Kousek králova srdce

8. Kapitola

Seděla na terase, v rukách svírající knížku z Karlových zásob. Místo, aby ji otevřela a alespoň se pokusila o četbu, ji jen bezvýznamně držela upřednostňující výjev před sebou.

Léto již bylo v plném rozpuku. Slunce ji pálilo na kůži dělající jí ještě o několik odstínů tmavší, než jaká před pár dny ještě bývala. K tomu ji obklopovalo nesnesitelné vedro, ačkoli se domnívala, že přes ty tenké tyrkysové šaty snad ani parno pociťovat nemůže. Však ani to nezapříčinilo její odchod zpět do domu.

Se zavřenými víčky naslouchala zvuku okolí. Nekonečný ptačí zpěv, slabé šustění listí v letním vánku, bzukot pilných čmeláků a včelek létajících na pyl k záhonu bílých kopretin.

Myšlenky již měla čisté, oproštěné od všech neduhů, strastí a bolestí. Skoro jako by se schovaly někam do ústraní, kde pouze vyčkávají na svou chvíli.

Najednou všechen ten klid narušil dusot koňských kopyt. Otevřela se zájmem oči a spatřila jezdce cválajícího si to k sídlu velkou rychlostí. Aniž by si stačila dát neposedné rozcuchané vlasy za uši, zastavil vraník s pánem jen malý kousek od ní. Ikdyž v tu chvíli nevypadala jako pravá dáma, se hrdě napřímila chystající se na muže promluvit.

,,Přeji hezký den," oslovila jej vlídně.
Zareagoval seskočením z koně, načež bez pozdravu vedl svou: ,,Hledám pána domu. Kde je?"
Muž stojící u schodů do domu si Charlotu prohlížel od hlavy až k patě. Měl černé krátce střižené vlasy a stejně tmavé vousy. Zřejmě netušil, že je Karlova snoubenka, to bylo z jeho nestydatého pohledu viditelné.
,,Bude uvnitř. Pojďte, zavedu vás za ním," pronesla Charlota s úsměvem, ačkoli ji jeho neslušné chování pobouřilo, a zvedla se hbitě na nohy jdoucí tomu neznámému otevřít dveře.
,,Co chcete pánu domu?" optala se ve chvíli, kdy minuli uklánějící se Annabeth. Bylo na ní znatelné, jak ji přítomnost někoho cizího zaskočila a to tak, že byla její obvykle bílá kůže rudá až za ušima.
,,To je tajné," odpověděl nejprve vážně. Když se na něj však s podivením otočila, pobaveně se ušklíbl.
,,Vážně si ze mě utahuje? To je teda drzost!" pomyslela si Charlota, při čemž nevěřícně zakroutila hlavou.
,,Je to urgentní psaní od krále," uvedl na pravou míru. ,,nikdo nesmí znát jeho obsah. Kdyby se dostal do rukou někoho cizího, král by nezareagoval asi nejklidněji."
,,A vy jste součástí té vší tajnosti? Víte, oč se v dopisu jedná?"
,,Jsem jen posel," uchechtl se povýšeně, ačkoli byl svým povoláním vlastně nižšího postavení, než byla dívka jdoucí před ním.
,,Pak to tedy nedává moc smysl, nemyslíte?" Už nedokázala poslouchat ty jeho posměšné žvásty. ,,Už se dostalo do cizích rukou, do těch vašich." Na to už však nestačil zareagovat, jelikož vzápětí otevřela dveře do pracovny.

Plavovlasý muž tázavě vzhlédl od papírů, načež se široce usmál.
,,Vidím, že máme hosta," odsunul svou židli od stolu, zřejmě aby se mohl na konverzaci s poslem pohodlněji usadit. ,,Co tě sem přivádí, Františku?" Dívka stojící v pokoji jako kůl v plotě si marně lámala hlavu jak to, že Karel zná i tohohle bezvýznamného posla.
,,Nesu ti psaní od krále." Přistoupil ke stolu blíž a podal mu onen svitek s královskou pečetí.

