Savior

Kapitola 27.

Zdravím, zde přináším další díl. Ano, už dnes. Byla jsem přemluvena. :D Prvně jsem si říkala, že vám dám nápovědu k tomu, co se vlastně s Mattem a Andym děje...ale pak jsem si řekla, že budu zlá a nic nebude. c: 
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Čekal jsem na něj v jednou baru, kde jsme si domluvili schůzku. Eh, opravdu jsem si domluvil schůzku s člověkem, kterého znám teprve...vlastně vůbec neznám? Jo, totálně mi hráblo. 
Před sebou jsem měl pivo a pomalu jej upíjel. Alkohol na prášky? Neřešil jsem to. Bylo mi to jedno. Hlavní bude, když mi bude fajn. Což s touto kombinací půjde. Proč já vlastně utápěl žal v alkoholu a nešel za někým známým, s kým bych si o tom mohl promluvit? Ano, to by jistě bylo lepší. Ale byl tu jeden problém. No, vlastně dva. Zaprvé, nechtěl jsem otravovat. A zadruhé...neměl jsem moc přátel. Jako ano, pár jich bylo, ale spíše jen přes internet. Ve třídě nebyl nikdo se stejně potřeštěnou myslí, jako jsem měl já a po pravdě jsem se i nerad bavil s lidmi z očí do očí. Mimoděk jsem se pousmál, když jsem si vzpomněl na tu partičku z dovolené, se kterou jsem tam hrával volejbal a rozuměli jsme si. Úsměv ale ihned pohasl, když jsem si vzpomněl na Matta. On prostě musí být všude. 
"Netušil jsem, že mi zavoláš tak brzy. I když je to vcelku příjemné překvapení." Ozve se naproti mně a já k nově příchozímu zvednu prázdný pohled. Vitaly usedl naproti mně a sundal si tmavý kabát. Pod tím měl jednoduchý, černý svetr s véčkovým výstřihem, co poukazoval na svalnatou hruď. Vlastně byl celý v černé a já si s uchechtnutím pomyslel, že vypadá jako mafián. "Hmm, tobě tu nalijí?" Nakrčí obočí. Zamračím se. "Jo...znají mě tu. Aspoň barman. Je to známý mého ex, rozumíme si. Navíc sem normálně nechodím." Zahuhlám a opět upiju. Mám pocit, že prášky už začínají působit, neboť si připadám lépe. Dokonalé. Jak já ty léky zbožňuji. Než mi stihl něco odvětit, přišla mladá holčina, co tu roznášela, a já povytáhl obočí, když jsem si šiml, že má více rozepnutou košili než předtím. Ven se drala obří ňadra, jistě podpořena něčím na zvětšení. Až moc okatě se nakrucovala a já musel pootočil hlavu na stranu, aby neviděla můj pobavený úsměv. Vitaly její nakrucování ignoroval a objednal si rovněž pivo. "Myslel jsem, že si dáte vodku." Řeknu a opět upiju. Uchechtne se a prohrábne si tmavé vlasy, co mu ihned vytvoří takový ten klasický sexy rozcuch. Všimnu si, že má tváře hladké, ne jako posledně. Ale...proč si toho tak všímám? Raději jsem pohled upřel zpět do zlatavé tekutiny. "Tu si dám možná později. Teď povídej, proč jsi mě vytáhl z postele." Pokyne mi a mně se do tváří nahrne mírná červeň. "Omlouvám se, nemusel jste chodit, já jen.." Tak, a nevím, jak pokračovat. Nervózně si popotáhnu tričko u krku, jako by mě snad škrtilo a poté se poškrábu a nose. "Zase...Matt...tedy, jako ten můj přítel." Začnu. A pak to jde najednou vše samo. Vyprávěl jsem mu o tom, že se měl dnes vrátit, jak jsem mu chtěl připravit překvapení a průběh toho. Jen na chvíli jsem se odmlčel, když přišla ta nakrucující se příšera, a poté jsem zase pokračoval. Jak si se mnou hrál a jak jsem si pak chtěl hrát já s ním...zasekl jsem se, když jsem se dostal k té části s tím cucákem. A s těmi slovy, co mi doteď rezonovaly v hlavě. "Nemysli si, že když patříš ty mně, patřím i já tobě.." Zašeptám a silněji stisknu sklenici s novým pivem. Po skle stékají kapičky vody a bílá pěna vypadá jako načechrané mraky na obloze. "Tohle...mi řekl. A zase...zase to chtěl udělat. Povedlo se mi vykroutit mu jednu ruku a vrazit mu facku. Pak toho nechal a já odešel. A pak jsem volal vám." Dodám, snad ještě tišeji. Zvláštní je, že se mi ani nechce plakat. Jistě ty prášky. Jo, to bude ono. Ah, budu je brát častěji, opravdu pomáhají. 
