Hawaii

34.kapitola-hrad z písku

Sedím tu v písku a snažím se postavit hrad. Ano čtete správně. Hrad. Z myšlenek na Joshe mi bylo smutno. Rozhodně ale kvůli němu nehodlám brečet. Jemu je to taky jedno. Vsadila bych se, že teď někde spí s nějakou další. Nad touto myšlenkou opět posmutním. Rozhodnu se proto postavit ještě komnatu. "Pěkný, nechceš pomoct?" Zvednu hlavu k místu původu hlasu. Tam stojí Josh. Má jemně rozcuchané vlasy. Usměju se a pokynu mu hlavou ať si sedne. On tak učiní. "Proč nespíš?" Zeptá se mě. "Nemůžu spát." Odpovím popravdě. "A ty? Jak to, že nespíš?" "Byl jsem se projít." Odpoví mi. "Takhle pozdě?" Zeptám se ho. On jen mikne rameny. Sedíme vedle sebe a jen pozorujeme co se nám tu nabízí. Na vodu, na měsíc, na hvězdy, na nebe. "Máš kluka?" Zeptá se mě najednou. Otočím hlavu směrem k němu. Jeho oči planou jen po odpovědi. "Ne nemám." Odpovím mu. Opět se mi vrátí zpět vzpomínka na Joshe. "Ale měla jsi, že ano." Vyzvídá dál. Já kývnu hlavou na souhlas. "Jak je to dlouho?" Pokládá další otázku. "Pár dní." Odpovím mu zcela popravdě. "Vy jste se rozešli chvíli než si odjela?" Vychrlil na mě. "Ne." Odpovím a na chvilku se odmlčím. "My jsme se rozešli, když jsem už byla tady." Odpovím mu na otázku, která by stejně v nejbližší chvíli nastala. Sklopím hlavu dolů. Oči se mi začnou plnit slzami. Stihnu je zamrkat. Aspoň drtivou většinu. "Proč?" Jeho otázky neznají konce. Vzhledem k tomu, že se tak nějak momentálně nemám komu jinému vyzpovídat nebráním se jeho otázkám. "Podvedl mě." Odpovím jednoduše, ale upřímně. "To mi je líto." Řekne. "Nemusí." Odpovím mu a utřu si jedinou slzu, která mi tekla po tváři. 

"A co ty? Máš holku?" Zeptám se ho na oplátku já. "Ne." Odpoví jednoduše. "Ale měl jsi, že ano?" Vyptávám se stejně jako on mě, před chvílí. "Jo." "Kolik jich bylo?" Zeptám se. "Jedna." Odpoví mi. "Hodně mi jí připomínáš." Řekne mi. "Já čím?" Zeptám se ho. Vzhledem ani tak ne spíš chováním. Obě jste hrozně tvrdohlavé, nevíte kolik toho vypít, aby jste někoho cestou domů nepoblili, bojíte se výšek nebo stavíte hrady z písku." Jenom se pousměji. Ve všem co řekl jsem musela souhlasit. Tedy nemyslím to v porovnání s tou dívkou, s kterou chodil, ale všechno to patřilo k mým vlastnostem. Jenom se pousměji. "Jo a děkuju ti za to, jak jsi se o mě postaral, když mi bylo zle." On se začal smát. Já na něj svraštím obočí. On pochopí, že nechápu co je tak vtipné. " Byla jsi vtipná, když jsi seděla  u záchoda, objímala ho a říkala, že už nikdy nebudeš pít." Řekl a začal se znova smát a já s ním. Nastalo ticho. "Ehm... Já už asi půjdu." Řeknu a postavím se. On mě napodobil. "Já taky." Stojí přede mnou a zhluboka mi kouká do očí. Sakra. Tohle není dobré Jenn. Pomalu přistoupí blíž. Přitáhne si mě svojí rukou.  Svojí sakra svalnatou ruku. Tu potom položí na spodní část zad. "Já...." Chci něco namítnout, ale on mě políbí. Líbá mě něžně, ale toužebně. Chápete to? A tady blbka (já) ještě spolupracuju.