4.kapitola - autobus

11K 326 3
                                    

Výstup z letadla, kontroly, vyzvednutí kufrů a všechny ty věci proběhli v pohodě. Teď stojíme venku před letištěm a čekáme na autobus co nás má odvést k hotelu. Táta si povídal s klukama a já zde stála jak kůl v plotě. "Jsi tady dobrovolně, nebo tě sem trenér vzal násilím."  zeptá se mě Charlie stojící vedle. Kdy přišel? Kouknu se na něj a on se usměje. "Počkej, počkej. Budu hádat. Řekl bych ta druhá varianta," zamyslí se a má u toho docela roztomile shrnuté čelo. Začnu se smát a jen kývnu. Charlie je zatím jediný koho tu krom táty znám, ale je fajn. Je hezkej ale nic pro mě. Emě by se líbil. "Proč? Kdo by nechtěl jet na Hawaii?" ptá se dál. Já se zamyslím nad odpovědí. Potkat ho někde u nás tak mu řeknu co si opravdu myslím o těch jeho kamarádech, jenže tady to je jiný. Představa, že se tu rozhádám s jediným "kamarádem" není lákavá a tak jen miknu rameny a nahodím svůj úsměv. 

Konečně je tu. Autobus. Popadnu kufr a táhnu ho k zavazadlovému prostoru. Hned po předání mířím dovnitř té plechovky co nás má dovést do hotelu. Očima vyhledám tátu a jdu k němu. Už se chystám že si sednu vedle něj a on mě zarazí. "Beruško prosím tě sedni si na sedadlo za mě. Tady teď bude sedět Mark. V letadle se mu udělalo pěkně blbě a chci ho mít na očích."

Hned co táta dořekl svůj proslov přišel ten zmiňovaný Mark. Vypadal příšerně. Brácha Shreka. Tak takhle byl zelenej. Hodím po něm soucitný  pohled. Víc to neřeším a jdu si sednout na sedalo za nimi. 

Autobus se rozjel a já se koukala z okna. Do uší jsem si dala sluchátka, abych nemusela poslouchat kecy těch ichtylů zamnou. Hlavu jsem si opřela o sklo a už chyběl jen déšť, abych vypadala jak z romantického filmu. Sedačka předemnou se zhoupla a táta byl na nohách. Stoupl si do uličky k mému sedadlu. "Je všehno v pohodě?" zeptal se starostlivě. Já kývnu hlavou na souhlas. Políbil mě na čelo a sebevědomě si zase sedl. Vždycky byl takový. Starostlivý, ale zároveň hrozně umanutý. Co chtěl to měl. Troufnu si říct, že za jeho mládí se choval stejně egoisticky jako ti kreténi s kterými se nacházím v autobuse. Jediné plus je, že můj táta z toho vyrostl. Snad budou mít štěstí  i oni. 

HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat