Kousek králova srdce

12. Kapitola

Nikdy nečekala, že budou činnosti na dvoře tak pestré. Hraběnka z Anjou ji ve všem vyškolila, dala jí na výběr z nezměrného množství zálib, které ona sama upřednostňovala. I jiné před ní však nezaujatě zmínila. Vyšívání, odpolední hodiny tance, poslouchání královské kapely, nebo ledabylé posedávání kdekoli se jí zamanulo. Měla najednou takový výběr, až stejně skončila v parku pod stíny stromů pohodlně si hovící na lavičce. Hraběnka z Anjou jí dělala jak jinak společnost. Nebyly tam však samy, neboť mnoho dam a pánů se pro dnešek rozhodlo jít se kvůli velkému parnu vykoupat do mělké říčky, jež se linula před jejich zraky.

,,Vidíte tamhle toho ubožáka?" upozornila ji hraběnka ukazující na muže, který právě cákal vodu na nějakou nestydatě odhalenou dámu.
,,Ten s tou pleší?"
S úsměvem přikývla a pravila: ,,Jeho žena, Patricie se, myslím, jmenovala, ho nedávno podvedla."
,,Opravdu?" Ten dvůr se nevěrou jen hemží!
,,Ano, hanebnice jedna. I když já bývala podobná!" Samým překvapením na ni upřela oči, načež se hraběnka hrdelně zasmála. ,,Hádej s kým? Je to jasné jako facka."
,,Že by s králem?" dovtípila se ihned zaměřující svůj pohled na opodál stojící trůn, na němž naštěstí nikdo nevysedával.
,,S kým taky jiným. Šíří se fámy, že spolu prý odjeli až do Paříže. Královna si ale i tak zachovává klidnou tvář." Charlota pokývala hlavou v souhlas zkoumající davy, zda-li mezi nimi náhodou vládkyně není. Jako obvykle se zde však nenacházela, skoro jako by jí zábava tohoto rázu byla až moc prostá.

,,Marie!" zavolal na ženu sedící vedle Charloty kdosi z dáli. Jakmile jej hraběnka zmerčila, bez dalších slov se zvedla a rychlými kroky si to k němu razila.

Byl to už od pohledu pyšný muž, který ve chvíli, kdy byla hraběnka u něj, ji začal horlivě vítat a laskat její napudrovanou tvářičku.

Jak tak osaměla, rozhodla se jít na menší obchůzku podél řeky.

Léto stále dokazovalo svou sílu, proto byla tráva lehce nažloutlá a seschlá, ačkoli procházela ve stínu vysokých dubů. Skoro na každém kroku břehu byl nějaký šlechtic či šlechtična ve spodních prádlech buďto hlasitě výskající nebo opalující se na horkém slunci. Ne že by nerada podléhala letním radovánkám, ale pro dnešek raději vše jen pozorovala zpovzdálí v suchu a klidu. Ještě se na dvoře necítila tak bezstarostně jako všichni kolem ní.

Najednou před sebou spatřila několik mokrých lidí vystupujících z řeky. Všichni hlasitě debatovali a smáli se skoro jako malí.

,,Slečna Cuvierová!" zaslechla, jak jí jeden z mužů oslovil.
V moment, kdy zjistila identitu onoho muže, jí srdce začalo hlasitě tlouct. Mají na sebe vskutku štěstí.
,,Vaše jasnosti," řekla s úklonou toužící ho rychle obejít.
On však neměl v plánu uhýbat a šibalsky se usmál. ,,Jak to že se také nekoupete?"
,,Co je ti po tom?!" chtěla na něj vyštěknout, avšak jen tak tak své podvědomí umírnila.
,,To víte, ne každý touží ponořovat své tělo do kalné vody."
,,Není Vám snad naše voda dost dobrá?" podivil se naoko vážně. Vzápětí se jeho pohled stal však ještě intenzivnějším a pronikavějším, jako by Charlotě viděl až do samého nitra. ,,Je škoda nechávat takové krásné tělo, jako máte Vy, oblečené." Pyšně se uculil zřejmě pobaven Charlotinou reakcí v podání překvapené grimasy.
,,I přesto preferuji zahalenost," pokusila se o hrdou tvář a rychle se uklonila odcházející od toho nafoukaného bastarda pryč.

