Hawaii

47.kapitola - Nehoda s lavičkou

Tak to byl frmol. Jeho náruč mi dodávala neuvěřitelný pocit klidu a zároveň mě hrozně moc děsila, protože, kdyby se nic nestalo neobjímali bychom se. Popravdě ani nevím jaký pocit převládal víc. V Joshově náruči jakoby praskla poslední opěrná zeď hráze a slzy se valili v proudech.

Josh mě hladil po zádech. Odtáhnu se od něj. Hřbetem ruky si otřu uslzené oči a zádama se opřu o zeď zamnou. "Co budeme dělat?" Josh si dá jednu ruku v bok a druhou si přiloží k puse. Mezi prsty si mne ret. Vypadá zamyšleně."Ty počkej tady. Já zajdu pro kluky a pro trenéra. Zavedu je sem a budeme to řešit společně." Znělo to rozumně. Jenom jsem nesouhlasila s tím, že počkám tady. Chtěla jsem jít s ním. Už jsem se nadechovala, ale ani mě nepustil ke slovu."Ne počkáš tady." Řekne sebejistě nazuje si tenisky a přes rameno hodí mikinu. Do ruky popadne kartu od pokoje a už se za ním zavírají dveře. Projdu chodbičko až do místnosti, kde by se měl nacházet obyvák. Posadím se na rozložený gauč. Venku už je šero a místnost začíná pohlcovat tma. 

Otevřou se dveře a v nich stojí Josh. Rozhlédne se po místnosti, jako kdyby se ujišťoval zda se kluci nevrátili. Bohužel nevrátili. Za ním dveřmi projde ještě pár kluků a koncem tohoto vláčku je můj táta.  Sedne si na volné křeslo a prohlédne si nás. "Kdo je viděl naposledy?" Informoval se. Já jsem je potkala, když jsem šla asi kolem druhé na pokoj. Domluvili jsme se, že dnes večer je nějaká párty. Měli mě asi před hodinou vyzvednout, ale ani jeden se neobjevil."  Táta vstřebává všechny informace. Kývne hlavou a rozhlédne se po ostatních. "Je tu ještě někdo, kdo by je viděl?" Ostatní kroutí hlavami na náznak záporu. "Dobře, takže já teď zavolám na policii a vy.... vy tu počkejte." Řekne nervozně a zvedá se z křesla v kterém doteď seděl. Už je na odchodu, když v tom se Josh postaví. "Ne trenére, my je půjdeme hledat sami!" Řekne a jeho postoj mluví jasně. Nemá v plánu ustupovat. Táta se zhluboka nadechne. Smutně se podívá do země a potom na nás. "Dobře, já jdu na policii a vy je běžte hledat. Joshi rozdělte se minimálně do dvojic. Nikdo nepůjde sám! A.... dejte mi pozor na Jenn. Ručíte mi za ní." Hned jak domluví, otočí se ke dveřím a odejde. Josh zaujme místo uprostřed a začne rozdělovat kdo s kým půjde. Najednou ukáže jako poslední prstem na mě."Ty Jenn... Ty půjdeš se mnou." Kývnu. "Máte všichni mobily?" Informuje se Josh. Kluci kývnou. Já se nahnu k Joshovi. "Jdu se k sobě převléct. Hned jsem tady." On kývne a znovu se otočí ke klukům. 

