Hawaii

38.kapitola- jdu si pro ně

No jako co si budem. Josh měl sice výhodu, že jsem lehčí než ostatní kluci, takže pohyb se mnou ve vodě měl celkem lehký, za to každý náraz, který byl mířený na mě, jsme nezvládli. Nebo spíš já. Byla opravdu obrovská náhoda, když se mi povedlo někoho shodit. Josh to bral celkem dobře. Vždy si mě vzal zpět na záda a celou dobu se jen smál. Kluci už pomalu začali vycházet a tak nastal i náš čas. Vylezla jsem z vody a vzala si ručník z nejbližšího lehátka. Obmotala jsem si ho okolo sebe . Kluci otevřeli dveře na zahradu a do místnosti proplul studený vítr. Já jsem popadla moje šaty a přistoupila ke klukovi, který zřejmě celou tuto párty pořádal. "Můžu se zeptat kde bych se mohla převléct?" Zeptala jsem se. On se na mě mile usmál a ukázal na dveře za bazénem. Ocitla jsem se v koupelně. Byl tu sprchový kout a umyvadlo se záchodem. Svlékla jsem ze sebe všechno mokré oblečení a převlékla jsem se do suchého. Z kabelky jsem vytáhla dámskou kosmetickou taštičku, v které mám všechno od malovátek až po náhradní spodní prádlo. To se mi teď hodilo, protože jinak bych musela jít na ostro. V šatech. Ne díky. Vyšla jsem z koupelny a zamířila si to na zahradu za ostatními. V ruce jsem držela Joshovo mokré triko. Dnešní noc nebylo zrovna dvakrát teplá. Možná nejchladnější za tu dobu co jsme tu. Hned jsem se podívala na Joshe, který na sobě měl mikinu. Dobrý, tak tu kvůli mě nesedí polonahý. Oddechla jsem si a přisedla si k nim. "Vrátíme se zpět na párty?" Zeptal se Charlie. Všichni kývli na souhlas a tak jsme se vydali do kotle lidí. Šla jsem jako poslední. Josh, který vstal jako první na mě teď čekal u schodů. Překvapilo mě to. "Je všechno v pořádku?" Zeptal se mě. Aha. Od kdy se zajímá jestli jsem OK? Kývnu hlavou na souhlas a usměju se. Co mi to děláš Joshi. On mi naznačí ať jdu první. Gentleman. Když ho míjím on mi položí ruku na záda a jdeme po schodech vedle sebe. Romantik.  

Zamířila jsem si to rovnou do kuchyně. Do kelímku jsem si nalila tajemnou tekutinu a šla zpět mezi lidi. V hlavě jsem však pořád přemýšlela nad Joshem. Sakra proč? Vždycky když ho vidím,  tak se cítím jinak. Je to zvláštní pocit. Nedokážu ho úplně popsat. Pro povzbuzení do sebe kopnu obsah kelímku. Brrrrr co jsem si tam nalila nevím, ale je to pěkně hnusný. Zamotá se mi hlava. Rukou se přidržím o nejbližší stěnu. Pomalým krokem se dostanu ven. Projdu verandou až se dostanu na chodník, kterým jsme přicházeli. Musím se projít. Všechno si urovnat. Promyslet si to. Jdu prázdnou ulicí, když narazím na lavičku. Posadím se na ní. 

Můžete mi prosím někdo vysvětlit co se to děje? Je mi s ním dobře. Umí mě rozesmát. Cítím se s ním v bezpečí. Jenže nesmím zapomenout na to, že je to nagelovaný kretén bez gelu. Mysli. Nechápu to. Nechápu proč se tady s těma nagelovanejma kreténama bavím. Nechápu, proč je nazývám kamarády. Nechápu Joshe. Nechápu co se to se mnou děje a to mě nehorázně sere. 

Pomalu se zvednu a jdu zpět. Musím si promluvit s Joshem. Musím se ho konečně zeptat na ty otázníky, které pořád okolo něj vidím. Proč mě jednou ignoruje a za chvilku je to jinak. Proč mi pomáhá i když nemusím. Proč? Moje chůze je teď pevná a odhodlaná. Možná je to taky alkoholem, který proudí v mé krvi, jenž mi dodává kuráž, možná je to jen pouhá zvědavost. To vám neřeknu, protože odpověď neznám, ale musím. Musím znát odpovědi. Jdu si pro ně.