Hawaii

43.kapitola - měj se puso

Hned po příjezdu na hotel jsme se šli najíst. Hlad jsem měla jako vlk. Nacpala jsem se a z večeře jsem odcházela spíše jako balon. Dnešek byl super. Měla jsem z něj dobrý pocit. Vzpoměla jsem si na mamku a na to, že jsem s ní ani s Emou sakra dlouho nevolala. Rychle jsem na sebe hodila kraťasy, tílko, mikinu a vyšla jsem ven na terasu. Kluci měli dveře zavřené a tak jsem posadila na jednu z židlí. Vytočila jsem jako první mamku. Vyprávěla jsem jí o dnešku. Taky o tom jak jsem před pár dny "lítala". O tom, jak chytám bronz a taky jsem se letmo zmínila o rozchodu s Joshem. Mamka věděla, že to moc rozebírat nechci a pokud, tak rozhodně ne přes telefon. I ona měla nějaké vtipné příhody. Hned co jsem skončila hovor s mamkou jsem zavolala Emě. Zde se vše opakovalo. také jsem se zmínila o večírku, kde jsem se líbala z Joshem a zároveň ho od sebe odkopla. Ema z toho byla úplně vedle. Vyprávěla mi o tom, jaké to je doma a že se těší, až si spolu zase zahrajeme. Jo. Taky mi to chybělo. Ema musela končit a já položila telefon na stůl. Venku už byla tma. zvedla jsem hlavu vzhůru. Hvězdy krásně zářily. Dnes bylo všude ticho. Slyšela jsem vlnky šplouchat o břeh. Tento klid přerušilo vyzvánění telefonu. Na displeji se mi ukázala fotka Joshe. "Mého" Joshe. Z prvu jsem seděla jako opařená. Hned na to sáhnu po telefonu a hovor přijmu. 

Jenn: Ano?

Josh: Ahoj Jenn. Jak se máš?

Jenn: Co ptřebuješ?

Naprosto jsem ignorovala jeho otázku. 

Josh: No tak, Jenn. Nebuď na mě pořád nabroušená. 

Jenn: Myslíš to vážně? Ty se mi ani pořádně neomluvíš a já nemám být nabroušená? Joshi, ty si snad ze mě děláš prdel?

Josh: No tak puso, nemluv sprostě. Víš, že mi to na tobě vždycky vadilo.

Řekne svým povýšeným hlasem.

Jenn: Tak poslouchej můj milej zlatej. Já si budu mluvit jak chci. Tobě do toho nic není. My dva jsme skončili.

Vyjeknu o něco víc nahlas. Snad jsem někoho nevzbudila. Pomyslím si.

Josh: Takže se nic nezměnilo. Pořád ta stejná kráva. Myslel jsem, že by jsi mi mohla odpoustit, ale ty jsi hrozně ješitná. A víš co? Nepodvedl jsem tě jednou. Ty jsi byla jen pro moje rodiče. Mě jsi byla celkem volná. Jo tvoje tělo je fajn, ale nikdy jsi nebyla jako ty s kterýma jsem tě podváděl. Něco ti vždycky chybělo.

Mlčela jsem. Nevěděla jsem co říct. 

Josh: Až se vrátíš, tak stejnak přilezeš zpět. Vím to. Měj se puso.

Dokončil větu a hovor zavěsil.

Po tvářích mi tekly slzy jako voda z dnešního vodopádu. Nohy jsem si přitáhla k tělu a jen jsem se koukala před sebe na pláž a oceán. Bolelo to. Člověk by nevěřil, ale slova jsou někdy bolestivější než samotné rány. "Jenn? Co se stalo?" Přišel ke mě Deny. Já jsem vzhlédla k němu a on, když viděl moje uslzené oči klekl si vedle mojí židle a stáhl si mě do obětí. Na sobě měl jenom šedé tepláky a pantofle. Hladil mě po zádech a říkal, že to bude dobrý. Tak jak by to teď dělala mamka. Ale ta tu teď není. Po chvíli, když jsem se uklidnila Deny promluvil. "Proč pláčeš?" Zeptal se mě. Otřela jsem si uplakané oči. "Víš já. Než jsem odjela, tak jsem měla kluka. V průběhu tohoto pobytu mě podvedl. V mém domnění, že pouze jednou. Rozešla jsem se ním. On mi nevolal. Nepsal. Nic. Sejde z očí, sejde z mysli. No ale před chvilkou mi zavolal. Choval se tak, jako kdyby nic neudělal. Choval se jako kdybych byla jeho panenka. Měl potřebu mě ještě poučovat. Já jsem se proti tomu samozřejmě ohradila a on...." Znovu mi steklo několik slz po tváři. Deny měl obličej kousek od toho mého a bedlivě mě poslouchal. "On mi řekl, že se mnou chodil jen proto, aby měl někoho před rodiči, a že mě nepodvedl jen jednou. Zkrátka mi přiznal, že to bylo neustále. Stejnak přilezeš zpět. Pronesl na konec hovoru a pak zavěsil." Znovu jsem se rozplakala. Přišla jsem si podvedená a zneužitá. Deny mi pomohl na nohy. Postavila mě a znovu objal. Rukou jsem si otřela oči a vzhlédla k Denymu. Byl vyšší než já. Hlavu jsem proto zaklonila o něco víc, abych mu viděla do obličeje. On mi zandal za ucho neposedný pramínek a jemně se usmál. "Absolutně netuším, jak se ten debil co tě podvedl jmenuje a asi je to dobře, protože po příletu zpět bych z něj vymlátil duši. Ale jedno vím jistě. Teď si to možná neuvědomuje, ale nebude trvat dlouho a on začne litovat. Budeš mu chybět. Stejně jako nám. Stejně jako mě."