Hawaii

46.kapitola - Kde jsou?

Vlastně ani nevím proč, ale byla jsem hrozně moc ráda za to, jak se Deny zachoval. Společně jsme se odebrali do pokojů. Po cestě jsme narazili na Charlieho a ten mluvil o nějaké super párty. Při vzpomínce na tu minulou se mi na další dvakrát nechce. Odpřísáhnu si žádný alkohol a domluvím se s klukama, že pro mě okolo osmé příjdou. Vzhledem k tomu, že teď je něco kolem druhé tak mám dost času. Rozhodnu se jít na pláž. Hodím na sebe plavky a s taškou přes rameno opouštím pokoj. Řekla jsem si, že půjdu přes recepci a cestou si můžu koupit zmrzku. Vydám se chodbou, ale po pár krocích si uvědomím, že vlastně nechci být sama a mohla bych se zeptat kluků, jestli nechtějí jít se mnou. Přistoupím tedy ke dvěřím, kde bydlí Charlie, Deny, Derek, Josh a ještě pár dalších. Zaklepu na dveře a nic se neděje. Popošlápnu si a přemístím váhu z pravé nohy na levou. Zkusím to znovu. Zaťukám o něco víc, aby to bylo lépe slyšet. Opět nic. Zastrčím si pramen vlasů za ucho a už se otáčím směrem ven k recepci, když v tom se dveře otevřou. Trochu se leknu, protože jsem se domnívala, že tam nikdo není. Stál v nich Josh jenom v kraťasech bez trika. Do háje.... Proč mi to dělá? Sjedu si ho pohledem. On udělá to samé, až se naše pohledy střetnou. Josh se opře ramenem o futra dveří a ruce si založí na prsou. "Je tu Charlie? Nebo Deny?" Zeptám se. "Ne, ti tu nejsou." Já kývnu. "Dobře tak díky, měj se." Otočím se a jsem na cestě k recepci. On mě doběhne a chytí za ruku. Otočí mě směrem k němu a kouká mi zhluboka do očí. Já mám oči vykulené, protože mě to zaskočilo. Chvíli na mě kouká a potom se mě zeptal. "Mám jim něco vyřídit?"  "Ne, díky to je dobré." Řeknu milým hlasem. On moji ruku pustí. Teď můžu vyrazit na pláž.

Myslela jsem si, že kluky najdu u vody, ale opak byl pravdou. Ani na večeři nebyli. Jako by se po nich slehla zem. Začínala jsem o ně mít strach a vyptávala jsem se, zda je někdo neviděl. Už jsem obešla snad všechny kromě Joshe. Bylo mi trapný jít za ním a ptát se ho, jestli neví kde kluci jsou. Rozhodla jsem se připravit se na párty. Určitě se jim nic nestalo a já tu teď jen zbytečně vyšiluju. Z vlasů si upletu dva copánky. Na sebe si navléknu mé bílé šaty, které podtrhávají mojí opálenou kůži. Posadím se na postel a podívám se na čas. Je 8:10. Už tu dávno měli být. Sama nechodím nikdy v čas, třeba je něco zpozdilo. Dám jim ještě chvilku. V 8:45 začínám mít strach. Popadnu telefon a snažím se jim dovolat, ale ani jeden mi to nebere. Samovolně mi po tvářích začnou stékat slzy. Popadnu kartu od pokoje a jdu je hledat. Jako první jdu k nim do pokoje. Zaklepu a teď překvapivě se dveře otevřou napoprvé. Opět v nich stojí Josh. Když uvidí, že mi po tvářích tečou slzy jeho počáteční letmý úsměv mu zmizí a nahradí ho vyděšený výraz. "Jenn? Co se děje?" "Charlie a Deny... Nemůžu je najít už od té doby, co jsem tu na ně klepala." Joshovi se v obličeji projeví několik emocí, ale ani jednu nedokáži rozeznat. Popadne mě za ruku a stáhne do pokoje. Tam za námi zavře dveře a pevně mě obejme.