DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 3th part

Ano, ještě žiju :D Enjoy this part. Love ya!

- - - - - - - - - - 

Sobota, 30.5.

   „Ashley," zařval jsem, zatímco jsem sprintoval směrem k ní. Ona se mezitím rozhlížela ze strany na stranu, když se pokoušela najít toho, kdo jí volal. Já jí stál ovšem za zády, takže si mě nevšimla až do chvíle, kdy jsem byl pár kroků od ní.

   „Ahoj," řekla překvapeně. Podle jejího nadšení soudím, že byla překvapená příjemně.

   „Ahoj, co ty tady," ptal jsem se jí. Můj hlas byl zhrublý zadýcháním z krátkého běhu. Výdrž jsem měl fakt na hovno.

   „Chlupatý příšeře došlo žrádlo," mrkla na mě. Pobaveně jsem se zasmál. Moje přezdívka se evidentně ujala. „Promiň, neměl jsem ho takhle nazvat," omlouval jsem se, ale v mém hlase stále zněl smích. Bylo jasné, že mě prokoukla. „To nic," odpustila mi. „Co tady děláš ty?" změnila zvědavě téma. Naklonila přitom hlavu doleva, což jí shrnulo všechny vlasy na jednu stranu a odhalilo ucho. Překvapil mě počet náušnic, které ho zdobily, ale z míry mě nejvíce vyvedlo, jak roztomile působila.

   „Táta potřeboval něco v železářství, takže jsem ho sem hodil," vysvětlil jsem jí.

   S úsměvem naklonila hlavu ještě víc. Vsadím svojí zlatou rybičku Fijmin na to, že to udělala schválně. „Neodpověděl jsi mi na mojí poslední zprávu."

   „Vážně?" zeptal jsem se překvapeně. V průběhu cesty a rozhovoru s tátou jsem na ní musel zapomenout.

   „No vážně," křenila se na mě. S pobaveným úsměvem jsem naklonil hlavu tak, jako to dělal ona. „A copak jsi mi v ní psala?" vyzvídal jsem.

   Její tváře nabraly světle růžoví odstín. Roztomilé. „Jen jsem ti nadávala za tu chlupatou příšeru," pokrčila rameny. Naklonil jsem se k ní blíže, takže jsem mohl cítit její dech na mé tváři. „Nadávala?" zeptal jsem se.

   Její dech se nepatrně zrychlil a tváře nabraly tmavší odstín. „Jenom malinko," zamumlala. Pobaveně jsem se díval na její rozpaky. Když jsem se ráno potkaly, zdála se jako sebevědomá dívka, kterou jen tak nic nerozhází, ale teď? Chovala se hrozně nesměle. Líbilo se mi to.

   „Můžu ti dát pusu?" zeptal jsem se bezmyšlenkově. Až když se její oči vykulily a puse se malinko otevřela, došlo mi, co jsem zase řekl.

   Pane Bože, Graysone, ty jsi fakt idiot! Kdo se v dnešní době ptá, jestli může políbit holku? Kdo, do háje, ještě v dnešní době používá slovo pusa?

Debil!

   Už jsem se to chystal začít zamlouvat, když se její tvář roztáhla do úsměvu a její hlava pomalu kývla na souhlas. „Můžeš," zašeptala nesměle.

   Cítil jsem, jak jsem se začal usmívat jako pitomec, když jsem začal pomalu přibližovat svou tvář k té její. Musel jsem se dost sklánět, protože Ash byla minimálně o půl hlavy menší, než já.

   Byli jsme od sebe jen pár milimetrů, když se za námi ozval křik mého otce: „Graysone!"

   Zhluboka jsem se nadechl. Byl jsem jen kousek!

   „To si ze mě dělá srandu," zavrčela jsem. Sekundu bylo ticho, než se přede mnou začalo ozývat tiché hihňání. Ashleyina tvář byla rozzářená smíchem a pobavením. Parádně se bavila.