Kousek králova srdce

32. Kapitola

Už teď se cítila jako vyvrhel. Každý člověk na dvoře samozřejmě věděl všechno o jejím vztahu s králem a to ještě před tím, než vůbec mohla být oficiálně přijata jako metresa. Inu, potvrzuje to skutečnost všemožných špehů a špiónů, jež tyto informace roznášejí. Většina z nich bude nejspíše pod velením navarrské královny, ačkoli zůstává jedna osoba, která má sice jakési špiónské móresy, nicméně nepatřící mezi královniny dvorní dámy. Hraběnka z Anjou. Co je ona zač? To ale není pro Charlotu v tuto chvíli nijak zvlášť důležité.

Pokoušela se brát celou situaci s hrdostí a pýchou, neboť takováto příležitost se přeci jenom nenaskytne každému. To, že ho dokonce má ráda a nejde jen o činy z donucení, je přeci nadmíru šťastné. Pohledy, slova a drby, které začaly šlechtičny roznášet, jí bohužel moc nepomáhaly. Jaké podlé lži si vymýšlejí! Mezi ně patří například klep, že je Charlota těhotná a proto se stává královo milenkou. Nebo, že je zlatokopka a holka, co přelétává od krále hned do postele pana rádce, je již na celém dvoře známé. 

Stejně ale věděla, že nevycouvá. Na rozdíl od svých prchavých rozhodnutí si tímto byla jistá a nehodlala ustupovat. 

Byl již večer, kdy se díky nejméně hodinového přemlouvání sama se sebou rozhodla povečeřet s ostatními dvořany. Byla si vědoma šuškání kolem, však snažila se to vší silou ignorovat. Popravdě, nebyla v tom zase tak špatná. Upínala se totiž na něj. Vypomáhal jí třeba jen Antonínův letmý pohled či okouzlující úsměv, leč ani nepatřil jí. Seděl sice pro dnešek vedle královny, ale na tu se pro jistotu neupínala, jen on byl cílem jejího zření.

Jako obvykle se po jídle shromáždilo několik lidí ve velkém sále, kde za doprovodu kapely pokoušeli o tanec. 

Chtěl mu být na blízku, protože se pro ni stal tím jediným, co jí na dvoře těší. Díky upřednostnění sebe nad ostatními jí už nikdo jiný nezbyl.
,,Vaše veličenstvo," promluvila na něj, při čemž se mírně uklonila.
Antonín překvapen jejím odvážným konáním, neboť se k němu připojila i přes přítomnost několika nabubřelých šlechticů, se na ni vzápětí potěšeně usmál. ,,Omluvíte mě, pánové?" Jako na povel všichni zmizeli. Zbyl s ní jen král v krásném svátečním oblečení, se zlatou korunou na hlavě, strništěm na tváři a jiskřičkama v očích. V tuto chvíli už její král, čemuž se musela potutelně culit.
,,Nechtěla jsem Vaše veličenstvo vyrušit od politických záležitostí," pronesla lehce koketním tónem, na který se stal Antonínův pohled mnohem intenzivnějším
,,Jsem si jistý, že přesně to byl Váš záměr, slečno Cuviérová. Navíc, pro dnešek Vám to i mile rád odpustím, jste mnohem zábavnější než ti čtyři." Na poslední větu snad kvůli efektnosti svého malého výstupu ztišil svůj chraplavý hlas.

Náhle Charlotinu pozornost upoutala osoba, jež před zraky všech ostatních rychle v závěsu s několika dámami opustila místnost.
Hned, jak se jejich zmatené pohledy střetly, se Antonín mírně ušklíbl. ,,Inu, hned je tady vzduch přijatelnější," utrousil na královnin odchod a více se k Charlotě přiblížil. ,,Jaký je zatím tvůj názor na bytí milenky krále?"
S menším překvapením k němu spiklenecky naklonila hlavu. ,,Mám pocit, že jsem zatím nezapočala dělat to, co by pravá milenka měla v popisu práce."
Tušila jeho reakci, která se skutečně udála v podání náhle vážné tváře. ,,To neříkej dvakrát." Musela se zkrátka na jeho slova zasmát, on se ale za chvíli ozval znovu. ,,Myslím to vážně. Jaký je tvůj postoj k věci?"
,,Nebudu tě zatěžovat záležitostmi, které mi znepříjemňují život. Nic s nimi totiž nezmůžeš, ať jsi, nebo nejsi král."
Na její upřímnost pouze pokýval hlavou, jakoby se vzdával. ,,Tak ti alespoň představím, jaká jsou pozitiva." Hned na to zatleskal rukama, čímž utišil hudbu a celkový ruch v sále.
Několika stručnými slovy ohlásil v sále, ať muzikanti hrají něco pro všechny dámy na dvoře. Umíte si asi představit, jaký dojem to na Charlotu udělalo, proto, věnující mu úsměv, s ním odešla na parket. 

