Hned druhý den se chystala na cestu. S jakýmsi elánem byla po dlouhé době schopná dělat vše potřebné rychle a s radostí, tudíž ani zabalování nebylo překážkou. Samozřejmě se cítila i nejistá, zda-li její plán vyjde a také, aby vyšel dle jejího přesvědčení. Nicméně se těšila, až ho znovu spatří. To jí stačilo, jen ho zahlédnout. Tak prosté v tuto chvíli její přání bylo.
,,I ten bílý klobouk?" otázala se Annabeth během posledních dodělávek na odjezd.
,,Ano, ten si vezmu teď." S přitakáním ho přijala a nasadila na rozpuštěné kaštanové vlasy.
Až v zrcadle, kde si ho vskutku precizně upravovala, si všimla služčina neobykle intenzivního pohledu. ,,Všechno v pořádku?"
Na její otázku jen nesouhlasně zakroutila hlavou. ,,Víte, ještě jsem Vám nepoděkovala, za..však víte. Za to, jak jste se mě onehdy zastala..."
,,Bethi, nemáš mi za co děkovat," odvětila Charlota nesouhlasným tónem. ,,udělala bych to znovu, kdyby bylo potřeba. Navíc, to král tě zachránil, ne já." Musela se pousmát Antonínovu odvážnému konání. Tato záležitost na něj vrhala ještě lepší světlo, než jaké si doposud vyfantazírovala.
,,I tak Vám moc děkuji."
,,Jsem ráda, že jedeš se mnou, Bethi," usmála se na ni přívětivě, i když věděla, že ji na Beatino sídlo nebere jen tak nezištně. Za prvé, chtěla s sebou mít alespoň jednu spřízněnou duši, jíž se Annabeth za tu dobu, co se znají, rozhodně stala. A zadruhé, potřebovala osobu zaručující alibi, že trávila celý týden přímo na sídle a ne někde jinde.
Poslední objetí, láskyplná slova na cestu a to již seděly obě dívky v kočáře. Tím fáze druhá neboli definitivní odjezd započala.
Zbývalo pouze poslat Antonínovi dopis. Musela doufat, aby mu došel co nejdříve. O to se každopádně jistým způsobem postará, protože hodlá poslíčka mírně uplatit o rychlé dodání.
Hlavním obsahem dopisu mělo být děkování za pozvánku na slavnosti a na zadní straně zmínka, že se s ním touží sejít.
Drahý pane,
snad jen odloučení od Vás je v tuto chvíli jediným mým problémem. Odjíždím na sídlo dvorní dámy, k mé jediné přítelkyni na dvoře. Pokud máte i nadále zájem se se mnou setkat, vyhledejte mou osobu zde. Snad na Vašem sídle, jež je tomu jejímu tak blízko, naleznete vhodnou komůrku ke schůzce. Budu doufat, že se toto psaní doručí přímo do Vašich rukou. Za předpokladu že ne, jde pouze o mylný dopis jedné zhrzené lásky.
Strach, že se neobjeví, se začal prohlubovat s každým ujetým kilometrem. Může se na ni vykašlat. Mohlo snad jít jen o jakousi strast, že nemá na dvoře žádné pobavení? Nemusí brát svá slova v potaz a vykonat, co si před tím usmyslel. Ach, kéž ji nezklame!
Sídlo obrostlé z velké části břečťanem na ně vykouklo už z dáli, neboť se tyčilo na výše postaveném pahorku. Malebná krajina v kopcích se linula kolem, vytvářející až romantická zákoutí.
ČTEŠ
Kousek králova srdce
Historical Fiction,,Myslím to vážně," pronese kurážně a najednou prudce zastaví. Ona však ví, že jsou to jen pošetilé žvásty. Nemůžou být spolu, není to správné. Věděla to už od samého počátku a ví to i teď. Pohlédne do jeho hnědých očí, které mají jako obvykle rošť...
