1.kapitola - zabal si!

19.4K 429 13
                                    

"A už dost! Mamka jede na služební cestu a já mám s klukama soustředění a jak moc dobře víš, jsem trenér, takže jet musím a tobě ještě 18 nebylo tudíž tě nehodlám nechávat 3 týdny samotnou doma," dokončí svůj proslov otec. Poté se ještě otočí zpět ke mně a prohodí: "Jo a nezapomeň si s sebou vzít oblečení na závody. Ještě než pojedeš na letiště máš zápas ve volejbalu. Na cestu k letišti ti pošlu taxíka. Teď se běž rozloučit s mamkou za chvilku ji odvážím na školení a pak běž spát zítra brzy vstáváme."

Já jen protočím očima, rozloučím se s mamkou a šourám se do pokoje. Za sebou dramaticky bouchnu dveřmi na důkaz mého naštvání. Popadnu mobil a vytočím Josche. Chodíme spolu už asi 5 měsíců? Jo to by tak odpovídalo. Zvedne to téměř hned. "Ahoj zlato," ozve se z telefonu. Koutky úst mi automaticky letí směrem nahoru, ale hned jak si vzpomenu na ten fakt, že musím jet na 3 týdny na Hawaii s klukama co trénuje můj táta tak mi nálada hned klesne. Jeden blbec vedle druhého.... Tím nemyslím to jak hrajou, protože na ně nikdo nemá, ale jakmile jsou mimo hřiště, tak většina má v hlavě bláto a ten zbytek piliny.

"Táta mi to okamžitě zamítl. Zrovna se balím," pronesu bez pozdravu.

"Sakra. Co budeme dělat?" zeptá se mě Josh a já slyším jak je zklamaný. 

"Ještě než odlítáme mám zápas. Pošlu ti adresu. Jestli chceš přijď aspoň se rozloučíme," řeknu do telefonu. 

"Budu tam. Napiš mi čas. Teď mě napadá nechceš tam hodit?" zeptá se mě.  Josch už má řidičák. Už se těším až ho taky budu mít. Je otrava čekat na vlak nebo cokoli jiného, či jít jak trotl pěšky. "Děkuju, nemusíš veze mě tam táta. Bere s sebou rovnou kufry, něco si zařídí a pak jede rovnou na letiště," odpovím.

S Jochem si ještě chvilku povídám, když mám dobaleno a připravený dres na zítřejší zápas jdu si lehnout.  Aspoň na chvíli zapomenu na tu "nádhernou" dovolenou.

HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat