Savior

Kapitola 23.

Zdravím, zde přináším další díl Savior. Jsem vcelku zvědavá, jak dlouho vás ještě budu trápit. >> Snad to ale všichni přežijeme.
Jinak bych ráda oznámila, že příští týden nebo ten následující začnu vydávat další příběh, zaměření na postapo.^^
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Doma jsem se nakonec ani nestavoval, nějak mi došlo, že to není potřeba. Oblečení si půjčím nějaké od Matta a stejně mám takový pocit, že kdybych se stavil doma, s ním bych k němu už nejel. Byl jsem jako na jehlách. Našponovaný jsem seděl na předním sedadle a rozhlížel se kolem. Až ve chvíli, kdy mi Matt položil ruku na koleno jsem si uvědomil, že jsme zastavili. "Co se děje? Jsi strašně roztěkaný. Nemysli si, už tě znám. Za chvíli si tím třením kolenou o sebe rozedřeš kalhoty." Poví a zahledí mi do očí. Avšak já pohledem uhnu a odpoutám se, načež urychleně vystoupím z auta. "To...nic. Jen mě trápí ten zlý sen, co se mi zdál.." Zamluvím to. Ach, kéž by to byl zlý sen. Na těle mám modřinky, jak mě pevně svíral a tu bolest jsem si nevymyslel. Určitě...se to stalo. Tak proč to ale zapírá? Byl to vůbec on? Ano, byl. Ty jeho oči poznám všude. I když se předtím tak děsivě leskly. 
Matt vystoupil z auta a přešel ke mně. Uchytil mě kolem ramen a rty se mi otřel o ucho. "Kdyby se cokoliv dělo, neváhej a svěř se mi. Jsem tu vždy pro tebe." Špitne. Uchytí mě za ruku a vede ke dveřím domu. Odemkne a vstrčí mě dovnitř. Aniž bychom se domlouvali, on zamíří do kuchyně a já do koupelny. Ah, myslím, že by z nás byl dokonalý pár. Byl? Proč ne 'je'? Už mi asi hrabe. Osprchoval jsem se a navlékl na sebe jeho tričko a spodní prádlo. Tričko jsem pozvedl a nadechl se jeho vůně. Vkradla se mi do mysli a já přivřel oči. Skořice. Jemný závan hřebíčku a vůně jako po dešti. Proč mi to připomínalo tyto věci? Nevím, asi jsem měl bujnou fantazii. Vyšel jsem z koupelny a došel za ním do kuchyně. Tady to vonělo naopak po rybě. Na stole byly dva talíře a sklenice na víno. Matta jsem zezadu objal. Ano, byla to jeho vůně. "Jídlo je hotové. Plátek uzeného lososa, ústřice a zeleninová příloha. Víno bílé, Chablis Grand Cru s jemným nádechem ovoce a fialek." Mrkne na mě, když ho pustím a já se zasměju. Usednu ke stolu a on víno naleje. "Děláš, jako bych já byl nějaký znalec. Ale pokud jsi ho vybíral ty, jistě bude skvělé." Řeknu pak a podle jeho vzoru sklenku uchopím. Jemně s ní zakroužím a oproti světlu sleduji zlatavé tóny. Poté ochutnám a překvapeně rozšířím oči. "Páni...vážně je výborné." Řeknu a pohlédnu na něj. Matt se jen usměje a s přáním dobré chuti se dám do jídla. Rovněž se do toho pustím. Je to skvělé a ústřice mi připomínají jednu naši společnou noc v Chorvatsku. Ano, tam bylo ještě vše v pořádku. 

