Savior

Kapitola 19.

Zdravím, zde přináším další díl Savior. Už se to začíná pravděpodobně dostávat do varu. >> Komentář či hvězdička potěší a užijte si díl. ♥

Ráno jsem se probudil brzy. Ještě bylo vcelku šero venku. Protáhl jsem se a opatrně se vymotal od Matta z náruče. Předtím jsem ho ale ještě lehce políbil na pootevřené rty. Culil jsem se jako sluníčko a s tichým pobrukováním jsem zamířil do kuchyně, kde jsem začal dělat snídani. Tu jsem mu nechal v mikrovlnce, aby neokorala a na stole lístek, kde stálo, že jsem už šel domu se připravit a jídlo že má v lednici. A ještě že se uvidíme v práci. Pravda, dnes s ním budu vlastně pořádně pracovat. Snad se to zase nezvrtne jako minule. I když by to nebyl vůbec nepříjemný zvrat. Ba naopak...bylo by to skvělé. 
Doma jsem se připravil a udělal si svačinu. Sice tam byly nějaké automaty, ale není nad domácí stravu. Na osmou jsem se vydal k Mattovi do práce. Měl jsem chuť zpívat. A tančit. Smát se. Celý svět mi hned připadal být veselejší, barevnější. Tak taková je láska? Takto se člověk cítí, když je zamilovaný? Chci se tak cítit stále. A chci, aby se tak cítil i Matt. Miluji, když se na mě usmívá. Když mu v očích tančí veselí rarášci a je uvolněný. 
Aniž bych si to uvědomil, ocitl jsem se před dveřmi jeho kanceláře. Nechápavě jsem zamrkal. Jak jsem se sem dostal? Heh...asi jsem byl tak zamyšlený, že jsem úplně zapomněl sledovat cestu. Ani se nedivím. Při myšlenkách na Matta jsem rychle ztrácel hlavu. Zaklepal jsem a vešel dovnitř. Co mě zarazilo hned první, byla nějaká zvláštní atmosféra v místnosti. Matt tu nebyl sám, naproti němu seděl nějaký muž a Matt nevypadal vůbec spokojeně. "Andrewe, zelený čaj a pro pána černé kafe, bez mléka, bez cukru." Poví a ani nepozdraví. Lehce si skousnu ret, ale pak přikývnu. "Ano pane, hned to bude." Přikývnu a vydám se do kuchyňky. Nesmím zapomínat, že tady nemůžeme dát najevo nějaký hlubší vztah mezi námi. Mohlo by ho to poškodit. Minule na tom večírku to bylo jiné, tam se nemohlo fotit a tak, ale tady...těžko říci. Ach, snad mi to někdy neujede a já si zvyknu mu zase vykat. Jednou jsem si nemohl zvyknout na tykání, teď zase na vykání. Jaká to otrava. Kafe i čaj jsem udělal a opatrně jim to nesl zpět. Postavil jsem to před ně a zahleděl se na Matta, čekaje až domluví. "Ještě něco, pane?" Dvousečná zbraň. Věděl jsem, co s Mattem tohle slovo dělá. A líbilo se mi to. Jemu také. Ale budeme to muset oba nějak přežít. Nu což, to se zvládne. Do ruky mi dal papíry. Jen setřídit podle data, nic těžkého či náročného. I když je pravda, že mi to asi chvíli zabere. Přemístil jsem se vedle, k sobe do kanceláře, a dal se do práce. Jediné, co mě rušilo, byl rozhovor vedle. Nebyl moc pěkný. Chlápek pak odešel a já pokračoval dál. Lidé se střídali jeden za druhým a Matt byl nepříjemný snad na každého. Oprava. Ne snad. Opravdu byl nepříjemný na úplně každého. Tak trochu jsem se bál za ním jít, ale práce už byla hotová a já tu nechtěl jen tak okounět. Proto jsem se zvedl a šel vedle. Přešel jsem k Mattovi a položil k němu papíry. Ani se na mě nepodíval a přistrčil mi další. Stručně mi vysvětlil, co a jak a pak si opět hleděl své práce. Konejšivě jsem ho konečky prstů pohladil po ruce a vydal se k sobě. Takhle to probíhalo až do nějakých třech odpoledne. Matt ke mně nakoukl. "Končíme, jestli chceš, můžeš se jít osprchovat. Domů tě hodím." Poví a zase odejde. Já jen nechápavě zamrkám. Opravdu...se chová nějak divně. 
