12.kapitola-lepší postel

9.1K 282 2
                                    

Ráno mě probudil hlasitý smích. Najednou mi do pokoje skleněnými dveřmi vtrhl Charlie. Včera jsem je nezamkla. Nebo spíš ani jsem nedošla po svých do mé postele natož, abych zamkla. Charlie byl jen v plavkách, bez trika. Sakra proč musej všichni tady vypadat tak dokonale! "Jdeme na snídani!!!" běhal okolo mojí postele jak malej kluk.           "Hmmm" odpovím. Tedy spíš zabručím. Peřinu si přitáhnu víc k hlavě. "Kluci, Jenn nechce vstávat!" křičel na kluky na terase. Najednou jsem slyšela odšoupnutí židlí a kroky, které se přibližovaly. Ale počkat!? Ticho. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem kluky z vedlejšího pokoje naskládaný u mě v pokoji před postelí. Všichni na mě civěli. Ano musím vypadat velmi sexy, jelikož mi každý vlas trčí jinam a dech mám místo zbraně. "Jo už jdu." Řeknu unaveně. Hlavu jsem si opět položila na polštář a zavřela jsem oči. Čekala jsem až uslyším pohyb na znamení, že odešli. Jenže ono nic. Najednou se postel prohla. Pak znovu a znovu. Pak mě někdo začne brát deku a jíný mě drkal loktem. Otevřu oči a zjistím, že všichni mi vlezli do postele. Je zajímavé že se sem naskládali, ale jsou tu. "V kolik je snídaně?" zeptám se. " Od 8:00-11:00" odpoví Dany. " A kolik je?" ptám se dál. " 9:23" odpoví Derek. "Tak to jdu ještě spát." řeknu rozhodnutě. " Já taky." řekne Charlie. Kluci začnou kývat hlavami na souhlas, že oni taky. Jenže smůla pro mě jelikož se nikdo z nich neměl k odchodu.      "Já myslela, že půjdete ještě spát?" prohodím. " No já už spím." řekne Dany. " Bezva." Pronesu ironicky a kluci se začnou smát, ale nikdo z nich se ani nehne. Já se otočím na břicho a ruce si dám podél těla. "Ty máš lepší postel než my." Řekne Josh ležící po mé pravé straně. Kluci mu to odkejvou.         "Přesně. Asi budu spát tady s tebou." Řekne Charlie. "Já taky." odpoví zbytek na stejno. " To je skvělý..." řeknu ironicky. Doufám, že to mysleli jako vtip jinak půjdu spát asi do vany nebo nevím.

"Jenn vstávej." jemně se mnou třásl Deny. " Musíme na snídani nebo ji nestihnem. "Kolik je?" Řeknu do polštáře. "10:48" řekne Deny. Sakra. Rychle se zvednu. Už tu nikdo z kluků není. Hodím na sebe spodní prádlo, kraťasy a tílko. Do pusy si dám na rychlo žvejkačku a pádím ven. Kluci už čekají a společně jdeme na snídani. Stihli jsme to jen tak tak. "Dneska se jede do toho aqaparku." řekne Derek. A jo, úplně jsem na to zapomněla.  

Po snídani jsem se stavila u táty na pokoji a pak jsem šla rychle k sobě. Zabalila jsem si všechno důležitý i nedůležitý a šla jsem ven před hotel. Zde už byl autobus a kluci v něm. "Kde jsi byla, všichni čekáme jen na tebe!?" řekne táta. Jen se omluvně usměju a hledám místo. Tam kde jsem však seděla minule už bylo plno. "Jenn! Tady! Držíme ti místo." Volali kluci v zadu. A tak jsem seděla úplně v zadu s Derekem, Denym, Charliem, Joshem a klukem, kterého jsem neznala.  Tak to potěš koště.

HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat