Savior

Kapitola 33.

Zdravím, zde přináším další díl. Stejně jako u vedlejšího příběhu se omlouvám, že nevyšel v úterý, ale byla jsem tak nějak mimo. Dále se ještě omlouvám, že nevyšel ani včera, ale byla jsem celý den pryč a domů jsem se vrátila až teď. A zatřetí...tato kapitola bude psaná z Mattova pohledu. Ano, má to být takový trochu zmatenější styl psaní. Jako poslední věc bych chtěla říci, že se Savior blíží ke konci. Místo toho bude vycházet jiný příběh, rovněž romance...ale to uvidíte až později. Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ❤️

Byl na dně. Pravda byla taková, že ho to vše ničilo, už od samého počátku, kdy se to objevilo. Jak on ho miloval. Tak...tak moc! Ano, byl sice o několik let starší, ale sám nechápal, jak k někomu tak mladému může chovat takové city. A přesto mu musel ubližovat, i když ho to uvnitř neuvěřitelným způsobem zžíralo a on si přál, aby to už vše skončilo. Věděl, že za to vše skončí v pekle. A nijak neprotestoval. Za to, co provedl, by si zasloužil skončit až na samém dně Tartaru. Když uviděl Andyho stát v té kanceláři, srdce mu poskočilo. Myslel si, že nepřijde. Že to pro něj byla jen taková Letní láska, jak to z mladých bývá. A přitom...to i pro něj bylo silnější. Ale to zjistil až na samém konci, kdy už nebylo cesty zpět.
Prvně se minulost ozvala tím telefonátem. Téměř na to zapomněl. Skoro se přes to přenesl...a pak tohle. To byla první chvíle, kdy Andymu ublížil. A pak se to už jen stupňovalo. Pravda byla, že někdy to dělal schválně, myslel si, že ho tím zastraší...ale někdy to bylo omylem. To se prostě přestal ovládat. Stejně jako tehdy, když mu Andy přinesl krabici a v té bylo to pero. Taková obyčejná věc a pro něj přesto znamenala tolik. V té chvíli se neovládl. Na chvíli měl pomatenou mysl a myslel si, že je Andy s nimi. Že to celé dělá naschvál a chce mu taky ublížit. Když pak ale viděl ten jeho pohled, došlo mu, co udělal.
Ta poslední kapka přišla v podobě polibku od jeho ženy. Bývalé ženy. Andyho matka Mattovi volala, v tu chvíli, kdy se Andy pomátl a běžel za ním. Matt moc nechápal, co se to děje, ale věděl, že teď má šanci. Se svou bývalou se sešel již předtím. Jak on tu mrchu nesnášel. A stejně ji zavolal, ať přijde k němu. Líbat se začali v tu chvíli, kdy recepční dala Mattovi vědět, že Andy míří nahoru. Když za ním pak ale vyběhl ven a uviděl tu zoufalost v očích...myslel si, že se pomátne. A ta jeho slova...miloval ho. Opravdu ho miloval! A on ho tak moc zničil. A nechal ho jít. Dalšího dne za ním dorazil Andyho otec a Mattovi jednu vrazil. Ten se nebránil. Zasloužil si to. A mnohem více. A pak už o Andym neslyšel. Do práce od té doby nepřišel ani jednou. Jen seděl doma a pil. Pak aspoň necítil. Aspoň si to myslel. Vždy ho to pak bolelo mnohem více. Stále si v hlavě opakoval, že to musel udělat. Musel Andymu ubližovat, aby se od něj Andy oddálil. Ale on setrvával tak dlouho. Ke všemu ten psychiatr...kladl si to za vinu. A i ty léky k tomu. Byl na něj tak ošklivý, když to zjistil. Ale bral si jich moc. Děsilo ho to. Nevěděl, čeho litovat více. Chtěl vrátit čas zpět a celé to napravit. Andy mu přece říkal, že s ním zůstane vždy, nehledě na to, co se stane. A opravdu s ním byl. Až...až nakonec odešel. Ale Matt ho do tohoto nemohl zaplést. Nemohl dovolit, aby toho byl Andy součástí. Kterou se nakonec stejně stal.
Jeden den mu přišla fotka, při které se mu téměř zastavilo srdce. Byl tam Andy a u úst měl...ne. Nemohl na to myslet. Nemohl to vidět. Vztekle praštil mobilem o zeď a zaúpěl. Znal toho psychiatra. Věděl, že to psychiatr není. Věděl, že je to nebezpečný člověk. A stejně ho s Andym nechal, protože nemohl nic říci. Nic. A ten pohled v Andyho očích...nebyl to Andy. To rozhodně nebyl jeho Andy. V ten den se Matt rozhodl. Už to ukončí. Vše ukončí. Nebude dále skákat tak, jak oni pískají. Získá svého milého zpět. Proto se sebral a jen do té ordinace...ale již bylo pozdě. Byla prázdná.
Až po dalších dvou týdnech dostal telefonát. Od Andyho matky. S pláčem mu vypověděla, co se stalo. To o psychiatrovi, o lécích, o té operaci. To už Matt neváhal, vstal a jel do nemocnice, kde Andy již dva týdny ležel a ještě se neprobral. Potřeboval ho vidět...musel jej vidět! V nemocnici se setkal s jeho rodiči. Otec se na něj téměř zase vrhl, avšak matka ho s pláčem zadržela. A tak Matt dostal povolení jít k Andymu do pokoje. Při tom pohledu se mu nahrnuly slzy do očí. Za celou dobu neplakal ani jednou. Neuronil snad jedinou slzu, ale teď mu jich z očí teklo až nějak moc. Přešel k posteli a usedl na židli vedle. Sevřel jemně Andyho ruku, ve které byly napojené různé hadičky. Druhá ruka vypadala podobně. Na hlavě měl nějaký divný přístroj a zpod košile vedlo pár hadiček, co měřily srdeční činnost. Matt opravdu plakal. V hlavě mu zněl odporný hlas, co mu říkal, že Andy takhle skončil kvůli němu. Avšak někde v duchu věděl, že to není pravda. Nebo byla?
Chvíli byl ticho. Nic neříkal. Až pak si Andyho ruku přitáhl k obličeji a lehce ho líbl na každý kloubek. Zavřel oči a ruku si přitiskl k tváři. "Andy, prosím...moc tě prosím, prober se. Neumírej. Nevím, jestli mě slyšíš nebo ne, ale musím se ti omluvit. Tak moc se ti chci omluvit! Prosím, nech mě ti vše vysvětlit. Prosím.." zašeptá bolestně a i přes zavřená víčka se mu derou slzy z očí. "Taky tě miluji. Ani nevíš, jak moc. Tak...tak se prosím prober, ať ti to můžu říci i do těch tvých nádherných očí." Hlesne nakonec a více sevře jeho ruku. Bylo ticho. Místností znělo jen pípání přístrojů a Mattův občasný vzlyk. Po chvíli se zvedl a lehce políbil Andyho na světlé rty. "Prosím, prober se. Nechci bez tebe být. Musím ti to vysvětlit. Miluji tě." Zašeptá mu u rtů a hodlá se odtáhnout. Avšak v tu chvíli ho zastavil pevnější stisk jeho ruky. Zdálo se mu to..? Znovu pevnější stisk. "Opovaž se odejít ty pako. Myslím, že máš dost co vysvětlovat." Ozve se sípavým hlasem. Mattovi se do očí nahrnuly nové slzy, když se zahleděl do těch očí, o kterých předtím mluvil. "Andy.."