koupelny pro lékárničku.

   „Jak je vůbec možné, že spadneš vždycky u našich dveří?" zasmála se a namočila vatu do desinfekce. „To víš, prostě se nedokážu soustředit, když vidím něco krásnýho," pokrčil rameny.

   „Teď to trochu štípne," upozornila ho, „a co tak obdivuhodného tě okouzlilo natolik, že jsi políbil chodník?"

   „Kromě tvých krásných očí?" usmál se. Mona k němu zvedla pohled a zkoprněla.

   „Logane-"

   „Mono-" přerušil ji. Pravou ruku ji jemně položil na paži. Udržoval oční kontakt a pomalu a lehce ji hladil po chvějící se kůži.

   „C-co to děláš?" zachraptěl zmateně. „Shh," špitl a dlaní jí sjel na bok.

   „Logane," vydechla, „tohle-"

   „Shh, nic neříkej," zašeptal jí do ucha, chytil ji oběma dlaněmi a zmáčkl jí boky. „Pusť mě," špitla a pokusila se odtáhnout. On ji však přitáhl ještě blíž. I když se to nezdálo, měl sílu a jak ji přitahoval blíž k sobě, svaly na jeho pažích se zatínaly. Mona je fascinovaně pozorovala. Když ji však přitiskl rty na citlivou pokožku na krku, vzpamatovala se a vši silou se zapřela do jeho ramen, aby ji pustil.

   „Logane, pusť mě," zaúpěla.

   „Proč? Vždyť tohle chceš, ne? Jinak by jsi mě nezvala dovnitř," uchechtl se a rty sjel o kousek níž. Jednou rukou ji držel za záda a druhou jí jezdil po stehně. Koleny ji držel v pevném sevření na místě.

   „Sakra! Pusť mě!" vykřikla a pokusila se ho uhodit. „Ts, tos neudělala," zadíval se na ni děsivým pohledem. Otřásla se chladem.

   „Mono?" Otočila hlavu ke dveřím. Vzápětí se ozvalo klepání. „Etha-"

   „Drž hubu," sykl Logan a přitiskl dlaň pevněji na její ústa. Znovu se ozvalo klepání. Podařilo se jí vykroutit ruku a zarýt mu ostré nehty do ruky. „Ethane!"

   „Mono?"

   „Eth-"

   „Sakra, přestaň!" rozčílil se Logan a silně jí stiskl zápěstí. V tu chvíli Ethan otevřel dveře a vstoupil.

   „Mono?" Ethanův zmatený hlas se ozýval domem. 

   „Mon- Co to děláš? Pusť ji!"

   „Get out. Leave us alone, you asshole!" he screamed and turned around to her. 

   Ethan už to nevydržel. Během vteřiny byla Mona volná, tiskla si k tělu pochroumané zápěstí a na Loganův obličej dopadala jedna rána za druhou. Možná byl o dva roky starší, ale Ethan měl rozhodně navrch. Stačili by dvě dobře mířené rány a ten parchant byl měsíc srkal jídlo brčkem. (nevím proč, ale čím vícekrát tu větu čtu, tím vtipnější mi přijde :D) 

  „Ty seš takovej hajzl. Já věděl, že mi na tobě něco nesedí," odplyvl si Ethan, zatímco nabíral druhý dech. Logan se uchechtl a z koutku úst si hřbetem ruku setřel krev, „Můžeš si za to sám. Kdyby s tebou byla tvoje holka spokojená, nezvala by si dovnitř mě."

  „Není to moje holka, je to kamarádka, ty egocentrický idiote," procedil skrz zuby a věnoval mu další skvěle mířenou ránu do čelisti.

„Pánové, to stačí, od sebe," promluvil kdosi za jejich zády a vzápětí je od sebe odtrhli dva policisté. Logan se narozdíl od Ethana vzpíral a snažil se vymanit z jejich sevření. 

  „Jste v pořádku?" Ethan se otočil. Mona seděla na zemi, opřená o kuchyňskou linku a postarší záchranář jí kontroloval tlak. „Mono," vydechl a pokusil se k ní dostat, ale policista za jeho zády ho pevně držel. „ Pusťte ho," zachraptěla a pokusila se vstát. Zatočila se jí hlava, tak si sedla zpátky. 

   „Bude to dobrý," objal ji pažemi a vtiskl jí malý polibek do vlasů, „uvidíš." Kolébal s ní ze strany na stranu a tiše jí do ucha pobrukoval jakousi melodii. 

   „Mono! Kde je moje dcera?" Cathrine se dravě rvala skrze policisty stojící u dveří. Jakmile se k ní dostala, Ethan ustoupil. Bylo mu jasné, že potřebují prostor. 

     „Myslím, že půjdeme," poklepal mu na rameno strážník, „tvoji rodiče už jsou na cestě."

   „Počkejte! Kam ho vedete, nic neudělal! Jenom mě bránil, prosím," vzlykla.

   „Slečno-"

   „Vážně. Klidně to dosvědčím, jenom mě bránil."

   „Slečno, nic se mu nestane. Je to standardní postup." Díval se na ni uklidňujícím pohledem, který ji okamžitě ubezpečil, že říká pravdu. Kývla. Policista se znovu otočil k odchodu. „Počkejte ještě," vyhrkla. Vyškrábala se na nohy a rozeběhla se k Ethanovi. Silně ho objala pažemi. „Bude to v pořádku, princezno, slibuju" zašeptal tak tiše, že to slyšela jen ona. Odtáhl se, ale ona si ho přitáhla zpátky a vtiskla mu letmou pusu na spodní čelist. Výš nedosáhla. 

  „Vezme si vás sebou, dobře? Musíme udělat pár vyšetření. Jayden, 5 miligramů lorazepamu, je rozrušená." Ten milý zdravotník ji podepřel a pomalu ji vedl ven k sanitce.  Jen co si lehla a do krevního oběhu se jí dostal uklidňující lék, Cathrine si sedla vedle ní a chytla ji za ruku. 

  „,Bude to v pořádku, princezno, slibuju'" jeho slova se jí tiše drala na rty, zatímco ho uslzenýma očima sledovala, jak si sedá do policejního auta. Bude to v pořádku, princezno, slibuju... Bude to v pořádku...