Savior

Kapitola 6.

Tááák, nemohla jsem odolat a již nyní přináším další díl! Užijte si počtení, za komentář či hvězdičku budu ráda. ♥

Ležel jsem v posteli, u sebe v posteli, a jen jsem tupě koukal do stropu. Prsty jsem si překryl rty, na které mě včera Matt políbil. Ihned jsem prudce zavrtěl hlavou a více se zachumlal do peřiny. Bylo odpoledne a já za celou dobu nevylezl z pokoje. Zamkl jsem se a i když se sestra i matka dobývaly na dveře, nepustil jsem je dovnitř. Byl jsem z toho mimo, ale totálně. Proč mě políbil? A...proč se mi to tak líbilo?! Když se na to zpětně podívám...stále to nechápu. 

Chtěl jsem odejít, ale on mě zastavil a ihned políbil. Já se nechal. Nechal jsem se líbat, i když jsem ho vlastně vůbec neznal. Líbilo se mi to. A dokonce jsem se do polibku i krátce zapojil. Avšak pak jsem si uvědomil, co dělám. Spíše tedy, co dělá on. Ihned jsem trhl hlavou, čímž jsem polibek přerušil a jen se na něj díval.  Chtěl něco říci a povolil sevření mých rukou. Ale toho jsem využil. Oči jsem měl stále od pláče vlhké a nyní se mi slzy opět do očí draly. Slzy z mé slabosti. Nepřemýšlel jsem a prostě mu vrazil facku. Pak jsem utekl. Jako malé dítě. 