Charlotiny jantarové oči přeskakovaly z jednoho na druhého, při čemž s radostí zjistila, že Karel je zdaleka víc pohlednější. Má totiž přívětivé vyjadřování, mluví slovy, v nichž se mnohdy skrývá víc, než by kdokoli dokázal poznat. A také má laskavé modré oči, které svou plachostí dokážou rázem rozněžnit. Františkovi byly pravým opakem, chladné, neústupné a také jaksi zlé.

,,To je mi nečekaná situace!" zabědoval Karel držící se celým svým rozrušením za hlavu.
,,Co se stalo?" To jak se tvářil, Charlotu jako řetězovou reakcí vyděsilo. František se nicméně na ni podíval stejně překvapen, akorát jejími slovy. Teď už mu zřejmě došlo, že Charlota není jen služka, ale něco víc.
,,Mám špatnou zprávu..." Jeho hranatý obličej měl najednou nevraživý nádech, takový, který Charlota spatřila jen jednou, když měla tancovat s králem.
Hledala marně smysluplný dovětek v jeho sklopených očích, když ji celou pravdu nedořekl.
,,Král čeká okamžitou odpověď." usiloval se o pozornost František doposud stojící u stolu.
,,Jistě. Pověz mu, že souhlasím a zařídím to. Zítra odjedu," pověděl mu rozhodným hlasem, při čemž Charlota v mžiku posmutněla. Samota ji znovu vyčkává a dorazí v plné své síle hned zítra ráno.

Nedalo se nic dělat, než konat potřebné navzdory všem nepříjemnostem. Byla jeho povinnost vyřešit situaci, ať už se jednalo o cokoli. Proto hned následujícího rána stáli oba dva před zavazadly zaplněným kočárem.

,,Moc mě mrzí, že tě opouštím tak brzy," zasteskl Karel znovu a opakovaně. Včerejší večer tuto větu zopakoval snad po každém vzdechu.
,,To nevadí," snažila se klidný tón, ačkoli uvnitř byla z jeho odjezdu nesvá. Nechtěla být zase osamocena. Když to tak bude, depresivním myšlenkám se už asi neubrání. On navíc určitě neodjíždí jen zřídkakdy, ale často, tudíž si na to musí stejně navyknout.

,,Můžeš přijmout to pozvání na ples. Poslal ho přeci sám král." Úšklebek při těch slovech nemohl chybět.
Charlota na něj však odmítavě pohlédla. ,,Co bych na dvoře dělala, když tam nebudeš ty?" Věděla, že ho tato slova potěší, proto ještě k tomu nasadila obličej malého neviňátka. ,,Hlavně, aby ses mi vrátil vcelku, ať už se chystáš kamkoli." Přitiskla se k němu blíže a upravovala mu jakýsi cestovní pláštík.
,,O tom nepochybuj." políbil ji na čelo a mimoděk objal.

,,Jak to tady bez tebe zvládnu?" zašeptala procítěně a pro jednou upřímným strastným hlasem. Ať už znamenal cokoli, bylo v něm skryto mnohem víc, než si sama uvědomovala.
Upřel své dobrosrdečné oči do jejích a odvětil: ,, Kvůli tobě se vrátím, co nejdřív to půjde. Ani si nevšimneš mé nepřítomnosti." Na to už jen pohladil její tvář a nasedl do vozu. Jakmile kočí koně pobídl, dal se kočár do zběsilé jízdy, kdy ještě dlouho po jeho definitivním odjezdu postávala Charlota před vchodovými dveřmi.

Ahojky :)
Už v pořadí 8. kapitola je na světě. Já vím, zatím se v příběhu nic moc neděje. Věřte, že ani mě to nebaví tak, jak by asi mělo. Utěšuje mě však fakt, že v přespříští kapitole započne něco, na co se osobně moc těším :D
Mimochodem, děkuji moc za vaše hvězdičky a komenty, které příjemně zahřály u srdce. Jste fakt zlatí, že i přes to, co jsem už zmínila, stále čtete dál :)