Kousek králova srdce

14. Kapitola

Tóny nesoucí se místností pohltily zcela všechno. Vytvořily jakousi clonu, v níž neexistují žádné problémy, myšlenky, nic. Jen ta hudba, které mohla Charlota s potěšením naslouchat.

Skoro jako by se ocitla na jiném místě, kde je všechno, jak má být. Tak snadné, jako byla ta božská skladba zahrána. S takovou lehkostí a zároveň vášní. Kéž by byl i život takový!

S očima plných nevyžádaných slz věnovala dvorské kapele své nejpoctivější potlesky. Ze zvěstí věděla, že jsou prý dobří, ale že až tak moc? Mohla by je poslouchat hodiny a stejně by neměla dost. Chtěla je jít pochválit i slovně, avšak běhEm toho, co se rozkoukávala, byli oni dávno pryč.

,,To byla nádhera!" projevila své pocity nahlas a pohlédla na Beátu po svém boku.
,,Ano, bylo to obstojné," řekla nezaujatě, čímž ji Charlota musela pouze ospravedlňovat delším pobytem na dvoře, který zapříčinil ignoraci všeho výjimečného. ,,Viděla jsi toho houslistu?"
Charlota se s protočením panenek usmála. ,,Ano. Nešlo ho přehlédnout, když si do mě dokonce i šťouchala."
,,Musela jsem tě na něj upozornit, když si dělala, jako že mě vůbec nevnímáš! " bránila své záměry s vervou. ,,Navíc, byl opravdu ale opravdu hezký. Kdo by řekl, že může být někdo jako on tak hezký." Na vdanou ženu měla tedy až moc velké chutě.

Charlotě nepřipadal nijak zvlášť zajímavý. K tomu všemu na dvoře bylo mnoho jiných mužů, kteří stáli za takovouto pozornost.
,,Spíš jeden!" vykřiklo její podvědomí a tím pádem samozřejmě ihned znejistěla. ,,Vždyť se mi nelíbí, ani trochu!" umírnila jej a začala na rychlo pokračovat v konverzaci o tom úžasném houslistovi.

Charlota kupodivu začala svůj volný čas na dvoře trávit jen s Beátou. Ačkoli byla každá jiná, doplňovaly se. To, co neznala, či neměla vůbec šanci poznat, jí přítelkyně s vervou vypověděla a ještě k tomu přidala pár mediálních drbů. Byla to vcelku všímavá žena, na normál někdy až moc.

Zrovna vstoupily na cestu vedoucí přímo do zahrady, když se k nim zničehonic kdosi přidal.
,,Tady jste!" zaslechla známý hluboký hlas a na to se její srdce divoce rozbušilo.
,,Vaše veličenstvo," řekly jednohlasně a svému králi se ladně uklonily.
,,Hledal jsem Vás." Z jeho pohledu bylo jasné, ke komu vlastně mluví a nebyl jím nikdo jiný, než naše milá Charlota.
Beáta jako ze samozřejmosti hodila po překvapené dívce pohled říkající Tak si to s ním užij! a velmi tiše zmizela zpět do hradu.

,,Vaše jasnost odpustí, ale netuším, co po mně mohlo chtít," promluvila co nejklidněji a vydala se jím následována dál skrze stromové porosty lemující cestu, kde slunce pomalu ale jistě opouštělo horizont.
Pobaveně se uchechtl a jak jinak než svůdným hlasem pravil: ,,Chtěl jsem Vám poklást jednu otázku." V ten moment se mu v očích ďábelsky zablýsklo. ,,Zítra se koná malá sešlost, jen pár vybraných osob a Vy mezi ně patříte."
Charlota i přes svou bystrou mysl a rychlý úsudek nechápala, proč by jí tam chtěl. Proč si dělá takovou práci, aby tam byla. Proto se zastavila v chůzi, aby snad lépe zřela emoce, které při odpovědi vyjeví, nebo mu třeba jen lépe viděla do tváře. Je totiž o hlavy vyšší než ona. ,,Smím vědět, z jakých důvodů jsem byla pozvána?"
,,Je jich mnoho," hlesl skrze šibalský úsměv.
,,Pak tedy alespoň jeden."
,,Zaujala jste mě," odvětil tichým hlasem.
,,Zaujala?"
,,Ano, zaujala."
,,Proč?" Stále do něj vpíjela své jantarové oči vůbec mu v tu chvíli nerozumějící.
,,Moc otázek, málo odpovědí," zasmál se přihlouple a provokativně se ke Charlotě naklonil, zřejmě tušící její reakci v podání strnulého postoje. ,,Tak přijdete?"
,,Bohužel, mám na zítra něco jiného." Rychle vymýšlela, co by tak vlastně mohla dělat, však nic reálného jí zrovna v tu chvíli nenapadalo. ,,Jdu s mou přítelkyní Beátou na večerní procházku."
,,Vy mě snad odmítáte?" I jen to, že pozvedl obočí, bylo v jeho podání vyzývavé.
,,Ano, už to tak vypadá," řekla hrdě, až dokonce pocítila jakousi neviditelnou sílu, kterou nad tím mužem převzala.
,,Přeji tedy hezký večer, slečno Cuvierová." Na to se hned vydal zpět do hradu, u čehož byl celou cestu Charlotou pozorován.