"Neee!" Vyjeknu a hlavu schovám pod peřinu. Já mu opravdu jednu vrazil?! Jak jsem to sakra mohl udělat? Nevylezu z pokoje po zbytek dovolené, nemůžu. Prostě...ne. Co kdybych ho někde potkal? Nedokázal bych se mu podívat do očí. 
Avšak kolem šesté večer jsem přece jen z postele vylezl. Měl jsem chuť se napít. Ne vody, ale nějakého alkoholu. Alkohol...ten jsem potřeboval. Teď ano. Proto jsem si jen dal rychlou sprchu, na sebe oblékl tmavé bermudy, černé tílko a tak nějak si trochu upravil vlasy. Abych aspoň vypadal k světu. Poté jsem se navoněl, popadl peněženku a mobil a vydal se ven. doma nikdo nebyl a já přitom všem úplně zapomněl na kartu. Stejně by mi to teď asi bylo jedno. Prvně jsem nevěděl, kam půjdu, ale pak jsem v centru potkal nějaký pár, kluka s holkou, co rozdávali nějaké letáčky na párty, co měla být v jednom klubu. Neváhal jsem a zamířil tam. Už tu bylo docela dost lidí a pořádně to tu žilo. Přemístil jsem se do baru a připojil se k jedné skupince lidí, co tu byla. Nechtěl jsem na nic myslet, byl jsem smutný. Opravdu jsem doufal, že to vše Matt dělal dobrovolně a ne proto, že ho o to poprosila má matka. To mě opravdu bolelo. Ale teď tu byla tato skupinka pěti lidí, dvě holky, tři kluci. Mluvili anglicky a já se s nimi dal do řeči. Přemístili jsme se k jednomu stolu a bavili se. Jak čas ubíhal, u stolu jsem zůstal jen já a jeden kluk. Celkem jsme si rozuměli. A já měl chuť se odvázat. Možná za to mohla ta spousta alkoholu, těžko říci. Ale drinků jsem v sobě měl už dost. Spoustu z nich mi zaplatil ten kluk, jehož jméno jsem si ani nepamatoval. "Jdeme na parket, ne?" Zeptám se, lehce přiopilým hlasem. Tomu klukovi zajiskří v očích a přikývne. Nechám drink drinkem a přemístíme se na parket. Venku už je tma, ani nevím, jak dlouho tu jsem. Ale je mi to fuk. Ten kluk si mě k sobě přitiskne, jsem zády na jeho hrudi, pěkně na těsno. A vlníme se do rytmu hudby. Možná i ten těsný kontakt má za účinek to, že jsem po chvíli na své zádi pocítil jistý tlak z jeho rozkroku. To mě trochu zarazilo, ale díky množství alkoholu jsem to nijak neřešil. Tančili jsme až do konce písničky, než jsme se vrátili zpět ke stolu. Bez řečí si mě vysadil na klín a chtěl si přivlastnit mé rty. Uhnul jsem hlavou a zasmál se. Z jeho klínu jsem se svezl vedle a upil pití. Jen přimhouřil oči a opět si mě k sobě přitáhl. "Jen nedělej drahoty, vím, že to chceš." Zašeptá mi do ucha, které poté lehce skousne a já se zachvěju. "Jsi si jistý? Jediný, kdo je tu vzrušený, jsi ty.." Oplatím mu stejně tiše. Ale...ale což. Jdu do toho. "Pojď." Mrknu na něj pak, za ruku ho vytáhnu a míříme ven. Ne, normálně bych to nedělal, ale tohle je úplně jiná situace. Zatáhne mě do jedné boční uličky a natiskne na zeď. Rukama mě uchytí za boky a přitiskne si mě na sebe. Má ústa si hned přivlastní v dravém polibku a já se nechávám. Ale i tak...mi hlavou probleskne, že s Mattem to bylo mnohem lepší. Ano, s ním to bylo mnohem, mnohem lepší. Ale co nadělám? On vše dělal jen proto, že ho o to požádala má matka. Nic jiného v tom nebylo. 
Avšak najednou tlak na mém těle zmizí a já nechápavě zamrkám. Už se chci zeptat, proč toho nechal, ale oči se mi v tu chvíli rozšíří a krve by se ve mně nedořezal, když spatřím, kdo může za ono přerušení. Scenérii přede mnou bych asi těžko uvěřil. Ale opravdu se to děje. Přede mnou se tyčí Matt a toho kluka drží za límec na krku. Pak ho ale pustí a ten s pár nadávkami odejde. A já jsem naštvaný. Dost. "Co to sakra děláte? Prosil vás o to snad někdo? Že by zase matka? Já o tohle nestojím. Nechci o hraný zájem!" Křiknu na něj, odlepím se od zdi a hodlám odejít. To, že se trochu motám, mi je úplně jedno. Prostě chci pryč. Teď jsem naštvaný na celý svět. 
Avšak v tom okamžení se opět ocitnu nalepený na zdi a Mattovi pevné ruce uvězní ty mé v silném sevření, až tiše, lehce bolestně syknu. Až poté si všimnu, že vypadá...naštvaně. Docela dost. "Co si o sobě sakra myslíš?" Štěkne na mě a já se jen přikrčím. "Jít si takhle do baru a rozdat si to s úplně jiným, cizím týpkem? Jsi snad nějaká děvka?!" Křikne pak na mě a mě se přitom oslovení derou slzy do očí. Sklopím hlavu a stisknu víčka k sobě. "N-nejsem...nejsem děvka." Vzlyknu a pohled stále nezvedám. Ne, nejsem. Nejsem děvka. Jen jsem chtěl společnost. "Jen jsem nechtěl být sám." Vydechnu pak. 
To, co Matt udělá vzápětí, mi vyrazí dech snad ještě více než to, jak mě u něj políbil. Pustí mi ruce a pevně si mě k sobě přitiskne. Dlouze vydechnu a v rukou sevřu látku jeho oblečení. Na sobě má dlouhé, tmavé kalhoty a černou košili, několik vrchních knoflíčků rozepnutých tak, až mu je vidět svalnatá hruď. Co si všimnu, že krásně voní. A to mě uklidňuje. Proto se nenápadně nadechnu jeho vůně. Tohle...je krásné. "Hlupáku! Kdyby sis to nechal aspoň pořádně vysvětlit včera, ani doříci si mě to nenechal! Ano, tvá matka mě poprosila o to, abych tě nějak zaměstnal, ale to bylo jen ohledně té práce. Poté, co jsem jí požádal, jestli by mi tě půjčila, abys mi mohl pomoci. O tom, že jsem tě vzal pak na večeři nebo k sobě, vůbec nevěděla! Prvně jsi mě to měl nechat dokončit. Já nedělám nic, co bych nechtěl. Tak to pochop." Poví pak tvrdě. Stisknu k sobě víčka. "Omlouvám se. Moc mě to mrzí." Zašeptám. Ano, opravdu mě to mrzí. Jsem hlupák. Ale...tak krásně mě to hřeje, u srdce. Dělal to proto, že chtěl, ne proto, že mu to někdo řekl. Ale...proč mě tedy políbil? Zvednu k němu hlavu, abych se ho na to zeptal, ale než stačím něco říci, mé rty se opět ocitnou v zajetí těch jeho a já ztuhnu. Zase, udělal to zase. Pro to dělá? Proč mě tak líbá? Teď je mi to ale jedno, chci to také. Proto se do polibku ihned zapojím a oči zavřu, abych si to mohl více užít. Pustí mě ze své náruče a já se opět ocitnu natisknutý na zdi, avšak tentokrát je to úplně jiné. Jeho ruce se přemístí na mé boky, po kterých mě začne zlehka hladit, aniž by mě přestal líbat. A já si to užívám, opravdu že ano. Sice to nechápu, vůbec ne, ale...tak ať. Jenže to už se ode mě odtáhne a já nespokojeně zakňučím. On mě jen pohladí po tváři, chytne za ruku a již mě táhne k autu. "Jedeme do hotelu." Oznámí mi jen. A já se jako v mrákotách nechám. Na rtech stále cítím ty jeho a cítím, že se uvnitř mě pomalu, ale jistě začíná hroutit ta bariéra, kterou jsem si vytvořil.