Vitaly chvíli mlčel, přemýšlel. Poté mávl na tu holku, co se na něj stále dívala, takže byla hned u nás. Poručil dva panáky vodky a oslnivě se na ni usmál. Skousla si ret a lehce se rukou dotkla té jeho. Já složil ruce na stul a opřel se o ně hlavu, přičemž jsem je sledoval. "Já vodku nepiju...nechcete objednat něco jiného?" Zeptá se pak dívčina a já lehce povytáhnu obočí. Vitaly se k ní nakloní a ona se na něj v očekávání natiskne. Eh, vzala vůbec na vědomí, že tu sedím také? Vitaly si jí stáhl k sobě, až byly jejich obličeje kousek od sebe. Dívčina už už zavírá oči a špulí rty, aby mohla přijmout polibek...ale Vitaly na poslední chvíli zamíří k jejímu uchu. "Kdo tvrdil, že je ta vodka pro tebe? Je tady pro mého přítele." Zašeptá a já bouchnu hlavou o stůl, jak sebou v nenadálém pobavení cuknu. Ještě stihnu zachytit, jak dívčina celá zrudla a hned byla pryč. Se smíchem jsem k Vitalymu zvedl pohled a ukázal palec nahoru. "Tak přítel, jo?" Zeptám se. Zatváří se kajícně. "Omlouvám se, nevěděl jsem, jak jinak ji odbýt. Už mě štvalo, jak se tu nakrucuje." Poví a já nad tím mávnu rukou. No, aspoň jsem se pobavil. On ale poté zvážní a proplete si prsty na rukou. "To, co jsi mi tu říkal...nelíbí se mi to. Teď k tobě budu mluvit jako zkušenější muž, ne jako psychiatr." Poví a já se na něj zahledím. "Připadá mi, že tě jen využívá. Omámil tě sladkými řečičkami a náklonností. Ale teď tě chce jen na sex. Měl by ses od něj držet dál, jinak ti ublíží nejen psychicky, ale i fyzicky." Řekne a mně se při jeho slovech zadrhne vzduch v hrdle. Až po chvíli jsem schopen se pořádně nadechnout. Přemýšlím. Uvažuji. "Ale...já ho miluji." Opravdu ho miluji. Moc. Nedokážu si představit život bez něj. Vitaly si podepřel hlavu rukou. "A řekl jsi mu to někdy? To, že ho miluješ?" Zeptá se a já zavrtím hlavou. "Ne, nikdy jsem se k tomu neodvážil. Bál jsem se reakce." Řeknu tiše. Přikývne a přemýšlí. Objeví se tu jiná slečna, co před nás postaví dva panáky vodky. Pohodím hlavou a jeden k sobě přitáhnu. Dost. Teď...na to nebudu myslet. Rozhodnu se, až budu střízlivý. "Tak...na zdraví." Pronesu klasická slova před přípitkem a kopnu to do sebe, stejně jako on. Zašklebím se a ihned to zapiju pivem. "Fuj...nechápu, jak to můžete pít." Zašklebím se. Já prostě na tvrdý alkohol nikdy nebyl. "Ty toho naděláš, je to skoro jako voda." Zasměje se. 
Pili jsme docela dlouho. A mně se motala hlava. Ou, asi nakonec nebylo dobré kombinovat ty prášky s alkoholem. Přihlouple jsem se zasmál a zvedl se. "O-omluvte...mě. Odskočím se." Zamumlám a s tichým pobrukováním se vydám na záchod. Tam jsem se na sebe zahleděl do zrcadla a zasmál se, když jsem si všiml, že mám oči jako dva tenisáky. Vše bylo nějaké...zářivější. Veselejší. Sklonil jsem se k umyvadlu a opláchl si obličej. Když jsem se opět napřímil, všiml jsem si, že za mnou někdo stojí. Otočil jsem se, ale v tu chvíli jsem byl natlačen na zeď a vyděšeně jsem se zahleděl na Vitalyho. Tvářil se neutrálně a rukou mi zajel pod tričko, které mi okamžitě vytáhl až po krk. "H-hej, co to..!" Nestačím doříci, protože mě umlčí jeho zlostný pohled. "Tohle ti udělal? Zdá se ti to být normální?!" Štěkne a já se přikrčím. "O-omlouvám se.." Vykoktám a sklopím pohled. Pustí mě a já si ihned tričko stáhnu zpět dolů. Je pravda, že ty kousance vcelku naběhly. Povzdechne si, prsty mě uchopí za bradu a pozvedne mi hlavu, načež jsem nucen se mu zahledět do očí. Chce něco říci, ale ústa ihned zavře a zahledí se mi do očí. V ruštině cosi tiše zamumlá a pustí mě. "Kolik sis jich vzal?" Zeptá se a já jen nakloním hlavu na stranu. Najednou...je vše nějak vtipné. Rozesměju se, jeho od sebe odstrčím a vydám se zpět dovnitř, abych mohl dopít své pití. On mě ale chytí za ruku a já jsem opět nucen čelit jeho pohledu. "Kolik sis jich vzal?" Zeptá se znovu. "Hmm, těch kouzelným tabletek? Hmm, dvě? Ne...čtyři? Nevím...nevím! Ale je mi skvěle. Teď už ano, hehe.." Zasměju se, ruku mu vykroutím a vydám se zpět dovnitř. Na prahu ale ztuhnu a jen hledím na místo u stolu, kde někdo sedí. Světlý oblek, vlasy volně splývající kolem obličeje a tak průzračně modré oči, že by se v nich jeden utopil. U stolu nesedí nikdo jiný, než Matt. Kde se tu ale sakra vzal?!