2.kapitola - zápas

12.3K 346 7
                                    

Ráno jako každé jiné. Po udělání ranní hygieny se vydám do kuchyně pro snídani. Na stole leží ovesná kaše. Sednu si k ní a začnu jíst. Po chvilce dorazí táta. "Za 5 minut vyrážíme," houkne na mě a pokračuje v tom co právě dělá. "Taky přeji hezké ráno," pronesu sarkasticky, odnesu misku do dřezu a hned ji umeju. Popadnu věci a jdu ven k autu. Táta už do kufru nandavá naše tašky. Já si s mým batohem jdu sednout na sedadlo spolujezdce. Táta nastoupí stejně jako já, až na to že za volant a můžeme jet. 

Vysadí mě u pláže, kde se koná zápas. Očima hledám Joshe. Jo! Už ho mám, mávnu směrem k tátovi. Ten kývne a odjede. S Joshem si dáme pusu na přivítanou a ruku v ruce jdeme k pláži.  Ema. Moje parťačka už přes 6 let.  Plácneme si na pozdrav a hledáme trenéra. Ten jen zdvihne ruku a upoutá naši pozornost. Vydáme se k němu. Skočíme si do šatny. Hodíme na sebe dres, utáhneme culík a jdeme hrát.

Hra zatím probíhá tak jak má. Já stojím u sítě a Ema vzadu. Zrovna má podání. Chvíli si to odpalujeme z jedné strany na druhou, ale nikomu se nevede získat bod. Teď mi ale Ema přihrála víc než dobře a já jsem to poslala přímo do prázdného rohu. "YES" Řeknu sama sobě a jdu si plácnout s Emou. 

Zápas dopadl podle plánu. Výhra pro nás. Opět se vracíme k našem věcem, kde se vysprchujeme a převlékneme. S tátou jsem domluvena, že tu taxík bude v 12:30 a vzhledem k tomu že je 12:00 jsme se já, Josh, Ema a Dark(Emin kluk) rozhodli zajít si koupit do stánku drink. V mém případě nealko. Po chvilce se Ema i Dark odpojí. Ještě se stihnu s Emou rozloučit. Já a Josh sedíme na baru a koukáme na sebe . Nikdo nic neřene až Josh prolomí ticho. "Měli bychom vyrazit k parkovišti," pronese smutně. Souhlasím.

"Budeš mi chybět..." šeptá mi do ucha a přitom má jednu jeho ruku položenou na mých bedrech a tou druhou je opřen o kapotu jeho auta. Já stojím natisklá na něm a koukám se mu do těch jeho smutných očí. "To ty mně taky," v tu chvilku přijede taxík. Obejme mě a pak, i když jde vidět, že nedobrovolně pustí. Naposledy se na něj podívám a pak mi mozek přepne na to co mě čeká. 

HawaiiKde žijí příběhy. Začni objevovat