Savior

Kapitola 12.

Konečně po dlouhé době přináším další díl. Doufám, že se bude líbit. Za komentář či vote budu ráda a přeji příjemné počtení. ♥

Ráno mě čekalo krásné probuzení. Přece jen, kdo by se nechtěl probouzet vedle někoho, koho... Ne, dost. Prostě to bylo krásné probuzení. Bylo ale ještě brzy, podle budíku bylo jen nějakých šest. Cosi jsem zamumlal a podíval se na notně větší tělo, co leželo vedle mě. Spokojeně jsem se usmál a Mattovi lehce přejel prsty po tváři, co byla otočena čelem ke mně. Následně jsem ale vylezl z postele a vydal se do kuchyně. Nahý. V kuchyni jsem si na sebe akorát vzal zástěru a začal jsem chystat snídani. Chtěl jsem mu udělat snídani do postele. Mohlo by ho to potěšit. K tomu jsem si broukal nějakou melodii a lehce do toho kroutil boky. Tak jsem se do toho zabral, že jsem si ani nevšiml postavy stojící ve dveřích. 
Matta jsem si všiml až ve chvíli, kdy mi zezadu obmotal ruce kolem pasu a já polekaně nadskočil. Nosem mi přejel po krku a já se tiše zasmál. "Dobré ráno. Mohl jsi ještě spát, pak bych tě probudil." Řeknu a pootočím na něj hlavu. Usměje se na mě a líbne na tvář. "Bohužel mě probudil hovor. Nechtěl jsem, ale musím na asi dva dny odjet. Jsou problémy s nějakými převody a já se musím dostat do centra, kde máme pobočku, abych to vyřešil, takže budu na čas mimo." Oznámí mi. Ihned posmutním. "Ah...aha. To odjíždíš už teď? Počkej prosím aspoň chvíli, než dodělám snídani, ať nejedeš o hladu." Požádám ho pak a mírně posmutněle se usměju. Konejšivě mě pohladí po tváři. "Dobrá, počkám, zatím se připravím." Přislíbí a odejde do ložnice, aby si mohl zabalit potřebné věci. Já dodělám snídani a zabalím mu sebou několik lívanců. S díky box s jídlem převezme a políbí mě do vlasů. "Nezlob tu...a ne že něco vyvedeš." Mrkne na mě. Poté již ale odejde a já v jeho apartmá zůstanu sám. Chvíli za ním ještě hledím, ale pak po sobě umyji nádobí. Následně se svalím do jeho postele a nos zabořím do polštáře, na kterém spal. Chvíli jen nasávám jeho vůni a pro sebe se tiše zasměji. Připadám si vcelku divně, ale on opravdu krásně voní. Přetočím se na záda a polštář si přitisknu na hrud. Je možné, že...jsem se do něj zamiloval? Ne, určitě ne. Nemůže to tak být, vždyť se známe jen pár dnů a navíc se pak už neuvidíme. Nesmím do něj být zamilovaný. Nejde to. 
Z jeho postele jsem se vyhrabal až po pár hodinách. Ustlal jsem a lehce poklidil. Poté jsem ale odešel k nám. Mamka byla v kuchyni a hned se začala vyptávat. Rázným gestem jsem jí utnul a ona pochopila, že by se mě na nic teď vyptávat neměla. Místo toho, abych smutnil v posteli, jsem se oblékl a sestru vytáhl na pláž. Nebudu přece smutnit, ne? Říkal, že se vrátí. A já mu věřím. Určitě se vrátí, má tu přece věci a navíc nemá důvod se nevracet. 
Kupodivu se mi za ty dva dny nic nestalo. Vyvaroval jsem se barům, na pláži jsem se držel převážně mámy a sestry. Dokonce jsem se tu seznámil s nějakou normální partičkou, se kterou jsme často hrávali beach volejbal či si jen tak povídali. Byla to nějaká partička studentů o pár let starších než já, tvořili dva páry plus tři lidé nezadaní. Rozuměl jsem si s nimi se všemi, což mě těšilo. Navíc jsem aspoň tolik nemyslel na Matta a na to, jaké by to tu s ním bylo. I tak jsem si ale stále uvědomoval to, co jsem k němu začal cítit. I na to jsem se ale snažil myslet co nejvíce. Poslední den, kdy jsem měl na Matta čekat, jsme si s těmi lidmi udělali výlet k vodopádům. Slunce pařilo a my byli jen na lehko oblečeni. Navíc jsme se pěkně splavili i při cestě na vodopády. U nich nás ale čekalo příjemné osvěžení v podobě vynikající zmrzliny. Možná bylo na jedu stranu dobře, že je Matt na chvíli pryč, jinak bych ani