Po večeři se šel i Matt omýt a já mezitím ulehl do postele. Pustil jsem televizi a překlapával jeden program za druhým, až jsem tam nechal zprávy. Zahleděl jsem se na obrazovku a jen se přitulil k Mattovi, co po chvíli přilehl ke mně. "Zrovna povídají o tom, že se u nás ve městě často ztrácí mladí lidé. Co myslíš...utíkají nebo se něco děje? Našli asi jen tři těla. No, jen...i to je dost. Prý to vypadá na pomstu. Varování nebo nějak tak.." Zamumlám a Mattovi položím hlavu na hruď. Pevněji si mě k sobě přivine a dá tam jiný program. Nějaký film, neznal jsem to. Matta jsem více objal a zabořil mu hlavu do hrudi. "Bojím se. Jsou to lidé i v mém věku. Tak mladí...a děje se to tady." Dodám pak tiše. Než se ale naději, opět se ocitnu pod Mattem a on mi ruce přišpendlí k posteli. Nechápavě zamrkám. "Ma-" Nedořeknu, protože mě zarazí jeho výraz. "Dost! Dost...buď ticho, ticho! Takhle nemluv." Zavrčí a ruce mi pevněji sevře. Tiše syknu. "Matte, to bolí!" Vyhrknu, ale on na to nedbá, drží mě stále. "Tobě se nic nestane. Nikde nechoď sám, jasné?!" Téměř zavrčí a poté se ke mně skloní, načež ucítím jeho zuby na svém krku, až vyjeknu. Prudká bolest ale ihned zmizí a jen mi na postiženém místečku tepe. On...mě kousl. Opravdu mě kousl! Povedlo se mi vykroutit mu jednu ruku a než mi došlo, co dělám, místností se ozvalo mlasknutí, jak jsem mu vrazil vcelku silnou facku. Matt se zastavil a jen na mě zíral. Já měl v očích nepochopení. Sevření druhé ruky povolilo a Matt padl vedle na postel. Rukou si překryl oči a mlčel. Já se otočil na bok čelem k němu a čekal. A čekal. "Promiň." Ozve se pak. Promiň. To je vše? Žádné vysvětlení? Opatrně, váhavě jsem jej pohladil a následně objal. "Něco se s tebou děje. Ale co? Matte...chováš se úplně jinak, děsí mě to." Zašeptám. Zase je ticho. "Ale...já s tebou budu stále. Budu s tebou i přes to, jak ošklivě se ke mně budeš chovat. Já tě...mám tě totiž rád. Opravdu." Zamumlám mu do hrudi. Jsem srab. Ani teď jsem nebyl schopen mu říci, že ho miluji. Matt mě pevněji objal. Nic neříkal. Nebylo potřeba něco říkat. Ne v tuto chvíli. 
Noc s ním byla jiná, než ty předchozí, kdy jsem usínal doma. Neměl jsem žádný zlý sen. Neviděl jsem nic, co bych neměl a dokonce jsem se ani neprobudil vprostřed noci. Probral mě až budík ráno a u něj. Neměl jsem zablácené nohy, nebyl jsem nikde jinde...spadl mi kámen ze srdce. Nic se nestalo...možná tamto byl jen nějaký zkrat a už se to dít nebude. Ozval se zvonek a já se podíval na mobil. Oh, tak to nebyl budík, někdo zvonil na dveře. Matt spal a já ho nechtěl budit. Proto jsem z postele vylezl a šel otevřít. Stál tam mladý poslíček. "Dobré ráno, zásilka pro pana Haaseho." Poví a do rukou mi strčí balíček. Nečeká, otočí se na patě a než stihnu něco říci, odejde. Jen zamrkám. No...no. S povzdechem jsem přešel do ložnice a usedl na postel. Mattovi jsem prsty lehce začal přejíždět po zádech a poté jej líbl na levou lopatku. "Brouku, vstávej...přišel poslíček a do rukou mi strčil balíček pro tebe." Zamumlám a lehce s ním zatřesu. Jen cosi zamumlá a než se naději, ocitnu se pevně sevřen v jeho náruči, až jen heknu. Pak se ale zasměju a začneme se spolu kočkovat na posteli jako malé děti. Až po chvíli jsme toho nechali, když mi přes hlavu hodil polštář a chvíli držel, abych se nemohl bránit. Ne, nechtěl mě udusit. Dýchat jsem mohl normálně. "Vzdávám se, vzdávám!" Zaúpím, rádoby zoufalým hlasem, i když pobavení zakrýt nedokážu. Matt se ode mě se zachechtáním odtáhl a začal s nějakým brbláním rozbalovat ten balíček. Najednou se ale ozvala ranka, jak něco upadlo na zem a já si sundal polštář z obličeje. "Matte, co se-" Opět jsem neměl šanci dopovědět, i když nyní z důvodu, při kterém mi tuhla krev v žilách. Matt pevně svíral můj krk a tělo mi tiskl do matrace. "Kdo ti to dal, kde jsi to vzal?!" Téměř zakřičí a já sebou cuknu. "Já...poslíček.." Zachropním a vyděšeně na něj koukám. Po zemi se válelo pero. Obyčejné, černé pero. U toho tak vyváděl? Nemohl jsem dýchat. "Matte, prosím...nemůžu.." Vysoukám ze sebe. On mi ale krk sevře pevněji. Už mám pocit, že vidím hvězdičky, ale v tom mě pustí. A místo toho mi přilétne rána. Silná, až se mi před očima zatmí dvojnásob. Do očí se mi nahrnou slzy a jen co toho jsem schopen, sklouznu na zem a rychle se odeberu ke dveřím. Matt jen sedí na posteli, zády ke mně, a pevně svírá pero v rukou. Dech mám zrychlený. Srdce cítím až v krku a mám pocit, že se každou chvílí pozvracím. Matt...musím tu být s ním. Ale co když mi ublíží?! Matt vstal a já sebou cukl. Otočil se ke mně, až moc pomalu. Udělal krok směrem ke mně a já ucouvl. Nahmatal jsem kliku a otevřel dveře. Matt ke mně natáhl ruku a otevíral ústa, aby řekl mé jméno. Zavrtěl jsem hlavou. Bál jsem se. Matt mě děsil. Udělal směrem ke mně další krok, ale já ucouvl a ocitl se mezi dveřmi. A pak jsem se otočil a zbaběle utekl.