Jakoby každá chvíle s ním byla svým způsobem jedinečná. I pouhý tanec, který nebyl jejich prvním, si užívala s radostí, jež intenzivně zaplňovalo celé její nitro. S jakýmsi blahem, zcela zapomínající na všechny své strasti, které zahrnovaly samozřejmě i přítomné čumily kolem, vpíjela své do široka rozevřené oči do těch Antonínových. Jak moc do něj je zamilovaná! V tuto chvíli nepotřebovala víc než jeho. Otázkou je, zda-li jí to bude stačit i v budoucnu, na což samozřejmě ani nepomyslela.

,,Jaký úžasný večer!" pomyslela si radostně, když už byla konečně ve své komnatě. Annabeth zde z neznámých důvodů nebyla, ale ani to jí nevadilo. Proč by taky mělo? Ať si žije svůj život, když má na něj právo.

Ve chvíli, kdy se pokoušela rozvázat korzet, někdo náhle vstoupil do pokoje. Mírně zaskočená se otočila ke dveřím. Ten zjev jí vyrazí dech a srdce naplní úzkost. Stojí tam on. Už zprvu ale ví, že je jiný. Vlasy má divoce rozcuchané, tvář jaksi zdrcenou a unavenou. 

,,Charloto!" zavolá na ni Karel na normál až moc hlasitě. ,,musíme si promluvit."
Místo slov stojí jako přikovaná před zrcadlem, hledící, jak se k ní rázným krokem přibližuje.
,,Nedovolím to!" V ten moment, kdy je už těsně u její tváře, Charlota zavětří alkohol.
,,Bože, on je opilý! Nikdy nebyl opilý!" uvědomí si rozrušeně, ale i tak kupodivu vcelku vyrovnaným tónem promluví: ,,A co přesně mi hodláš zakazovat?"
,,Budu za tebe bojovat."
Zaskočená tou změnou v názorech a jeho ledovým klidem se na něj zamračí. ,,Na boj je pozdě..."
,,Nedovolím, aby ses stala jeho děvkou!"
,,Jsi opilý. Jdi si lehnout." Pokouší se kolem něj projít, ale on jí chytne za paži.
,,Jak si mi to mohla udělat? Jak ses mu mohla zaprodat?"
S jeho trefnými slovy má najednou Charlota štiplavé slzy v očích.
,,Jen mi řekni, jak?!"
,,Já..nevím..prostě se to stalo...Omluvila jsem se ti a znovu se ti omlouvám.."
Konečně se mu vysmekla a šla si sednout na postel, kde si zakryla oči dlaněmi.
,,Omlouváš se mi?" vysměje se jí. ,,Já jsem tě miloval!"
Nevěřícně si odkryje oči, jakoby toho muže neznala.
,,Nechal jsem tě přestavit dům, přivezl jsem tvoje rodiče!"
,,Nikdo se tě o to všechno neprosil, pokud si dobře vzpomínám," zvýšila už také svůj hlas.
On však i nadále vedl svou. ,,Dal jsem ti všechno a býval bych to taky udělal! Ale Tobě to stále není dost! Ty si musela vlézt do postele samotného krále."
,,Tak takhle to vidíš..." sotva popadala dech z jeho náhle necitlivých slov. ,,ale to, že sis mě koupil, je podle tebe to všechno, cos mi hodlal dát?"
Karel stojící necelý metr od ní se najednou zcela zarazí a upře na ní své modré oči. ,,Koupil? Chalroto, o čem to mluvíš?"
Řekla to. Věděla, že už nemůže zastírat skutečnost. ,,Vím, že jsem byla jen předmětem smlouvy mezi mými rodiči a tebou, kdy za mě dostali svůj majetek nazpět."
,,A to víš odkud?"
Trochu zahanbeně najednou hledí do země. ,,Četla jsem tvůj deník."
,,Co že si?!" vybuchne znovu, však pak se hned znovu dá do klidu. ,,už půjdu."
,,Ne, Karle, počkej!" zastavuje jej, načež se zvedá na nohy. ,,takhle neodcházej.."
,,Proč mám zůstat? Chceš mi snad ještě říct, co sis přečetla v mém deníku?"
Bez dalších slov opouští místnost. 

,,Co jsem to udělala.." zašeptala, při čemž dávno ztrácela samu sebe. Slzy jí rozostřily vidění, tak zabořila celou bolestí a zármutkem obličej do polštářů.

Tak, a teď zbývá už jen jedna kapitola a epilog :-) Budu se to snažit během prodlouženého víkendu už na dobro zveřejnit. Mimochodem, co říkáte na Karla teď? Změnili jste na něj názor?