Savior

Kapitola 5.

Zdravím, zde je další díl Savior. Přeji příjemné počtení a za komentář či hvězdičku budu ráda. ♥

Již kolem půl páté jsem byl připraven a netrpělivě vyčkával, až se pro mě Matt zastaví. Oblek mi perfektně padl a já v něm vypadal o něco starší. Vlasy jsem si ještě předtím omyl a vysušil, nyní mi volně splývaly podél obličeje. Byl jsem nervózní. Normálně jsem měl chuť si dát panáka, abych se trochu uvolnil, ale bál jsem se, že by mi to v tom teple a na prázdný žaludek stouplo až moc do hlavy a já nechtěl Matta nějak ztrapnit. Proto jsem jen chodil sem a tam a netrpělivě se rozhlížel kolem. Doma byl jenom táta, v obýváku seděl a pracoval. Ignoroval mě. Prvně se na mě sice podíval, ale ani se nezeptal, kam jdu a proč na sobě mám oblek. Opravdu skvělé. 
Avšak v tu chvíli se ozval zvonek a já ihned přešel ke dveřím. S nádechem jsem je otevřel...a měl jsem chuť je rovnou opět zabouchnout. Stál tam Matt, jak jinak, ale v obleku mu to neuvěřitelně slušelo. Měl na sobě světlý oblek a pod sakem mu byla vidět část tmavé košile. Oblek krásně obepínal jeho svalnaté tělo a já se na něj nemohl vynadívat. Avšak pak jsem polkl a zadíval se mu do očí. Na tváři mu hrál lehký úsměv a prohlédl si mě. Avšak pak ke mně natáhl ruce a já lehce ucukl. On jen povytáhl obočí a upravil mi kravatu, co byla lehce nakřivo. "Vyrazíme?" Zeptá se pak a já, načervenalý v tvářích, přikývnu. Popadnu jen mobil a peněženku a již se vydám za ním. Opravdu se již...nemohu dočkat. 
Cesta autem uběhla celkem rychle už díky tomu, že mi vysvětlil, co a jak bude a co mě čeká. Pozorně jsem ho poslouchal, abych si vše zapamatoval a nic nepopletl. Vlastně nebudu dělal ani nic moc, jen s ním budu kdesi sedět a zapisovat či dělat něco s papíry. Dojeli jsme na parkoviště a po chvíli již vcházeli do veliké budovy. Výtah nás zavezl kamsi až nahoru a u mě se opět dostavila nervozita. Bál jsem se, že něco zvorám. Jindy mi to problémy nedělalo, ale před Mattem jsem byl z nějakého důvodu stále nervózní. Opravdu mi na tom záleželo. Avšak to už jsem pocítil dotek na svých vlasech a překvapeně jsem se na Matta otočil. Pohyb ruky dokonal a po vlasech mě pohladil. "V klidu, zvládneš to." Ujistí mě se zvláštním tónem hlasu a s tak krásným úsměvem, až mi srdce vynechá pár úderů. Nestačím ale nijak zareagovat, neboť se ocitneme na místě. Tak, jde se do jámy lvové. 
Avšak vše proběhlo nečekaně rychle a dobře. Seděl jsem vedle Matta u dlouhého stolu a naproti nám seděli dva muži. Ten jeden, pravděpodobně šéf, si Matta měřil zlým pohledem, ale Matt měl mrštný jazýček a s nenápadnými, avšak nápadnými 'urážkami' si muže dobíral. Pochopil jsem, že se ti dva nemají rádi. Ale i tak vše dopadlo dobře a my po nějakých dvou hodinách jeli zpět dolů. S úlevným výdechem jsem se opřel o stěnu výtahu. "Páni, zvládl jsem to." Řeknu a v hlase mi je znát úleva. Matt se na mě podívá a usměje se. "Šlo ti to skvěle, opravdu díky za pomoc." Poděkuje mi. Chci na to něco říci, ale to mi už zakručí táhle v břiše a já sklopím rudé tváře. "Ah, doufám, že se ke mně připojíš na večeři." Zeptá se Matt vzápětí a já se na něj omluvně zadívám. "Rád." Šeptnu pak. Rád s ním budu trávit čas, je mi s ním skvěle. 