,,No teda! Co to mělo být?!" pomyslela si ještě celá roztěkaná pochodující dál do zahrady.

S muži neměla Charlota nijak velké zkušenosti. Vyrůstala sice s bratry, ale to s králem se jejich hovorům ani trochu nepodobalo. I Karel se vyjadřoval jinak, nemluvil v takových zvláštních hádankách. Nedokázala ho pochopit. Neviděla do něj tak, jako do všech ostatních. Nevěřila, že se jí to může vůbec stát, ale stal se pro ní záhadou, které zničehonic toužila přijít na kloub.

Myšlenky o Karlovi vedly také k tomu, že jakmile vešla do svého pokoje, na stole na ní již vyčkával dopis s úhledným rukopisem, jež rozpoznala téměř ihned díky pečlivému pročtení jeho deníku.

Velmi dlouhou chvíli jen tak stála u stolu a pozorovala ho. V hlavě se jí honily myšlenky, jakože ho buď může roztrhat, spálit anebo v neposlední řadě přečíst. Vyvedená z míry z toho nevychovaného krále najednou nevěděla co dělat.

,,Proč bych to vlastně měla číst? Co mi může napsat, když mi to podstatné a důležité nedokázal povědět naživo?" zvítězila zloba a ona vzala hrubě obálku do ruky chystající se jí ihned zničit. Jenže to nedokázala, čímž se ujistila v tom, že takovou nenávist k němu pravděpodobně necítí. Existuje tedy ještě jiná varianta a to je ta, že si psaní uchová. Možná až bude na pokraji zhroucení by mohl pomoci a jaksi jí povznést.

Druhý den ráno si jí hned po snídani odchytila Beáta dychtící po informacích o včerejším rozhovoru s králem.
,,Proč si najednou tak nesdílná?" otázala se jí, když si všimla, jak se její přítelkyně z odpovědí vykrucuje.
,,Nemám co sdílet," pronesla bez emocí a došla si sednout na válendu tísnící se ke zdi v rohu dámského salónku. Celé to vznešené místo vyvyšovalo nezměrné množství květin a obrazy tak precizní, až nebylo možné uvěřit, že byly malovány lidskou rukou.
,,Takže už jsi propadla jeho kouzlu?!" vypískla až moc hlasitě. Když si to však uvědomila, pošetile se zachichotala a chytla Charlotu za ruku chystající se pokračovat.
Ta jí však rychle předběhla. ,,Nikdo mě neokouzlil, jen ti o tom nemám co povědět."
,,Dobrá tedy. Jen kdyby tě to zajímalo, myslím, že se mu líbíš."
V prvotním překvapení na ni s nepředvídatelnou radostí vykulila oči. Stejně to netrvalo dlouho, protože si uvědomila, o kom je vlastně po celou tu dobu řeč a také, že zrovna u něj by toto tvrzení vskutku nemělo žádnou váhu. ,,Tomu se líbí každá."
,,Možná máš pravdu. Jenže tebe naháněl, už po několikáté."
,,Teprve po druhé," napravila na pravou míru Charlota, ale i tak se musela pošetile uculovat.
,,Je tedy dobře, že jsem souhlasila."
,,V čem?" podivila se tmavovlasá dívka a zvedla se ze své pohodlné pozice polo lehu.
,,Že se dneska dostavíme."

Ahojky :)
Tak další kapitola, v pořadí už 14. je zveřejněná! Moc by mě zajímal Váš názor na rozvíjení děje nebo na postavy v příběhu, konkrétně na krále, který se začíná čím dál tím víc projevovat a celkově objevovat v Charlotině světě. Samozřejmě ani dnes nebude chybět děkování :D takže Vám moc moc děkuji za čtení Kousek králova srdce, ani nevíte, jakou radost mi to dělá, když se jen podívám a vidím, že už má 456 shlédnutí a 122 hvězdiček! Jste zkrátka a dobře skvělí, milí čtenáři :)