Avšak pak jsem se vydal vedle, do koupelny, a nahý zalezl do sprchy. Musel jsem nad tím přemýšlet, stále a stále dokola. Až z nehezkých myšlenek mě vyrušily ruce, co se znenadání dotkly mých boků. Nadskočil jsem a otočil se čelem k nově příchozímu. Naštěstí to byl jen Matt. Avšak to, že to nebylo naštěstí, ale spíše bohužel, mi došlo až po chvíli. Nestačil jsem ani promluvit, když v tom mě Matt natiskl silně na zeď a já se na něj nechápavě zadíval. Ale on mi ani teď nedal možnost promluvit. Roztáhl mi nohy a jednu vyzvedl do vzduchu, až jsem se ho musel zachytit, jinak bych na mokré podlaze slétl až na zem. "Matte, co to-" Nedopovím, neboť mě přeruší vlastní výjek, když do mě znenadání prudce vnikne. Bolelo to. Opravdu...to bolelo. "Matte, prosím, to bolí!" Zaprosím s vlhkýma očima, ale on na mě nedbá, místo toho mě lépe uchytí a začne přirážet. Jen jsem mu do kůže zatnul nehty a pevně k sobě stiskl víčka. Ty jsem ale zase hned otevřel, jen co jsem na krku pocítil jeho zuby. Až moc bolestivě. "Matte, bolí to.." Hlesnu bolestně. Nic. Jako by to nebyl on. Až pak si ale všimnu těch očí a ztuhnu. Ty oči...něco se stalo. Jinak by tohle nedělal. Určitě by to nedělal! Tohle nebyl on. Tohle jistě nebyl můj Matt. Něco se muselo stát. V očích mu byla vidět zoufalost, smutek, panika a beznaděj. Nikdy jsem u něj takový výraz neviděl. Jak jsem to poznal? Cítil jsem se podobně, když jsem byl čerstvě po rozchodu, když se mě můj bývalý pokusil znásilnit. Matta jsem objal a konejšivě jej hladil po zádech. Nechával jsem se dále šukat, i když to stále bolelo. Naštěstí ne tak jako ze začátku. Netrvalo dlouho, než vyvrcholil a já v sobě pocítil jeho sperma. 
"Klid Matte, nic se neděje, jsem tu s tebou.." Zašeptám a prsty mu zabořím do vlhkých vlasů. Ztuhne. Nehýbe se. Až teď mu došlo, co se stalo, co udělal. Spěšně ze mě vyklouzne a zahledí se na mě. Bolest v jeho očích jako by se znásobila. Nechtěl jsem to vidět. Nechtěl jsem ho vidět takto trpět. Proto jsem ho zase objal a nechal na nás dopadat teplou vodu. "Je to v pořádku. Jsem tu s tebou a neopustím tě. Vždy tu pro tebe budu." Zašeptám a lehce jej líbnu na rameno. Ruce má volně svěšené podél těla, ale vzápětí mě prudce objeme, až jen heknu. Začne cosi drmolit, ale já jednou rukou našmatlám jeho ústa a ta mu rukou zakryji, aby nemohl mluvit. "Klid, ano? Klid.." Konejším ho jen, jako malé dítě. Nevím, co se stalo. Ale asi proto se choval celý den tak, jak se choval. 
Po půl hodině jsme zastavili před našim domem. Vypnul motor a pohled upíral na volant. Já se odpoutal, nahnul jsem se k němu a políbil ho na tvář, přičemž jsem ho ještě krátce objal. "Opravdu nechceš jít k nám? Mamka by byla ráda." Pokouším se ho přesvědčit. Jen posmutněle zavrtí hlavou. Tiše si povzdechnu a pustím ho. Nespokojeně syknu, když můj zadek zaprotestuje. Jo, fakt to bolí. Matt při tom zvuku silněji sevře volant. Zavrtím hlavou. "Matte? Mam tě rád, na to nezapomeň. Tak zase zítra, pá." Rozloučím se s ním ještě jedním polibkem a vystoupím. Přejdu ke dveřím a ještě mu zamávám. On se až pak rozjede a míří pryč. Hledím za ním, i když už dávno zmizel za rohem. Něco...se stalo. Jenže co?