Zavezl mě do nějaké restaurace, co již na první pohled vypadala, že zde bude draho. Ani jsem nečekal, že by jedl někde jinde, spíše doufám, že se zde doplatím. "Dobrý den, máme zde rezervaci pro dva." Oznámí Matt číšníkovi, co k nám ihned přiběhne. Ten se podívá do seznamu a přikývne. Pro dva? Copak Matt počítal s tím, že s ním půjdu na večeři nebo jsem mu překazil plány? "Dej si, co chceš, vaří tu opravdu skvěle." Přeruší tok mých myšlenek a odsune židli, abych se mohl posadit. Překvapeně zamrkám, ale pak se stydlivě usměju a s tichým díky se usadím. Nakonec jsem si vybral salát s mořskými plody. Tomu nikdy neodolám. Při jídle volně konverzujeme, avšak po chvíli se na mě Matt šibalsky zadívá a já se zarazím. "Po dnešku jsem doufal, jestli bys mi nemohl pomoci i jindy. Pozítří mě večer čeká obchodní večírek a byl bych rád, kdybys tam šel se mnou." Požádá mě pak a já jen nechápavě pootevřu ústa. Avšak ihned se vzpamatuji a horlivě přikývnu. "Moc rád!" Souhlasím nadšeně. Skvělé, budu s ním moci být častěji! Tedy, ehm. 
Po nějaké hodince jsme se vraceli na hotel a já přemýšlel. Nyní cesta probíhala v klidu. Až před hotelem se na mě Matt otočil a vypnul motor. "Půjdeš ještě chvíli ke mně? Chci, abys sepsal o dnešní schůzi zprávu a tvůj názor." Požádá mě pak. Já jen, jako v mrákotách, přikývnu a poté již společně míříme k němu. Ne, opravdu to nechápu. Chce tohle? A já budu u něj? No...páni. U něj v apartmá se zuji a zamířím za ním. Usadí mě do obýváku a dá mi notebook, do kterého budu psát. On někam zmizí a já se do toho ponořím. Po chvíli mám hotovo a spokojeně se protáhnu. To ale uslyším cinkot sklenek a otočím se. Za mnou stojí Matt, v ruce má dvě sklenky a ve druhé flašku červeného. "Takové malé poděkování. Tvá matka říkala, že máš červené rád. Sice jsi ještě nebyl dospělý, ale myslím, že to nevadí." Řekne, jako by o nic nešlo. S díky sklidí notebook a do sklenek nalije víno. Jednu pozvedne a druhou ke mně přisune. Nezmohu se na slovo, jen sklenku pozvednu a přiťuknu si s ním. Usadí se naproti mně do křesla a sleduje mě. Nervózně uhnu pohledem. "Uhm, proč...proč tohle vše děláte?" Zeptám se tiše a pohledem brouzdám kolem, po jeho pokoji. Chvíli je ticho, avšak to, co pak uslyším, mi nahrne slzy do očí.
 "Tvá matka mě poprosila, abych tě nějak zaměstnal." Řekne a já rychle sklopím hlavu. Aha, tak takhle to je. Nedělá to ze své vůle. Nevím proč, ale...bolí to. Opravdu. Nedopitou sklenku vína položím na stůl a zvednu se. "Omlouvám se, že jsem obtěžoval. Peníze za oblek vám dám zítra, nashledanou." Rozloučím se s ním a ihned se vydám rychle ke dveřím, rukou stírajíc osamocenou slzu, co mi unikla z oka. Už jsem skoro u dveří, ale než se naději, cosi mě přimáčkne ke stěně a uchytí mi ruce, tak, abych se nemohl téměř ani hnout. To cosi není nikdo jiný než Matt. Uslzenýma očima k němu vzhlédnu, ale pohled okamžitě sklopím, když mi dojde, že pláču. Nechci, aby mě takhle viděl. A nechci tu být jen proto, že ho o to požádala mamka. "Sakra, kašlu na to." Zavrčí pak a já k němu opět vzhlédnu, tentokrát nechápavě, avšak v okamžení vytřeštím oči, neboť jeho rty ucítím na těch svých. Tiše vydechnu, čehož využije a ihned jazykem vklouzne do mých úst. On...mě líbá?!