Hawaii

10.kapitola - flirt na denní pořádku

Jsem vážně ráda, že jsme vyhráli, jelikož se mi do vody zrovna moc nechce. Ti co prohráli do vody skočili a mohlo se jít na hotel. Nebyla to žádná tůra ba na opak. Normální chůzí bychom byli na hotelu za 5 minut, ale tak jednoduché jsme si to neudělali. Šli jsme se ještě podívat do přístavu. Kotvilo tu velké množství lodí. Byla už tma a tady to žilo. Zastavili jsme se u stánku se zmrzlinou. Jedinej kdo si ji však dal jsem byla já, Charlie a kluk bez jména. Ostatní stáli o kus dál, aby nepřekáželi. Kluk co prodával zmrzku na mě při placení mrknul. Kluci šli napřed a my tři jsme šli pomalu za nimi k hotelu. Charlie šel uprostřed. "Jenn, můžu otázku?" zeptal se mě jemným hlasem a u toho lízal svou zmrzlinu. "Jasný." odpovím a líznu si své zmrzky. Kluk bez jména koukal někam před nás. "To s tebou normálně flirtujou kluci co potkáš nebo je to jen tady." usměju se a podívám se na Charlieho. Všimnu si však, že kluka bez jména tato otázka zdřejmě zajímala také, protože měl na mně upřený pohled stejně jako Charlie. "Ne vždycky, ale stává se mi to docela často." odpovím ledabyle a přitom mě jeho otázka a hlavně reakce kluka bez jména celkem překvapila. "A to ti to nevadí?" vyzvídá Charlie dál. "Tak časem jsem si na to zvykla a teď to nějak přehlížím." "Kdyby se mnou takhle flirtovaly holky tak nevím co bych dělal. Teda pokud by byla hezká tak proč ne, že jo? Ale co bych dělal, kdyby byla hnusná?!" přemýšlel Charlie nahlas. Tomu jsem však nevěnovala takovou pozornost. Mnohem více mě zaujmul pohled kluka bez jména na mně. Já mu ho opětovala. V břiše jsem měla motýlky. On se usmál svým zářivým úsměvem. Ten úsměv patřil jen mně. V ten moment jsem si však vzpoměla na moje pravidlo, že nic s nikým a tak jsem hlavu otočila před sebe a za celou celou cestu do hotelu jsem se na něj nepodívala. 

Na pokoji jsem se umyla a převlékla do spacích šedých kraťasů a černého tílka. Z vlasů jsem si vytvořila esteticky velmi nepěkný ananas a popadla telefon. Zavolala jsem mamce a potom Emě. S každou jsem si mohla povídat asi tak půl hodiny. Telefon jsem položila na noční stolek vedle postele a zasla lampičku. Převalovala jsem se z boku na bok a nemohla zabrat. Bylo mi obrovské vedro. Vstala jsem z postele, obula si pantofle a vyšla jsem ven na terasu. Zde jsem si sedla na jednu ze židlí. Koukala jsem na hvězdy a poslouchala vlnky jak plují po hladině.  Bylo mi fajn. Zvedla jsem se ze židle a opřela se o zábradlí na terase. Koukala jsem se do tmy. Najednou se někdo objevil vedle mě. "Fuj Deny já jsem se tě lekla!" vyhrknu.