DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

3 months for Grayley - 9th part

Čtvrtek, 11.6.

- věnováno @alessandremay za úžasný ohlas, děkujeme - 

   Neviděl jsem Ashley od včerejšího večera, kdy jsem jí vysadil u jejího domu. Od doby, co jsem zjistil to o Patrikovi, vídali jsme se každý den. Vyzvedával jsem jí ze školy a tak. Ačkoliv jsme si pořád psali a ona mě několikrát ujistila, že je v pořádku, pořád jsem se o ní bál. Proto, jakmile mi napsala, že její poslední hodina končí za půl hodiny, popadl jsem skejt a tak rychle, jak jsem jen mohl, jsem se rozjel ke škole.

   Dojel jsem tam deset minut před koncem její hodiny, takže jsem si sedl na zídku naproti vchodu a díval se. Nic se nedělo do chvíle, kdy jsem z budovy uslyšel zvonek oznamující konec hodiny.

   Do dvou minut se ze školy začali hrnou první žáci. Ashley mezi nimi nebyla. Nebyla ani mezi druhou várkou. Seděl jsem na zítce a začínal být nervózní. Lidé si mě začali všímat a ukazovat si mým směrem. A Ashley stále nikde.

   „Tak kde jsi?" zamumlal jsem si pro sebe. Většina dvoru se už vyklidila a ze dveří se hrnuli poslední opozdilci.

   O deset minut později už byl dvůr prázdný a po Ashley stále nebylo vidu ani slechu. Moje nervy byly napnuté na maximum. Už jsem ani nedokázal sedět. Místo toho jsem pochodoval ze strany na stranu a každou chvíli jsem si prohrábl vlasy. Nejspíše vypadaly, jako bych právě vstal z postele. Zrovna ve chvíli, kdy už jsem myslel, že do budovy naběhnu a půjdu ji najít, vyšla ven.

   Vypadala nádherně. Své dlouhé vlasy měla spletené do dvou copánků a na sobě měla fialové šaty, které jí sahaly do půlky stehen. Na nohách měla bílé balerínky, které dokreslovaly její vzhled princezny. Nejdříve si mě nevšimla. Ani se nerozhlédla. Prostě jen vyšla z budovy a s hlavou skloněnou se rychle vydala směrem k jejímu domu.

   „Ashley!" křiknul jsem na ní. Rychle zvedla hlavu a začala se rozhlížet. Než její pohled padl na mě, mohl jsem vidět děs v jejích tvářích. Bála se, že jsem Patrik.

   Pak se podívala přímo na mě a její tvář se rozzářila. „Graysone," vykřikla nadšeně. S úsměvem jsem se k ní vydal, zatímco ona se mi rozběhla naproti. Když jsme byli jen pár kroků od sebe, roztáhl jsem své ruce a ona mi tak mohla skočit do náruče.

   „Tak ráda tě vidím," usmívala se na mě dolů. Držel jsem jí tak, že její nohy kmitaly vysoko nad zemí a její hlava byla nad tou mou.

   „Já tebe taky, kotě," usmál jsem se na ní.

   „Co tu vůbec děláš? Neřekl jsi mi, že tu budeš. Kdybych to věděla, vyšla bych dřív," usmála se. Její oči zářily.

   „Bylo to spontánní rozhodnutí," zasmál jsem se. „Napadlo mě, že bychom mohli vyrazit na naše rande číslo dvě," mrkl jsem na ní.

   „A kde by rande číslo dvě mělo být?" zeptala se zvědavě. Její hlava byla nakloněná na stranu, stejně jako pokaždé, když byla zvědavá.

   „No, řekl jsem si, že když první rande mělo oslnit, je čas zvolnit. Co takové pravé americké rande?" culil jsem se na ní.

   „Kino a večeře v mekáči?" zasmála se.

   „Přesně to jsem měl na mysli. Ale možná bychom mohli vynechat mekáč a zkusit opravdovou restauraci," navrhl jsem.

   „To by bylo skvělé," souhlasila. „A teď mě pusť dolů. Musí tě bolet ruce," smála se. Protočil jsem oči. „Jsi lehčí než pírko."