Nemohla uvěřit svým uším, že něco tak zvrhlého řekl nahlas. Vždyť je to král! Měl by mít úctu nejen ke svému postu, ale i k ženám!
,,Určitě mě chtěl ztrapnit," pomyslí si nakvašeně a přidá ještě víc do kroku, aby byla od místa posměchu co nejdál.

Popošla už hezký kousek od králova davu, při čemž se k ní zničehonic připojila jakási krásně oblečená dívka.
,,Král je docela číslo, že?" řekla posměvačným hlasem.
Během těch několik sekund ticha Charlota přemýšlela, zda-li shlédla její trapnou chvilku s králem, nebo snad byla mezi těmi koupajícími se lidmi, což by bylo nadmíru ponižující. To, jestli ji vůbec někdy na dvoře potkala, také nebylo zcela jasné, i přesto se na ni však vlídně usmála. ,,Ano, jeho chování na veřejnosti je vskutku vybrané."
Dívka s medovými vlasy se jemně zachichotala a zavěsila se do ní, jako kdyby se znaly už léta. ,,Jste přítelkyně hraběnky z Anjou, že?"
,,Hraběnka z Anjou je tetou mého snoubence."
,,Tak Vy jste ta dáma, kterou si pan rádce konečně vybral? Vy jste mi šťastlivec!"
,,Vybral? Směnil," vplynulo jí bolestně na mysl, ačkoli se to snažila ignorovat.
,,Omlouvám se, ale asi jsem přeslechla Vaše jméno," vzchopilo se její slušné chování.
,,Jmenuji se Beata, jsem dvorní dámou našeho veličenstva." Provokativně protočila panenky a tajnůstkářsky se k Charlotě naklonila: ,,Kdyby jste čirou náhodou toužila po jiné společnosti, než je ta stará paní, dnes večer se koná malá oslavička a Vy jste, má milá, srdečně zvána."

Ačkoli jí Beatina slova pronesená k hraběnce trochu pobouřila, se na ono společenské dostaveníčko vskutku dostavila a to i přes prvotní ostych.

Bylo jich tam zhruba osm. Beatina nejlepší přítelkyně a zároveň další dvorní dáma Elizabeth, která tam byla i se svým mužem, už od pohledu arogantním šlechticem bez špetky slušného chování. Ten s sebou přivedl své přátele, jejichž jména si v tom spěšném seznamování nikterak zapamatovala. Vlastně byla v jejich skupince mužská převaha, což samozřejmě nikomu nevadilo, ba naopak, byla s nimi totiž poměrně legrace.

Hned vedle ní seděl muž jménem Daniel, který ji po celý večer až nekonečně bavil. Měl ostražité zelené oči a roztomilé hnědé kučery, čímž jí spíš připomínal jejího nejstaršího bratra Františka. Navíc byl ještě sympatický a také hovorný, díky čemuž si Charlotu doslova získal.

,,Takže ty už jsi zasnoubená?" optal se překvapeně, při čemž jim obou nalíval do prázdných sklenic.
,,Ano, už skoro měsíc," odpověděla s úsměvem pobavená jeho zaskočenou reakcí. On byl očividně i přes pokročilejší věk ve fázi, kdy rozhodně nehledá závazky.
,,Charlota má hold štěstí!" připojila se do hovoru Beata, zrovna když si hověla na klíně jednoho z pánů. Jen z jejich laškovného oťukávání poznala, že se nejedná o jejího manžela, kterého dle pronesených slov opravdu měla. No, jak je vidět, tak manželství je na dvoře na obtíž a proto se raději zcela ignoruje.
,,To ano. Snad každá svobodná žena na dvoře toužila po hřejivém objetí pana rádce." Elizabeth se oslnivě usmála, načež jí pohledem zmrazil muž po její pravici. Evidentně mu nevyhovovala pochvalná slova na kohokoliv jiného, než byl on sám.
,,Nebo po samotném králi."
K této poznámce se však nikdo nevyjádřil, protože to bylo nemístné. Kdyby byla Charlota kupříkladu jen s Beatou či hraběnkou z Anjou, klidně by něco takového řekla naplno, ale před tolika lidmi?
,,Mohu si u tebe zamluvit tanec?" vysvobodil Daniel Charlotu z dumavých myšlenek vpíjející do ní ostražitý pohled.
,,Jaký tanec?"
,,Zítřejší," usmál se radostně. ,,na té slavnosti."
,,Ach, jistě. Zítra se koná ta převeliká sláva. Moc ráda." Věnovala mu přátelský úsměv a on jí ho s potěšením oplácel.