Hodím na sebe kraťasy a triko. Přes hlavu si přetáhnu mikinu a do klokanní kapsy na břiše se dám mobil a kartu od pokoje. Na nohy si nazuji tenisky a rychle vyběhnu na chodbu.  Zde už na mě čeká Josh. Kývne na mě a oba se rovnou rozejdeme k recepci. "Náš úsek je pláž." Řekne mi Josh před hotelem. Já kývnu a rozejdu se pěšinkou na pláž. Už cítím písek v botách. "Charlie?" Vykřiknu. "Deny?" Přidá se ke mně Josh. Jdeme spolu po pláži a voláme jména kluků. Nikde nic. Právě jsme se dostali k útesům. Byla tady lavička a na ní někdo seděl. Hrozně jsem se lekla. Chytnu Joshe za ruku. On se podívá na mě a potom na lavičku kde se právě někdo válel. Stiskl  mojí ruku a přitáhl si mě blíž k tělu. Nenechte se zmást. Nepatřím k těm holkám, co se bojí hned po západu sluníčka, ale tohle mě docela dost děsilo. Šli jsme pořád rovně. Blížili jsme se k té lavičce. Čím blíž jsme byli, tím větší jsem měla strach. Procházeli jsme okolo lavičky. Už jsme byli za ní a mě se o něco ulevilo, ale Josh se zastavil. Já jsem se na něj podívala s otázkou v očích. On se na mě podíval a pustil mojí ruku. Naznačil mi, abych zůstala stát na místě. Josh popošel k lavičce a naklonil se nad ty bezdomovce. Co to dělá? Asi tady umřu... "Charlie? Deny?" Promluvil. Rukou do nich drkl a otočil je tak, aby jim bylo vidět do obličeje. Najednou můj strach opadl. Přišla jsem k lavičce a poznala ty dva mě známé obličeje. V ruce každý držel flašku a okolo nich se ještě spoustu válelo. Oba se probrali a posadili se. Mě ze srdce spadl obrovský balvan. Moje pocity se začali měnit ze strachu do nasranosti. "Vy dva idioti. Uvědomujete, si jakej strach jsme o vás všichni měli? Co všechno se vám tady mohlo stát?" Do každého jsem bušila jednou rukou. Ale přiznejme si, že takhle v noci, celá vyčerpaná jsem zrovna velké rány nedávala. Unavilo mě to. Povolila jsem ruce a nechala je položené na klucích. Koukali na mě provinile. Bylo jim to líto a jestli ne, tak jsou to dobří herci. Skrčila jsem se k nim a najednou je objala. Ačkoli je to překvapilo, tak po chvíli obmotaly svoje ruce kolem mého pasu. 

Zvedli jsme se z lavičky a Josh vytáhl z kapsy mobil. "Trenére našli jsme je. Ano. Ano jsou. Dobře. Zatím." Hovor ukončil. "Máme se co nejrychleji dostat na hotel." Vyšli jsme směrem k hotelu. "Co se vlastně stalo, že jste skočili tady?" "No.... Hned potom, co jsme se potkali na chodbě jsme vyrazili na pláž k baru. Popíjeli jsme a potom se to nějak zvrtlo. Potkali jsme partu nějakých místních kluků a ty nás vzali na párty. Dávali jsme si sázky, kdo vypije v kuse víc panáku. Já vyhrál a Charlie byl druhej. Taky jsme ale byli mezi prvníma co byli na plech. Rozhodli jsme se vrátit na hotel, ale byla to celkem makačka, tak jsme si tu na minutku sedli a asi usnuli. A potom jste nás našli vy."

Měla jsem na ně vztek, ale nic moc jsem jim říct nemohla, protože to není moc dlouho, co se mi stala podobná nehoda s lavičkou. Dole na recepci na nás čekal táta. Přišli jsme k němu a táta si pečlivě projel Denyho s Charliem a potom se podíval na mě a Joshe. "Vám dvoum děkuju, že jste ji našli. Běžte na pokoj." Jemně se usmál. Pravý úsměv to však nebyl. Otočil se směrem ke klukům. "Vy dva zamnou! Nebudeme to řešit tady na veřejnosti." Kluci společně s tátou nastoupili do jednoho z výtahů a odjeli. My s Joshem jsme si přivolali druhý výtah, který se do chvilky dostavil. Nastoupili jsme do něj a Josh zmáčkl číslo našeho patra.

Ahoj. Děkuji vám za vaší trpělivost. Vím, že to není žádná sláva s mou aktivitou tady. Dnešní kapitola je proto o něco delší. Budu ráda, za každý pozitivní ohlas. Snad se bude kapitola líbit.

Pa N