Hawaii

52. kapitola - bolí to

Byla jsem hrozně unavená. Celý den ve vodě. Nejsem si jistá, ale přišlo mi, že kluci něco tuší. Možná je to jen moje domýšlení si. Po večeři padnu do postele. Jsem šileně unavená. Někdo klepe. Jdu otevřít. Stojí tam Josh. Vejde mi do pokoje. Nekomentuji to a zavřu za ním dveře. "Pojď se projít," řekne mi. Já zakroutím hlavou. "Jsem unavená." Ušklíbne se. Chytne mě za ruku a táhne ven... Přes terasu se dostaneme až na pláž. 

Držíme se za ruku a jdeme směrem k oceánu. Sedneme si do chladného písku. Opřu si hlavu o Joshovo rameno a on mě rukou obejme kolem zad. Bylo mezi námi ticho. "Jak to bude dál, až se vrátíme domů?" zeptala jsem se ho. On stuhl. Jeho pevné svaly se napjaly a on nic neřekl. "Co máš kokrétně na mysli? " Zeptal se mě ikdyž jsem si tak na milion procent jistá, že moc dobře věděl na co narážím. "Myslím nás dva." Řekla jsem nahlas, to co on nechtěl vůbec řešit. Já to ale potřebovala vědět. Tohle není jenom tak. "Já nevím. Co ode mně očekáváš?" Zeptal se a mě to celý  začalo docházet. Chtěl mě jenom do postele.

Rychle jsem se zvedla. On se ani nehnul. Zdvyhl hlavu vzhůru, aby na mě viděl, ale nic neřekl. "Ty zasranej kreténe. Už tě nikdy nechci vidět!" Nadechoval se, že něco řekne, ale mě to bylo úplně jedno. Rozeběhla jsem se do pokoje. On utíkal za mnou. Byl rychlejší a dohnal  mě. "Nech si to vysvětlit." Naléhal. "Co konkrétně? Že jsi mě měl jen do postele? Myslíš tohle? Ušetři mě těch lží, který mi chceš říct. Měj nějakou důstojnost." Vyjekla jsem na něj a po tvářích mi začaly stékat slzy. On udělal jeden velké krok a byl u mě velmi blízko. Oběma rukama jsem co největší silou strčila do jeho hrudi. Povolil stisk. Vymkla jsem se mu a utíkala pryč. 

Zamkla jsem se v koupelně. Svlénku se zebe oblečení a vlezu si do sprchy. Potřebuju se probrat. Pustím na sebe ledovou vodu. Z očí mi tečou slzy, ale kapky vody je odnášejí s sebou pryč, takže kromě mých zarudlých očí nejde nic poznat... Bolí to.