nepoznal ty krásy Chorvatka. Následně jsme zamířili do Podgory na tržnici a ještě do dalšího města. Domů jsme se vrátili až za tmy. Rozloučili jsme se před hotelem a oni odešli. Bydleli v nedalekém kempu. Na hotelové pláži byli za menší poplatek. Já jsem už chtěl jít domů, ale pak jsem se zasekl a otočil se k moři. Měsíc svítil a osvětloval tak černou hladinu. Pro sebe jsem se pousmál a vydal se na pláž. Bylo krásné teplo a foukal příjemný vánek. Bermudy jsem měl na sobě, proto jsem si jen sundal tílko a žabky si zul. Následně jsem ale vešel do vody, jen na kraj, a usedl. Nohy jsem si přitáhl k tělu a o kolena opřel hlavu. Bylo mi trochu smutno, možná z toho výhledu, ale jinak ta scenérie přede mnou byla úžasná. 
"Tak tady jsi, už jsem si myslel, že mi tě někdo unesl." Ozve se za mnou a já ztuhnu. Pomalu otočím hlavu a na rtech se mi rozšíří úsměv. Matt se vrátil. Usedl za mě a přitáhl se mě zezadu do objetí. Sám jsem se na něj natiskl a pootočil hlavu, abych si ho mohl prohlédnout. Ihned mě políbil na rty. Ach...jak mi to chybělo. Chvíli trvalo, než mě líbat přestal, ale poté naše rty rozpojil a svým nosem se otřel o ten můj. "Tak co? Jak jsi se tu měl?" Zeptá se a já začnu vyprávět, co jsem přes ty dva dny dělal. Rovněž se ho pak zeptám, jak to bylo u něj a on spustí o tom, že někdo u nich ve firmě něco podělal a on to musel zařizovat jinak. Moc jsem nechápal, proč to musel dělat on, když má nad sebou ještě šéfa, ale neřešil jsem to. Zase tak hluboko jsem do toho neviděl. "Chceš se ještě koupat nebo se mnou půjdeš do hotelu?" Zeptám se mě a líbne na šíji. "Půjdu s tebou do hotelu. Můžu...mohl bych spát zase u tebe? Když jsem s tebou, nemám noční můry." Zamumlám a lísavě se o něj otřu. Pobaveně se zasměje, ale pak přikývne. "To víš že ano, ale nečekej ode mě dnes nějakou velkou aktivitu. Skoro vůbec jsem nespal." Jen nadšeně přikývnu a poté se již vydáme do hotelu. Stavím se u nás, kde mámě mezi dveřmi oznámím, že budu u Matta. Spiklenecky na mě mrkne a mé tváře naberou růžový odstín. Jen cosi zamumlám, ale pak se uculím a po chvíli se ocitnu u Matta v apartmá. Již si dal sprchu a čeká v posteli. Rovněž si rychle skočím do sprchy a následně k němu ulehnu. Opět v jeho tričku a svých boxerkách. U něj se opravdu usíná nejlépe. 
~
Těch pár dnů uteklo jako voda. Matt totiž z té své 'dovolené' odjížděl o čtyři dny dříve než my, proto jsme spolu strávili jen další tři dny od toho, co se vrátil. Bylo mi smutno z toho, že vlastně již zítra odjede. A já...ho už neuvidím. Za tu dobu jsem si uvědomil, že jsem se do něj pravděpodobně opravdu zamiloval. Ale doufal jsem, že to přejde. Protože tohle je pravděpodobně naposledy, co se vidíme. 
Byl poslední večer a já jel výtahem k němu do apartmá. Srdce jsem cítil až v krku, mocně mi tlouklo a ve tvářích jsem byl načervenalý. Dospěl jsem totiž k jednomu závěru a...a. Zazvonil jsem na jeho dveře a chvíli čekal, než je otevřel. "Andy.." Řekne překvapeně, když mě tu uvidí. Skousnu si ret. Vypadá to, že se vrací ze sprchy. No, ideální. Vejdu dovnitř a ihned mu padnu kolem krku. Dveře zavřu nohou a chtivě jej políbím. Umístí mi ruce na boky a překvapeně mě od sebe odtáhne. "Andy, děje se něco?" Zeptá se se znatelným nepochopením v hlase. Tiše se zasměju. "Jsi rozkošný, když nic nechápeš.." Uculím se na něj a opět jej políbím, přičemž jej tlačím do ložnice. Teď už nic nenamítá a polibek mi oplácí. Až v ložnici padneme na postel a já mu skončím na hrudi. Ne na dlouho, neboť se se mnou překulí a uvězní mě pod sebou. "Už mi řekneš, c-" Nedořekne, protože mu položím prst na rty. Chvíli mu jen hledím do očí. Ale ne, dost. Nebudu váhat, už jsem přece rozhodnutý. 
"Matte...pomiluješ se se mnou?"